Re:Jaký je reformovaný Uzbekistán?
24. 11. 2006, 19:05:40
Michal
Uzbekistan neni sice zrovna zadna pohadka Tisice a jedne noci, ale tak zle tam zase neni. Ze stredni Asie (te postsovetske) jsou tu lidi asi "nejvycuranejsi", ale chce si jen zvyknout na trochu jine standarty a uvidite, ze priste se vam tam bude libit o dost vic :)
Odpovědět
To se mi líbí
(Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Re:Jaký je reformovaný Uzbekistán?
25. 11. 2006, 20:59:20
Lukáš Synek (Expedice Hedvábná stezka 2006)
Vzhledem k našim zkušenostem z letošního července souhlasím s předchozími dvěma připomínkami. Mluvili jsme tam s mnoha domorodci a snažili se proniknout skrz povrchní zdání: problémy sice jsou, slušné práce je málo, prezident je darebák, ale lidé jsou mnohem spokojenější než za sojuzu. Zdá se mi, že v článku je použit fenomén zobecňování na základě jediné zkušenosti.
Osobně jsme si Uzbekistán docela užili, míra byrokracie nevybočovala z asijských norem, jen ta cena a získání víza.
Odpovědět
To se mi líbí
(Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Re:Jaký je reformovaný Uzbekistán?
27. 11. 2006, 09:09:31
Slavomír Horák
Jako guru a člověk, který se o Střední Asii trochu zajímá, bych měl následující konkrétní připomínky. Myslím, že realita je přece jenom braná malinko z rychlíku a z pohledu běžného turisty, kteří se o něco snaží, ale několikadenní zkušenost jim nemůže dát nadhled k podobným článkům.
"Nejenom že získání víz na vídeňské ambasádě bylo poněkud náročné a stálo nemalý peníz."
Mohu posloužit letošní zkušeností, kdy mě vyřízení víz trvalo asi 14 dní přes jednu kazašskou cestovku (viz http://slavomirhorak.euweb.cz/viza.htm). Náklady byly 24 EUR za pozvání a 40 USD za samotné vízum. Takže si nemyslím, že to je všechno tak složité. Vízum do USA je podle mého názoru rozhodně mnohem horší (a navíc se nedá nic uplatit:)).
Pro Petra L.: Mimochodem, české úřady (a kromě MZV to je i ministerstvo vnitra) už regulují vízovou politiku jenom omezeně (EU). A navíc když jedou Uzbekové na pobyt do ČR (jako turisté a jezdí jich k nám relativně málo), tak musejí skládat kauci ve výši několika set dolarů.
A pokud jde o pozvání, tak uzbecká vláda skutečně rozhodla o zjednošení procedury pozvání pro vybrané evropské země. Fakt, že Česká republika mezi nimi není je spíše vnitřní uzbeckou záležitostí (Uzbekistán za to očekával vstřícnost v jiných věcech, třeba v otázce sankcí ze strany EU, které byly mimochodem nedávno prodlouženy). Lobbying velvyslanectví ČR v Taškentu je možná sporný, ale to už je jiná předpověď, jak by řekl Cimrman.
"...loupežníka Karimova, který zde vládne pevnou rukou. Bývalý sovětský aparátčík má prý na Champs Elysées schované kufry zlata a patří mu tu téměř všechno"
Karimovovi rozhodně nepatří úplně všechno, není to Türkmenbašy. Má, pravda, poměrně hodně peněz, nicméně jeho konta v Paříži nejsou to jediné, bohatství kumuluje jeho dcera Gulnara (mimochodem hodně velká krasavice, byznysmenka, pěvkyně a já nevím, co ještě) také v Rusku, zvláště v Moskvě (důvod je zřejmý - kdyby náhodou západ obstavil Karimovovi konta)
Okolo Karimova je docela slušná byznys elita, částečně bývalí šmelináři, částečně svazáci, částečně je to nová verchuška, která disponuje nepoměrně větším bohatstvím. A také ona má svůj vliv na Karimova.
"Nechal se v mnohém inspirovat despotickou minulostí své země, kde neomezeně vládli emírové a krutovládci"
Hm, jistě lze najít mnoho podobností (a pří čtení historické literatury ji také najdeme, ale Karimov se rozhodně nenechal inspirovat ničím, byť Bucharský emirát, Chivský a Kokandský chanát jsou v uzbeckých učebnicích brány jako "státy s vyspělou kulturou" (Rachomov, Dž.: Istorija Uzbekistan. Učebnik dlja 9-ogo klassa, Taškent, 2001).
Kchiva = Chiva
Timur Lenk Tamerlán - buď Timur Lenk (příp. Leng= obojí znamená chromý) nebo Tamerlán.
"památky z dob Timura Lenka Tamerlána v podstatě znovu vystavěli sovětští inženýři"
To taky není tak úplně pravda, hodně se dostavělo ještě v 90. letech, v obou případech UNESCO dost kritizovalo postup restaurátorských prací.
"pohádková města tisíce a jedné noci v troskách"
tady asi autorka moc pohádky nečetla, protože většina z nich se odehrává v jiných oblastech, než je zrovna Střední Asie.
metresa = medresa (příp. čistě arabsky madrasa, ale ve SA se používá první tvar)
"děly se věci, které i v Istanbulu byly tabu."
