Divoké Trujillo

Trujillo je na první pohled úplně jiné než většina velkých měst v Peru. Centrum je plné krásně opravených různěbarevných koloniálních budov. Náměstí a jeho okolí obklopují pěkné kostely a dokonce i dlouhá pěší zóna, která končí v příjemném parčíku. Ulice jsou pěkně uklizené, v silnicích nejsou díry a všude jsou pěkné chodníky, někde dokonce i semafory. Při příjezdu v neděli ráno je ve městě klid.

Takové je centrum Trujilla. Po chvíli v tomto městě se ovšem projeví peruánské nešvary v plné parádě. Trujillo trpí hlukem starých aut a věčným troubením taxíků snad ještě více než ostatní peruánská města. Bezohlední řidiči taxi se řítí ulicemi stejně jako v celém Peru. Také zde mají auta absolutní přednost před chodci. Mě nejvíce stresují a ohrožují ta, jejichž řidiči, aniž by se obtěžovali použít směrová světla, na křižovatkách velkou rychlostí zahýbají do prava a naprosto ignorují přecházející chodce.

Město s největší kriminalitou

Na každé ulici v centru města hlídkuje několik policistů. Mimo centrum už jich moc k vidění není. Kriminalita v tomto městě je zřejmě největší v Peru a stala se námětem celostátní debaty. Já jsem byl ve zdánlivě klidné čtvrti plné škol po skončení výuky svědkem incidentu, kdy mladíci projíždějící na motorce vytrhli jedné školačce mobil z ruky a ujeli s ním. Taxíkáři mi vypráví o svém strachu, a když se jich ptám na podrobnosti, děkují bohu za to, že ještě nikdy nebyli přepadeni. Při vystupování mi vždy starostlivě říkají: "Dávej na sebe pozor!". V cukrárně majitel povídá pár detailů o různých přepadeních ve své čtvrti. Policisté prý při takových přepadeních nikdy nejsou poblíž. Bezpečnostní situace se tu v posledních letech podobně jako v celém Peru zhoršila. Místní noviny zdobí titulky typu: "Třemi výstřely zabili hlídače.", "Při přepadení restaurace dva zranění.". V čerstvém průzkumu university UPAO mezi obyvateli Trujilla odpovídá 25 procent dotázaných, že se v posledním roce stalo obětí kriminality! Celkem 50 procent z nich bylo přepadeno nebo okradeno na ulicích. Přitom každý třetí byl při okrádání ohrožován střelnou zbraní, každý pátý nožem. "Oznámil jste útok na policii?" - 70 procent dotázaných nikoliv! - "Proč ne?" - 40 procent nevěří policii, 20 procent to považuje za ztrátu času. V okrajových čtvrtích Trujilla se 20 procent dotázaných obává pomsty...
Přesto i v takovém městě lidé zdánlivě žijí úplně stejným způsobem jako kdekoliv jinde v Peru. Ulice jsou plné lidí, v parcích běhají děti, na trzích se čile obchoduje. Jen menší obchůdky večer prodávají skrze zamčené mříže. Mezi lidmi panuje velká nedůvěra.

Noční život v Trujillu

První dny v Trujillu jsem bydlel v klidném hostelu v centru. Byl jsem v moderním kinokomplexu na filmu Pufitos (šmoulové). Nízké vstupné (50 Kč) umožňuje návštěvu kina širším vrstvám lidí. V kině se fandilo šmoulům a desítky dětí pištěly, když Kargamel chytal taťku Šmoulu. Nikdy v životě jsem neviděl tak obrovské porce popcornu. I verze "mini" má alespoň dva litry a rodinné balení je velké jako kýbl. O víkendu jsem užíval noční život a bavil se pohledy místních dívek, které jsou fascinovány modrýma očima a světlými vlasy. Při slovním kontaktu s cizincem jsou ovšem velmi stydlivé. V noci při příchodu se šéf hostelu jako pokaždé s obavami ptal, zda bylo všechno v pořádku. Majiteli hostelu je přes šedesát let, většinu života strávil ve Venezuele a aktuálně má sedmnáctiletou přítelkyni. Chová speciálního typ peruánského psa, který kromě chocholky na hlavě nemá žádnou srst. Na dotek má vyšší tělesnou teplotu. Hostel byl perfektní - teplá voda, internet, velké společenské prostory, veliké pokoje, čistota, toaletní papír - prakticky nic z toho není v levných hostelech v Peru běžné.

Ruiny Chan Chan

Pobřežní městečko Huanchaco