VE VLČÍ KŮŽI PO STOPÁCH DŽINGISCHÁNA (Austrálie) - Na koňském hřbetu putujte z Mongolska přes střední Asií až do Evropy, stejnou cestou jakou kdysi prošly bojovné hordy největšího dobyvatele všech dob, Džingischána. 
ÚLITBA GANÉŠOVI (Francie) - Přijďte se podívat na lezecké umění na indické stěně The Ganesh.
ODKUD NENÍ NÁVRATU (USA) - Špičkoví horolezci se vydávají na neslezený vrchol ve východním Tibetu. Ne každá expedice skončí úspěšně. Ne vždy hrdinové expedičních filmů přežijí ... U tohoto filmu je povoleno brečet i drsným horolezcům.
MAZUNGU (Velká Británie) - 
LIFE CYCLES (Kanada) - Film, který osloví všechny bikery a z ostatních bikery udělá. Geniálně technicky propracovaný snímek vás vtáhne do světa ďábelských jízd ve všech ročních obdobích. A k tomu poetika na třísky rozflákaných kol a bravurních držkopádů. Tomu se nedá odolat!
CO SE STALO NA OSTROVĚ PAM (Polsko) - Vylezte s polskou dvojicí na nejvyšší pobřežní útes na světě. 1500m vysoká kolmá stěna v Grónsku! A jediná možnost dostat se pod ní je na mořském kajaku mezi ledovými krami.
LAPTĚV Dmitrij Jakovlevič (18. století) – ruský námořní důstojník
V březnu 1738 vyjížděli z Petrohradu bratranci Dmitrij a Chariton Laptěvové, aby se daleko na východě ujali oddílů, které v rámci Velké severské výpravy zkoumaly severní pobřeží Sibiře. V Jakutsku se cesty obou bratranců rozešly. Ch. Laptěv převzal oddíl, který pod vedením V. Prončiščeva († 1736) a S. Čeljuskina mapoval poloostrov Tajmyr a moře, která ho obklopují. Dmitrij Laptěv znovu soustředil svou skupinu, se kterou pokračoval po smrti švédského badatele P. Lasinia († 1735) v průzkumu od ústí Leny na východ. Ledová bariéra tehdy zastavila postup mužů, které D. Laptěv vedl u mysu Buor Haja (73° 16’ severní šířky). Vrátili se, přezimovali v ústí Leny a D. Laptěv odcestoval pro nové instrukce do Petěrburgu.
Dříve než se nová výprava D. Laptěva pustila na cestu, prozkoumal Alexej Ložkin na příkaz vůdce expedice pobřeží od ústí řeky Jany k mysu Svjatoj Nos. D. Laptěv vyplul v srpnu 1739 s lodí Irkutsk k mysu Buor Haja, do ústí Jany a k mysu Svjatoj Nos, který obeplul. V polovině září se dostal k ústí Indigirky, kde výprava přezimovala.
Cestu komplikují ledy
S obtížemi se v příští sezoně podařilo vysvobodit Irkutsk z ledu a teprve v srpnu 1740 pokračovala expedice D. Laptěva v plavbě. Minula ústí řeky Alazeja, objevila ostrov Krestovskij (podle Laptěva Sv. Antonína) v Medvědích ostrovech a 14. srpna 1740 zakotvila v deltě Kolymy. Dostala se až k Velkému Baranovovu mysu, ale led a hrozící zima ji donutily k návratu do bezpečnějšího „přístavu“ u Nižněkolymského ostrohu. Ani v létě 1741 nedovolily ledy ruské výpravě pokračovat v plavbě dál než k Velkému Baranovovu mysu a D. Laptěv se rozhodl dosáhnout ústí Anadyru na saních se psím spřežením. Na cestu se vydal v listopadu 1741 proti proudu řek Bolšoj Anjuj a Angarka. Překonal Kolymské pohoří a řeka Jablon jej dovedla k Anadyru. Na konci listopadu 1741 se jeho skupina dostala na Anadyrský ostroh.
Na jaře 1742 se D. Laptěv pustil se svými lidmi na průzkum ústí Anadyru a na konci října 1742 se znovu na saních vracel k ústí Kolymy. Potom zamířil do Jakutska, odkud podle instrukce A. I. Čirikova, nového vůdce Velké severské výpravy (po zesnulém V. Beringovi), odcestoval do Petěrburgu, aby podal raport o průběhu cesty a o nových objevech na severním pobřeží. Kromě toho D. Laptěv připravil pro ruskou Admiralitu pamětní spis o národech obývajících východní pobřeží Severního ledového oceánu. D. Laptěv zastával velitelské funkce v carském námořnictvu až do dubna 1762, kdy v hodnosti viceadmirála odešel do výslužby.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.