To je trochu přehnané, ostatně harém obvykle neslouží jenom k tomu účelu, jak si představujeme v Evropě. V muslimském světě jsou to prostě soukromé prostory jakéhokoliv domu Když jste v nějaké rodině, tak Vás obvykle pustí do nějaké hostinské místnosti, ale nikdy jste se třeba nedostali do kuchyně (alespoň mně jako muži se to nikdy nepovedlo).
A pokud jde o osoby samotných emíru, tak Ti byli v 19. století mnohem konzervativnější než sultáni v Istanbulu. Kdyby věděli, co se v Istanbulu děje, tak by osmanský sultán nebyl tím obdivovaným sultánem a hlavou sunnitské náboženské obce, ale byl by nejspíše prohlášen ve Střední Asii za ďaura (nevěřícího) a odpadlíka od víry!!! (viz. zápisky Arminia Vamberyho o jeho cestě do SA v roce 1863).
"V mešitách se dnes modlí jen důchodci, kteří na to mají čas, sedmdesát let komunismu udělalo svoje"
S těmi důchodci v mešitách bych to také neviděl tak zle. Problém je však v tom, že autorka byla patrně v těch viditelnějších, kam se mladší ročníky bojí z obavy před zatčením (zvláště v jakoby pracovní době). Jinak je spousta mladých lidí, kteří se dali na islám, ale ze strachu z represálií jej provozují soukromě doma, nebo v malých modlitebnách. Ostatně, důchodci taky často nemají moc času, protože ze svých penzí (v průměru cca 35-40 USD) si moc vyskakovat nemohou, takže musí často docela tvrdě pracovat (zvlášť pokud mají nezaměstnanou rodinu,která je nemůže podporovat).
"..., kdy se tu ženy oblékaly do hábitů parandží..."
Je fakt, že toto zlikvidoval komunismus ve 20. letech minulého století, ovšem ve Střední Asii se šátky vždy nosily (a nosí dodnes, viz přiložené foto) a parandžu jsem ve Fergánské kotlině už taky jednou viděl.
"Poměry, které tu vládnou, jsou dosti nepochopitelné: v bance nejsou peníze, na poště nemají známky, na benzínce není benzín, z hotelu vyhánějí turisty. Téměř všichni nosí zlaté zuby, funguje donašečství a nucené práce na polích s bavlnou"
opakování z úvodu, ale nechci narušovat autorský styl. Mimochodem, uvedené skutečnosti nejsou zcela neznámé, před několika lety jsme to tady měli taky, ale možná už je to pro některé dávno. Zlaté zuby jsou ve Střední Asii odznakem bohatství, které je nutno dávat na odiv. Nucené práce s bavlnou, to je v sousedních republikách také běžnou věcí (Turkmenistán, Tádžikistán). Donašečství - no, je to prostě autoritářský režim. Všechny uvedené rysy prostě v podobných režimech běžně fungují, může se nám to nelíbit, ale systém je takto vystavený a kritika (navíc bez hlubších znalostí) tady není nic moc platná.
"Nejstarší generace, co psala arabsky, je teď dočista nahraná."
Takové generace je už asi stejně jako je u nás legionářů z 1. světové války, takže to asi nebude relevantní příměr. Problém je spíše právě s tou starší generací, která nezná latinku a nikdo je to neučí. Takže jsem slyšel o případu, kdy vesničan ve městě se sejde s Rusem, přičemž Rus umí latinku, ale neumí uzbecky a Uzbek neumí latinku, ale umí uzbecky. Takže Rus čte nahlas uzbecký text a Uzbek mu to překládá do zbytků ruštiny, které zná, aby oba pochopili, oč jde (vypadá to humorně, ale teď mi tuto historku přivezla moje uzbecká známá).
Pro Lukáše:
"nostalgické vzpomínky na sovětskou dobu" - to je dnes poměrně rozšířená legenda (navíc čím dále od této doby, tím více se opřádá novými a novými mýty). Antropologové z Oxfordu na výzkumu mýtizace tohoto období momentálně pracují, už se těším na jejich výstup.
Odpovědět
To se mi líbí
(Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Re:Jaký je reformovaný Uzbekistán?
29. 11. 2006, 23:00:51
Katka Mandulová
Díky za připomínky! Článek je součástí celého cyklu článků z mé roční cesty a návštěva Uzbekistánu byla jen dílčí zkušeností. V Uzbekistánu jsem pobyla ze všeho nejkratší dobu (víza byly bohužel časově velmi omezené...) a dobře vím, že mi nepřísluší soudit místní poměry. Psala jsem trochu s nadsázkou, pod dojmem mých skromných osobních zkušeností, což může být někdy zavádějící... Tak mi to nemějte za zlé. ahoj Katka
Odpovědět
To se mi líbí
(Tohle se líbí 0 cestovatelům)
East Side Gallery: Malý zbytek Berlínské zdi je dnes největší venkovní galerií na světě.
Berlín, Brémy, Mnichov, Lübeck či Norimberk patří mezi nejkrásnější německá města.
Na prázdniny se vydejte jedině do Německa!