Šepot kriminálu

A to jak objektivně, co se týká základních informací, tak subjektivně, jak na cestovatele dané státy působily. Publikace je taktéž doplněna fotodokumentací z celé expedice a přepisem části autorova deníku.

Ukázka z knihy:

V noci se mi zdál krásný sen o tom, že mě pustili z věznice a objímám se se svými rodiči. Ráno se ale probouzím s obličejem dvacet centimetrů od mříží. Stále ve vězení, stále v Gambii. Budí mě několik vojáků na služebně přebíjející samopaly. Jsou přibližně tři hodiny ráno. Jako minulé dny následují asi dvě hodiny bdění. Kolem páté hodiny opět vše utichá a je možné zase na chvíli usnout. To není nejlehčí úkol, protože v cele je jenom zčásti plesnivý modlitební koberec. Jinak nic. Ani postel, ani židle. Zato švábi, krysy, žáby, špína a občas nějaký černošský spoluvězeň zadržený buď za padělání peněz, či za výtržnictví.

Ukázka z knihy Šepot kriminálu

K odchodu na sociálky si musím vyžádat policejní eskortu, která mě se samopalem doprovází až na záchod. Pokud tu díru v zemi lze takhle nazvat. Se značnou dávkou snahy usínám. Kolem deváté mě budí dětský křik a pláč. Ve vedlejší cele je zadržen přibližně osmiletý chlapec. Později se dozvídám, že za žebrání. Nastupují na něj tři neuniformovaní policisti s přibližně půlmetrovou gumovou hadicí. Bijí ho do hlavy, do obličeje, přes záda. Klučina křičí a pláče. Ten zvuk nezapomenu. Za velkého smíchu o něj hadici uráží. Snažím se udržet v co nejlepší psychické kondici, a tak odháním myšlenky, že se něco podobného může stát i mně. Nebo snad i něco horšího.

Kouřím jednu cigaretu za druhou a snažím se co nejvíc modlit. Čas od času mě vyruší nějaký bachař, který se ze mě snaží dostat peníze. Ať už za to, že jsou na mě hodní, či za nějaký malý předražený nákup. Občas mi donese nějaké jídlo a pití můj nezadržený kolega Vojta. To jsou ty příjemnější chvíle. Nejhorší doba z celého dne je večer mezi pátou a sedmou hodinou. Slunce už klesá a elektřina funguje až od sedmi hodin. V cele se tak začíná pomalu stmívat. To s obrovskými hejny komárů působí dost depresivně. Čekám na večer, kdy bude zase možné na chvíli zamhouřit oko a dočkat se rána. Následují tak opět dlouhé hodiny čekání a přemýšlení o tom, kde jsem udělal chybu.