Fjodor Petrovič Litke - ruský mořeplavec

LITKE Fjodor Petrovič (* 17./28. 9. 1797, Sankt Petěrburg, Rusko, † 8./20. 8. 1882, tamtéž) – ruský mořeplavec

Velmocenské ambice Ruska vyžadovaly vytvoření námořních cest, zajišťujících zásobování pozic a posádek na Dálném východě i v tzv. Ruské Americe, jak se nazývala Aljaška. K jejich posílení sloužily dlouhé plavby ruských korábů kolem světa, podobně jako průzkum severních břehů Ruska a hledání severovýchodního průjezdu.

Oba tyto směry ruského pronikání na sever Pacifiku a do Severního ledového oceánu ztělesnil námořní důstojník Fjodor Litke. Byl účastníkem Golovninovy cesty kolem světa z let 1817–19 na lodi Kamčatka. V dubnu 1821 byl poručík Litke odvelen do Archangelska, aby se ujal velení brigy Novaja Zemlja.

Po zkušebních plavbách s ní vyplul k souostroví Nová země a opravil přitom polohu mysu Kanin. V létě následujícího roku prováděl oceánografická měření v okolí Murmansku a v srpnu 1822 zamířil k Nové zemi. Doplul k Nasavskému mysu a prozkoumal západní vyústění průlivu Matočkin Šar, který odděluje hlavní části souostroví. O rok později (1823) zopakoval plavbu k Nové zemi, vrátil se ke Karským vratům, ale uvízl na mělčinách a se silně poškozenou brigou se musel vrátit.

Z cestovatele vychovatelem

Po návratu do Kronštadtu zpracoval F. Litke své poznatky a na konci srpna 1826 vyplul na lodi Seňavin na cestu kolem světa. Pravidelnou trasou ruských výprav se plavil z Finského zálivu Baltským mořem do Kodaně a dál do anglického Portsmouthu. Pokračoval ke Kanárským ostrovům a přes Atlantik do Rio de Janeira. Další cesta lodi Seňavin vedla kolem jihoamerického pobřeží k mysu Horn a do chilského Valparaísa. Po plavbě Pacifikem zakotvila ruská briga v přístavu Sitka (tehdejší Nový Archangelsk v Ruské Americe).

Po měsíčním pobytu odplul Litke do Petropavlovska-Kamčatského a počátkem listopadu 1827 zamířil ke Karolinským ostrovům. Čtyři měsíce prováděl oceánografický výzkum v oblasti Karolinských a Marianských ostrovů. Počátkem června 1828 se znovu vrátil do Petropavlovska a v listopadu 1828 nastoupil zpáteční cestu Tichým a Indickým oceánem, kterou zakončil v září 1829 v Kronštadtu.

Po návratu nastoupil úspěšný kapitán novou kariéru. Stal se vychovatelem carských synů (1832–50) a v letech krymské války velel kronštadtskému přístavu. V roce 1855 dosáhl admirálské hodnosti. Patřil mezi zakladatele Ruské geografické společnosti, kterou ve funkci místopředsedy až do roku 1873 fakticky řídil. Od roku 1864 stál v čele ruské Akademie věd.