Holky také mohou jet, ale letos se dostihu žádná neúčastní. Závodit lze jen do sedmnácti, osmnácti let. Pak už jsou jezdci příliš těžcí. Po více než dvoukilometrové jízdě zbývá v cíli už jen pár jezdců. Posledních pár metrů a vítězem se stává... šestnáctiletý Laša Chabajdze na vraníkovi jménem Uzbeka!
Oslavy v Omalo, Gruzie
Koně, Omalo, Gruzie
Stánky se suvenýry, Omalo, Gruzie
Festival Tušetoba je teď už opravdu zahájen. Jedna z jeho nejdůležitějších částí, koňský závod, proběhla, a vítěz je nyní obklopen davem obdivovatelů a místních žurnalistů, kteří se s ním chtějí vyfotit. Vyhrál ovci, červený prapor, mobil a peníze... Zdá se vám to jako zajímavá kombinace? Promísení moderního s tradicí však nyní charakterizuje vývoj v celé Gruzii. Prezident Saakašvili se snaží investovat do rozvoje horských regionů jako je Svanetie či Tušetie. Peníze mají pomoct tyto regiony oživit, přilákat do nich místní i turisty. Jedním z takových lákadel je i festival Tušetoba konající se na přelomu července a srpna ve vesnici Omalo, na jehož podpoře se finančně podílí i Evropská unie.
| Festival se koná již třicet let, nyní však zažívá velkou renesanci. Každý rok se na něj sjíždí několik stovek lidí, především z okolních podhorských měst, ale přibývá i návštěvníků ze zahraničí. Češi jsou zde jednou z nejpočetněji zastoupených národností. Svou zásluhu na tom má jednak Help-camp Tušetie, který pomáhá opravovat staré strážní věže v okolí, jednak Česká rozvojová agentura, která financuje místním solární panely za sedm milionů korun. Češi se tu tak těší velmi dobrému jménu, přestože pomoc provází i problémy: „Firma nejmutá rozvojovkou špatně vybudovala konektory a panely zatím nefungují. Místní i Češi však doufají v brzkou opravu, aby česká pověst v regionu nebyla pokažena,“ říká Slavomír Horák, vedoucí Help-campu Tušetie. V jedné z věží, kterou letos čeští dobrovolníci opravovali, se nachází etnografické muzeum, které je možné si po domluvě prohlédnout s místním správcem Nugzorem Idoidzem. |
Než přijde zima
Je srpen a v Omalu, které je téměř dva tisíce metrů vysoko, stále panuje horko. Brzy se však dny zkrátí a ještě než na začátku října napadne první sníh, je třeba sehnat všechny ovce a krávy do nížin a stejně tak tam odstěhovat i své rodiny. V Omalu a v okolních vesnicích zůstává přes zimu jen opravdu málokdo. Cesta vedoucí přes sedlo Abano je totiž v zimě nesjízdná. Přilétají sem jen pohraničníci vrtulníkem. „V létě bydlím v horské vesnici Girevi, ale v zimě jsem také dole ve městě Alvani a chodím do školy,“ říká výherce dostihu Laša.
Živě hraná gruzínská hudba podmalovává festivalové hemžení, při kterém se vedle koňských dostihů prezentují i kavkazští pastevečtí psi, lukostřelci a rukodělné výrobky, především z ovčí vlny. Večer se pak festival přesouvá k nedaleké budově správy Národního parku, kde se program zaměřuje hlavně na mladou generaci: k vidění je módní přehlídka gruzínského módního návrháře a rockověji laděná skupina Frani.
Tamada hovoří - Bůh hovoří
Na své si na festivalu Tušetoba přijdou i milovníci gruzínské kuchyně. Hned v úvodu se soutěží ve výrobě tradičních masových knedlíků nazývaných chinkali a v domácích ovčích sýrech. Vše se zapíjí tradiční pálenkou nazývanou čača. Opodál pak stojí několik stanů pro prominentnější hosty (mezi kterými je například i český velvyslanec v Gruzii a Arménii Ivan Jestřáb či americký velvyslanec John Bass), ve kterých stoly přetékají jídlem. Šašliky, chačapuri (sýrové taštičky z listového těsta), badridžany (lilek s ořechy), meloun...
A k tomu všemu samozřejmě vyhlášené gruzínské víno z regionu Kachetie. Zde není možné si jídlo koupit, stoly už byly dopředu rezervovány. Dost možná se vám však stane, že vás některý z místních na hostinu pozve. „Pohostinnost je od věků v naší povaze,“ říká hrdě dvacetičtyřletá gruzínka Iylia Elizaveva.
Před každým pozvednutím číše musí být pronesen slavnostní přípitek, tzv. tost. Tuto úlohu plní hlavní hostitel, tzv. tamada. A jak praví staré gruzínské přísloví: „Tamada hovoří – Bůh hovoří.“ Přípitky jsou často dlouhé a veršované a skrývají v sobě odvěkou moudrost. „Na ženy, neboť každá žena může pod srdcem nosit poklad světa!“ provolává tamada, „Na naši zem, kterou jsme skropili svou krví a krví našich předků!“ a každý tost zakončuje ruským zvoláním: „Do konca!“. Obracíme do sebe jednu číši za druhou. Vždy však až po tom, co tamada dořekne přípitek a jako první se napije: „Na naše hosty! Na vás i na nás, neboť i já jsem zde jen host!“
Vlaďka Jelínková je členkou Expedice HUMI Outdoor Jižní Kavkaz 2011, která putovala nejen za gruzínskými vrcholy, ale také tradiční kulturou a životem v horských oblastech Tušetie, Chevsuretie a Svanetie. Uskutečnila se za podpory firmy HUMI OUTDOOR, která poskytla kvalitní nepromokavé bundy a další vybavení.