Spolucestování Asie/ Australie

Holka pro cestování úplně jinak – horami, pralesem, za domorodci… životem

Jirka

Stále hledám holku pro život i na cesty, kde cesta není uspěchaná dovolená, ale součást života.
Pokud by se našla nějaká milá, štíhlá, nekonzumně smýšlející holka tak do 30 (nebo kolem 30ti), která by se nebála žít trošku jinak (a vůbec žít), nejlépe se zájmem o přírodu, zvířata a domorodé kmeny, budu rád.
Už dávno vím, že hledat holku na cesty i pro život tady je nesmysl, ale když těch, co by se opravdu chtěly vydat do divokých hor Nové Guiney, nebo do pralesa Sumatry nebo Gabonu – zase tolik asi není….. (anebo třeba na vandr na Fatru, pro začátek). Proto píšu tady.
Láska se na internetu najít samozřejmě nedá, ale inzerát může v určitých případech přefiltrovat základní zájmy a hodnoty, a to může dát dobrý základ.

Jsem fotograf, cestovatel a dobrodruh, vegetarián a abstinent. Už inzeruji docela dlouho – s přestávkami už rok a půl, ale to nevadí – jednou za čas mi někdo zajímavě napíše, nebo odpoví (i když většinou stylu: já bych jela hned, kdyby…..apod.), s pár zajímavýma lidmi jsem si takhle – které bych jinak „nepotkal” – napsal pár zajímavých mejlů a i to už stojí za to.

V říjnu odjíždím pracovat do Anglie, a až vydělám, tak dál do světa.

Dalších plánů mám potom několik: rád bych se vrátil ještě jednou na Papuu, ale i na další místa v Indonésii (možná tam tentokrát pojedu přes Rusko a Čínu), vydal se do Ekvádoru a na Galapágy, Kolumbie a Venezuely, na Aljašku, do Konga a Gabonu, na Madagaskar, západní Afriky, Okavango…………Ale začít můžeme Slovenskem, nebo Pálavou 😀
Kam nakonec pojedu (a jakém pořadí) taky záleží na tom, jestli pojedu sám, anebo třeba budu mít štěstí, potkám tu mou druhou polovičku, a pojedeme dál všude spolu.

Z většiny reakcí (bylo jich za ten rok a půl tak kolem stovky, ale jen asi s 15 lidma byla trochu řeč, a jen jedna nebo dvě to myslely vážně) jsem pochopil, že se už opravdu tak změnila doba, že lidi mají naprosto jiné hodnoty, a ty tradiční mizí. A dokonce i ti, kteří právě o dlouhých cestách sní, tak se na ně většinou z různých důvodů nevydají. Nejlépe mi to jednou napsala jedna cestovatelka, se kterou jsem si psal: „čím dál víc, jak cestuji, mi připadá, že lidi už dneska vůbec necestují, ale jen konzumují – stále víc, zato v jiné zemi, na jiném kontinentě”. Lépe to říct nešlo. Dnešní hektické cestování je jen móda, vrchol konzumu………………….

Tady jsou mé stránky, tak pokud můj inzerát ještě někoho zaujme tak se může kouknout. Dělám toho mnohem víc, než prezentuji na stránkách, je to jen taková „špička ledovce”.
Taky se mi dá i přímo ze stránek napsat, kdo nechce psát tady (taky je mejl pod jménem v hlavičce).

Stránky -úvod:
http://vanishingworldphotography.com/cs-index.html

Článek nejrelevantnější k cestování jako takovému:
http://vanishingworldphotography.com/po-zemi.html

Přeji všem hezký den 😀

Zkušenosti čtenářů

Jirka

Jen pro zajímavost: za rok a půl inzerování jsem dostal odhadem tak 100 (nepočítám to, mohlo to být 60, nebo 150) odpovědí, s tak 20 holkama se dalo bavit (po mejlech), s asi s 10ti opravdu skvěle a do hloubky, s 5ti jsem se na konec sešel, ale jen jedna to myslela vážně. A to nevyšlo, i když těsně. Ty ostatní, se kterými jsem se sešel, vesměs předem hlásily, že nechtějí ani chlapa, ani na cesty – ale zajímala je má znalost přírody a domorodců, tak přijely pokecat – vždy to bylo super.příjemné a zajímavé.

Do toho nepočítám úplné nesmysly a spamy, a taky dalších asi 10 fajn holek, co se mi ozvaly, se kterými řeč opravdu byla, ale měly přítele, manžela, dítě, nebo firmu…….. Některé mi to napsaly hned ve druhém mejlu, některé prostě přestaly bezdůvodně komunikovat po prvním nebo druhém mejlu – ale pak mi jich několik odpovědělo po pravdě na dotaz proč přestaly psát.

Ještě jedna taková zajímavá paralela: když je reakce tady na HS opravdu zajímavá, dotyčná se už nikdy neozve zpátky – viz Eliška. Opravdu by mě zajímalo proč.

Celkově bych řekl, že – jak potvrdili ostatní odpovídající – na pár týdnů na nějakou dovču to asi jde, na cokoliv náročnějšího asi taky, ale hůř.

Sám jsem vzal v Indii na podzim jednu holku do Himálaje (Zanskaru) – bylo to OK, než se při menších komplikacích na treku (spočívaly v tom, že karavana, ve které jsme si pronajmuli koně, který nesl naše zásoby a pár věcí, nás po vysokém průsmyku nechala vysoko v horách, a nebyla na místě, kde jsme se domluvili – ale čekali na nás i s věcmi další den) totálně zasekla, a už se to nikdy nespravilo.
Pak jsem vzal jednu holku na vandr na východní Slovensko – to bylo strašné, a nedalo se to vydržet. A pak nakonec další do Tater – to bylo skvělé, dokonce jsme byli dvakrát a jsme přátelé. Ale na delší cesty za dobrodružstvím nechce, jak hlásila předem, v prvním mejlu 😀

Jirka

Stále aktuální

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: