Kde se čas zastavil
23. 10. 2007, 16:21:01
Maykl
To vypada Saso, ze si v Bajawe nezazila trh. Behem nej je tam dost zivo, slezou se lidi z okolnich vesnicek a tuak (palmove vino) tece proudem...My jsme tam diky nemoci vykejsli skoro tejden a posedavani na zaprazi s nasimi "domacimi", pozorovani bourek nad Kelimutu a dlouhe rozhovory o pocasi, jidle a vubec o zivote nas znova utvrdili v tom, ze spech je jen marnost...:-)
Odpovědět
To se mi líbí
(Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Kde se čas zastavil
24. 10. 2007, 10:18:27
Martin T.
Milá Sašo, pokusím se svůj názor vyjádřit citlivě. Budeme se tu bavit o problému, který asi ne všichni čtenáři mohou pojmout/ přijmout, zejména pokud jim v dané oblasti scházejí zkušenosti, a pokud se příliš nezabývají souvislostmi, které nejsou na první pohled zřejmé. Škoda, že těmito diskusemi už moc neobchází například Tomáš Ryška, určitě by bylo zajímavé znát i jeho názor. Ještě na úvod... pokud je pro tebe Indonésie "doslova srdeční záležitostí", tak pro mne snad dvojnásob. Strávil jsem tam za posledních 10 let snad už přes dva roky v cca 11 návštěvách. Od roku 2000 čtu pravidelně indonéský tisk vycházející v angličtině (Tempo, The Jakarta Post), občas se pouštím i do médií v indonéštině. O co víc se snažím zorientovat se v nepřeberné různorodosti problému, kterým tahle země čelí, o to víc si uvědomuju, že nelze nic tvrdit zcela jasně a dogmaticky zjednodušeně. Proto mne mrzí tvůj příspěvek, který jako by byl psán někde na lodi, která rychle brázdí krajinu a člověk stěží zvládá sledovat, co je napravo a nalevo. Budu se bavit zejména o tvém jednostraném a trochu pejorativním náhledu na zachovávání tradic.
Indonésie je, jak jistě víš, nepředstavitelnou změtí malých a velkých ostrovů a má za sebou pohnutou historii. Za posledních 500 let se zde prakticky neobjevily žádné mocné říše, které by nebyly orientované pouze na nejbližší oblast a moře kolem a které by vytvořily cosi jako dominantní kulturu a tradici, která by utvořila podobný základ pro potenciální rozvoj a "setrvačnost", jako třeba Indie. Jednotlivé oblasti, samy vnitřně fragmentované, byly pospojované pouze sítí obchodních a mořeplaveckých cest a tak tomu je dodnes, i když se od sklonku koloniálního holandského panství a vzniku nezávislého státu pojivo postupně zpevňuje. Jednotlivé regiony jsou nyní poměrně dobře integrovány do jednoho celku, který pojí společný jazyk, státní správa, polévky Indomie, lodě Pelni, apod. Přesto ale přetrvává vysoká "svébytnost" až svéráznost jednotlivých regionů a po pádu Suharta se regionální identita opět prohlubuje. Tyto regiony - a platí to i pro tvůj Flores - vždy přibíraly novoty, tak jak přicházely, přizpůsobovaly se novým vlivům, v různých částech archipelu různě hluboko zapouštěly kořeny různá náboženství. To vytvořilo jakousi sdílenou tradici, ale ne neměnnou - s prvky novými, svázanými se starými zvyky (adat). To je základ sdílené tradice, mentality: úcta k předkům, k starším, hierarchicky výše postaveným, rodina, péče o děti, podřízení se jednotlivce skupině, schopnost vyrovnávat se s osudem, víra. Žádný vzdělaný Indonésan tento základ neopomene zdůraznit.
Teď se dostávám k jádru věci. To, jestli nějaké domy vypadají tradičně, jiné mají střechu z vlnitého plechu, jestli jsou uchována ta a ta tradiční řemesla, nebo jestli za městem stojí BTS stožár telekomunikační společnosti, to pro "duši" jednotlivého Indonésana nebo národa jako celku nehraje žádnou roli. Pokud nějaké turisty "berou" slaměné střechy, prosím. Pokud někoho berou staré chrámy, prosím. Ale povšimni si na Bali, jak se chrámy staví znovu a znovu... čím novější, tím lepší... duch přece netkví v budovách, ale vyskytuje se všude kolem. To pouze Zápaďan promítá své stereotypy o starých střechách, totemech a amuletech do řečí o úpadku tradic. To, že lidé přijali blízkovýchodní monoteistická náboženství pocházející poměrně zdaleka, to pro ně také nehraje roli... pro mnoho lidí svět končí za hranicí vesnice či kraje a Singapur, Indie, Evropa a Amerika, to je v jejich očích jeden celek a jestli pochází nová idea ze sousedního ostrova či vzdáleného kontinentu, je poměrně jedno. Nové náboženství bylo v indonéské historii vždy něco, co prospěšným způsobem pozměnilo stávající pohled na svět, ale také se samo přizpůsobilo dosavadnímu amalgámu věr, tradic a jiných náboženství.
