Slavomír Horák
Ale vraťme se k cestě. Mým plánem je podívat se do dvou zemí - Kyrgyzstánu a Uzbekistánu, v jedné zemi na hory a v druhé zemi na starobylé památky.
Dvě noci a den ve vlaku utekly jako voda a příjezd do Moskvy. Jsem zde poprvé a sotva vím, jak se dostat metrem na Kazaňské nádraží. Než jsem tedy vypátral systém prodeje jízdenek a získal jízdenku na druhý den do Almaty, trvalo to půl dne. Mám jsem tedy den a půl na prohlídku města. Nakonec i pomáhají kamarádi z Čech, které jsem doma samozřejmě půl roku neviděl a potkal jsem je až na Rudém náměstí. Společně s jejich ruskou známou jdeme na demonstraci Žirinovského a procházíme se trochu po Moskvě.
Druhý den večer. Kazaňské nádraží připomíná obrovské shromaždiště lidí - postávají tu skupinky příbuzných, obrovské tašky a bedny se stěhují do vlaku s 18 vagóny. Mým vozem bude po 4 noci a 3 dny vůz číslo 14. V pořádku souhlasí a za chvíli již nechávám Moskvu za sebou a seznamuji se se svými spolucestujícími. Uzbecká rodinka, žijící v Moskvě jede do uzbeckého Andižanu k babičce. Nejvíce se ke mně hlásí děti, které se stanou následující dva dny společníky “ďjaďi Slavika”. Na zastávkách si však všímám i několika cizinců - holandsko - belgický pár a kdo jiný by mohl cestovat vlakem do Kazachstánu než Češi. Dokonce jsme zjistili, že alespoň na část cesty máme podobné plány, a tak nakonec jdeme v Almaty hledat společně ubytování. Z loňského roku mám od kolegyně dobrý tip na ubytování, a tak nemusíme trávit příliš mnoho času hledáním a po několika hodinách, strávených na přesunu po Almaty usedáme za stůl do pronajatého bytu.
Zbytek dne vyplňujeme krátkou procházkou po Almaty, kde sice není příliš mnoho památek, ale je plné zeleně a na jihu máme výhled na hory, kterými se od dalšího dne budeme prodírat. Nakupujeme také mapy a zásoby na cestu. Večerní hostinu korunuje přípitek pravým českým fernetem.
Převzato z http://slavomirhorak.euweb.cz
