Alexandr Filippovič Kaševarov - Rus na Aljašce

KAŠEVAROV Alexandr Filippovič (* 28. 12. 1809, ostrov Kodiak u Aljašky, nyní USA, † 25. 9./7. 10. 1870, Sankt Petěrburg, Rusko) – ruský mořeplavec

Jen málo ruských mořeplavců se vydávalo od Beringova průlivu severovýchodním směrem – roku 1815 jím zamířila briga Rjurik, které velel O. E. Kotzebue, a roku 1821 pronikly severněji lodi Otkrytije a Blagonamerennyj kapitánů G. S. Šišmareva a M. N. Vasiljeva, kteří překonali 70. rovnoběžku (71° 06’ severní šířky). O řadu let později namířila svůj kurs k severu a na východ podél amerického pobřeží obchodní loď Polifem, na které velel Alexandr Filippovič Kaševarov.

Byl rodákem z aljašského ostrova Kodiak, ale stal se chovancem námořního učiliště v Kronštadtu a sloužil na obchodních i vojenských lodích (jako kormidelník lodi Jelena obeplul roku 1828 zeměkouli). V roce 1828 se na lodi Amerika vrátil na Aljašku (do přístavu Novoarchangelsk) a roku 1838 jej pověřil správce Ruské Ameriky velením na brize Polifem, která v červenci toho roku vyplouvala zkoumat severní břehy Ameriky. Ruská loď opustila záliv Norton a proplula Beringovou úžinou až k mysu Lisburne, kde jí další cestu přehradila ledová bariéra. Polifem se vrátil k jihu a Kaševarov vystoupil s třiceti muži na pusté pobřeží Aljašky.

Na lodi k Aljašce

Po dvou týdnech se ruská výprava vydala na kajacích podél pobřeží. Prodrala se k Ledovému mysu (Icy Cap), kde se pobřeží prudce stáčí na východ. Kaševarov sledoval cestu, kterou před ním zvolil F. W. Beechey (1825), k Barrowovu mysu. Pokračoval dál na východ k Wrangelovu mysu, což byl nejvýchodnější bod jeho plavby. Odtud se ruské čluny obrátily nazpátek. Kaševarov prováděl cestou oceánografický výzkum a meteorologická pozorování. Navíc si pozorně všímal životního stylu obyvatel, žijících na pobřeží. Na počátku září se jeho expedice vrátila do zálivu Kotzebue, kde u ostrova Chamisso kotvil Polifem.

Kaševarov velel dalších pět let lodím Rusko-americké společnosti. V roce 1843 odcestoval do Petěrburgu, kde zpracoval mapu moří, která omývají východní Sibiř a pobřeží Aljašky. Rusko-americká společnost nadále využívala jeho služeb – pobýval v přístavu Ajan na Dálném východě a v roce 1854 účinkoval v jedné z epizod krymské války, když bránil Kamčatku před britským pokusem usadit se na poloostrově. Vrátil se do Petěrburgu (1856) a do výslužby odcházel jako generálmajor.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.