Zamysli se prosímtě nad tím, co píšeš: "Věčný rozpor mezi objevováním a vykořisťováním je právě tady, v Indonésii velmi patrný. Návštěvník přináší této dosud velmi chudé zemi peníze, potřebné pro rozvoj země a vzdělání lidí, ale současně ničí její tradice. Zdejší obyvatelé napodobují naše zvyky, aniž by chápali, z čeho pramení. Do jejich prostředí nezapadají. Nepřinesou jim pohodlí a bohatství, které nám přisuzují, ale připraví je o tisíce let ověřený a smysluplný způsob života." Tento odstavec nemůžu jen tak přejít. Myslím, že roníš krokodýlí slzy. Sama do této země necestuješ jako Konstantin Biebl s lodí, jež dováží čaj a kávu, ale tryskovým letadlem a moderními loděmi. Jak to chceš jiným upírat? Myslíš, že ty přesně víš, z čeho pramení naše vlastní zvyky a technologické poznatky? Vyznáš se v sociologii nebo třeba fyzice? Jak můžeš vědět, co místní lidé chtějí? Silnice (západní vynález?) jim usnadní odvoz produktů na trh, mobilní telefon může kromě stupidních ringtones třeba i pomoci v nouzi, beton vydrží za vlhka víc, než udusaná hlína, pár antibiotik pomůže vyhnat parazity a pár tisíc dětí třeba neumře. Katolická víra přece neznamená jen "spoléhání na Pastýře", ale pokud je uplatňovaná osvíceným způsobem, pomůže nalézt životní řád v době plné změn - já sám znám na Sulawesi mimořádného kněze, který tradice sbližuje s vírou, stará se o chudé, o své mladší sourozence a devadesátiletou babičku. Pokud někdo sedí "s vyhaslým pohledem" v turistickém skanzenu, třeba to pomůže dětem na školné. Když se podíváš na to, co jsi napsala, tak například papír od Číňanů, nepříjemná to novinka, u nás zásadně poškodil pradávné umění popisovat menhiry runovým písmem, zrušil hezkou tradici pergamenů, knihtisk zase zrušil zajímavé a "tradiční" povolání písařů. Jak můžeš, proboha, takto snadno tvrdit, že "tísíc let ověřený způsob života" je jediný "smysluplný"? Co o těch jejich tisíci let vlastně víme? Copak se světě nepřicházely velké změny a nové bohatství díky obchodu, otevřenosti a inovacím? Chce se někdo dobrovolně nemít dobře? Myslím, že vnitřní podstata Indonésanů a jiných Asiatů rozhodně není méně materialistická než evropská.
Lidé, o kterých píšeme, žili dlouhou dobu v područí lokálních vládců podřízených koloniální mocnosti, následně jim Sukarno dal vizi o svobodě a národu, Suharto zemi pozvednul ekonomicky a sociálně, ale bez skutečného všestranného rozvoje, nyní se tato země potácí jako při tanci poco-poco dvěma kroky vpřed, jedním krokem vzad. Za této situace je vliv turismu kromě několika "turistických objektů", které čas od času profrčí lidé jako ty nebo já, poměrně marginální. Nezapomeň, že turisté často mohou být třeba z Japonska, Taiwanu nebo třeba z Jakarty... budeš o nich psát také, že přinášejí "NAŠE" zvyky?
Sašo a spol., zkuste prosím přestat vnímat tradici jako něco, co má hodnotu samo o sobě, vytržené ze souvislosti, jako soubor barvitých obrázků, od betele červených zubů, talířů ve rtech, "kotekáčů" a podobných banálních až urážlivých pojmů. Tyto rarity pro nás samotné nemají žádnou skutečnou hodnotu, už jsou dávno popsané antropology, jsou akorát náplní života pro lidi s toulavýma botama, cestovní kanceláře, živí různé servery jako HS. Naopak hrají podstatnou roli pro ty, kterých se to týká, proto bych prosil, aby tu skončila honba za "exotikou" a normativní posuzování průvodních jevů tradičních etnik, soudy o tom, co jak má a nemá být bych si nechal pro sebe. Dovolím si parafrázi - co je důležité, je přece očím neviditelné.
Odpovědět
To se mi líbí
(Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Kde se čas zastavil
19. 11. 2007, 13:54:49
Marcel
Ahoj Martine a Sašo, přečetl jsem si Vaši diskusi. Martine tebe na rozdíl od Saši neznám a snažil jsem se tě v tvém prvním příspěvku pochopit a myslím že jsem se i s některým názorem ztotožnil (Saša ví, že ne vždy jsme měli stejný pohled na věc ) Co mě velmi potěšilo byla reakce Saši, která byla velmi pěkná a upřímná a myslím si že dosti vysvětlila pohled Saši na věc ve smyslu jak píše a jak věci cítí. Domníval jsem se že Vaše diskuse po vysvětlení přístupu k problematice skončila a každý si svůj pohled velmi dobře obhájil a bral jsem Vaší diskuzi jako příjemné zpestření mnohdy nudných diskuzí typu je to báječné je to úžasné apod. Myslím si že zde chtělo skončit a najednou další příspěvek od tebe Martine. Promiň působí to na mě jako dupající malé děcko které za každou cenu chce přesvědčit o své pravdě. Omlouvám se za tento výraz a rozhodně nepochybuji, že jsi odborník a že ti jde o Indonésii z celého srdce. Já jsem z tvého pohledu turista a musím říci že se vůbec za to nestydím a rád se do Indonési vrátím právě jako turista abych navštívil nová místa a užil si je a možná jako turista právě přispěl ke zmiňovanému rozvoji o kterém píšeš. Marcel
Odpovědět
To se mi líbí
(Tohle se líbí 0 cestovatelům)