Prázdninové románky, životní partnery, kamarády i parťáky na cestování potkáte samozřejmě právě na cestách. Přinášíme vám pár tipů od našich studentských čtenářů. Ale pozor! Seznámené kvete v každém věku.
Full moon party na thajských ostrovech
Podle mě nejlepším místem k seznámení jsou full moon party na thajských ostrovech. Jsou tu davy cestovatelů i plážových povalečů, určitě tu najdete někoho, kdo vám padne do oka. Byli jsme na Ko Phanganu, kde to celé kdysi začalo, a teď tu každý měsíc při úplňku probíhá největší beach party na světě. Celou noc tu jedou různé druhy hudby, a přímo na pláži můžete koupit vše potřebné pro zábavu. Lepší seznamku opravdu neznám : - )
Venkovský obrázek, stát Džhárkhand, Indie
Krásná Íranka, fotografie Tomáš Jeřábek
Loi Krathong ve městě Chiang Mai, Thajsko
Backpackerský ráj v indickém Rishikeshi
„Backpackerský ráj“ je jakýsi termín pro snad až příliš cestovatelsky pohodlně vybavené hotýlky. Jsou tu noclehárny i běžné dvoulůžáky, můžete si tu objednat evropskou snídani, večer posedět na internetu, půjčit si knižní průvodce v různých jazycích… a hlavně se domluvit anglicky. Moc jsme takové vyhlášené hotýlky nevyhledávali, ale člověk si přece jenom musí při cestování po Indii trochu odpočinout. Docela jsem začala chápat, proč někteří cestovatelé tráví celý den zavření v tomto „ráji“. Je tu klid. Nikdo vám tu nic nenabízí a nenutí. Slyším češtinu a vidím známé tváře! Vždyť s těmi jsme se potkali už v Agře! Povídáme si, co kdo zažil, a domlouváme se na večer. Zjišťujeme, že vlastně chodíme na stejnou školu a známe stejné lidi. To je náhoda. Druhý den se nás Tomáš ptá, jestli nechceme pokračovat spolu, že se našemu programu s Alenkou rádi přizpůsobí. No a od té doby cestujeme každý rok spolu. A je to fajn, protože není vůbec jednoduché najít takové blázny jako jsme sami!
Se spolužačkou Evou jsme vyrazily do Itálie na ferraty. S blonďatými hlavami a batohy ověšenými helmami a karabinami se stopuje opravdu dobře :) Pár dní jsme strávily v začátečnické Brentě a naštěstí lezení trochu natrénovaly. Před Madonnou de Campiglio, kam jsme z hor sešly, nás vzali tři mladí Italové. Nebylo úplně těžké se nechat přesvědčit, abychom místo za kulturou do Milána jely s nimi ještě na jednu ferratu – a to zrovna tu nejzábavnější, na Marmoladu. Samozřejmě, že nezůstalo jen u sportu. Ale takový italský flirtík myslím k prázdninám rozhodně patří.
Do Gruzie za prací i skvělou partou
Mým velkým snem bylo podívat se do Gruzie. Dlouho jsem ale nemohl najít s kým, až jsem narazil na help-camp v tušetském Omalu. Tvrdou makačku při záchraně zdejších historických věží jsem očekával. Překvapila mě ale mile naše parta. Vodka i gruzínské víno tekly po večerech proudem, zpívalo se, povídalo. Každý den, každý očištěný kámen i každý výlet do hor jsme k sobě měli všichni blíž. 14 dní uteklo jako voda a loučení bylo docela smutné. Letos jedu zase.
Jak potkat Čecha v Rumunsku aneb silvestr v Banátu
Každý rok řešíme stejný problém: Jak si užít silvestr s celou partou, a přitom také něco zažít? Nakonec padlo neotřelé rozhodnutí a zamluvili jsme si linkový autobus do rumunského Banátu. Ve zdejší divoké kopcovité krajině nad Dunajem vytyčil Klub českých turistů perfektní značenou cestu, která vede přes jednotlivé české vesnice v celkové trase téměř 100 kilometrů. Češi se sem dostali už před téměř 200 lety a stále si uchovávají své tradice. Z Eibentálu jsme během tří dnů doputovali do obce Gerník; tady oslavíme silvestr spolu s místními. Ubytovali jsme se u tří různých rodin a večer se sešli v místní „putyce“. Žije tu asi tucet mladých místních. Dáváme se s nimi do družného rozhovoru. Za chvíli dochází malá skupinka kluků z Břeclavi. Jeden z nich mi hned padl do oka. A to jsem ještě ani nevěděla, že jeho rodina koupila v té nádherné vesničce chalupu. Společně zdobíme sál pro tu nejlepší silvestrovskou zábavu.
Seznámení na Kavkaze
Byla jsem už příliš dlouho sama, a tak jsem zkusila štěstí na zájezdu s Kudrnou na Kavkaz. Všechno nám parádně vyšlo včetně výstupu na Elbrus. Nejlíp ale parta lidí. Denně jsme putovali po ledovci i horských loukách, radovali se ze sluníčka i omrzali ve vánicích. Každý večer stavěli stany a scházeli se v tom největším, abychom míchali čaj se zbytky rumu a hráli karty. Museli jsme na sebe v terénu spoléhat jako na nejlepší kamarády a dlouholeté horské parťáky. Mezi všemi těmi fajn lidmi byl i Honza... Zamilovala jsem se do něj jak malá a chodíme spolu teď už dva roky.