jaja
Překvapilo mě Norsko. Nejezdí tu moc aut moc, ale berou. Řidiči byli většinou i dost milí a často nás vybavili nějakou dobrotu na cesty.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo ...
Jak se vám stopovalo ...
07. 11. 2010, 22:22:24
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo ...
07. 11. 2010, 22:23:12
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Martin Š.
Nevíte někdo, jak se stopuje v Thajsku?
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Re:Jak se vám stopovalo ...
08. 11. 2010, 00:16:26
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
petrag
Ahoj, obecně to není běžné. Když jsme ale byli v horách NP Doi Inthanon na severu Thajska, tak nám nezbylo, než to zkusit. Stopli jsme hned mladý thajský pár na výletě. Anglicky moc neuměli, ale přesto trvali na tom, abychom s nimi navštívili troje vodopády, botanickou zahradu, ubytovali se v kempu a večer poseděli. Ráno nás vzali podívat se na svítání na nejvyšší hoře Thajska a jenom hodně těžko se nám s nimi loučilo. Po této zkušenosti jsme stopovali ještě několikrát a mohu doporučit.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo ...
08. 11. 2010, 14:21:17
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Michal Torma
Stopovanie po Europe nieje ani tak vstupnou branou k cestovaniu ale skor kvalitnou drogou na ktorej si clovek velmi lahko vybuduje zavislost ktoru neskor rozvija :). Vo mne tuto zavislost vybudovalo Spanielsko - cierna diera stopovania v Europe. Nikdy nezabudnem na najlepsi stop ktory ma z toho tepla dostal. Pan Norbert, 66 rocny majitel mesiarstva a hrdy vlastnik 4. baipasov ktorym sme sice nemali spolocny jazyk ale spolocnu rec sme nasli hned :) ... dufam ze chlapik stale fajci svoje ducadosky odpalovane benzinom a zdravie mu sluzi... lebo 2500 km na jeden stop v eu sa mi zopakovat este nepodarilo
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo ...
10. 11. 2010, 17:25:47
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
David
Ahoj,mám podobné zkušenosti z Thajska jako Petra.S přítelkyní jsme začli stopovat také cestou z Doi Inthanon.Celkem brzy nám zastavila rodina vracející se z víkendu.Vlezli jsme si na korbu toyoty a jelo se směr Chiang Mai.Cestou nám ukázali vodopády,chrám a jejich pozemek s ovocnými stromy,který prodávali.Po celou dobu se nám omlouvali,že u nich nemůžeme přespat,protože mají rodinnou oslavu.
Posilněni tímto zážitkem,začli jsme stopovat pravidelně.Lidé většinou zastavovali,protože se domnívali,že potřebujeme pomoci.Nenapadlo je,že chceme někam odvézt.Někdo nás hodil přímo na místo,kam jsme potřebovali,jiný nás zavezl na nejbližší nádraží.Všichni řidiči byli milí a snažili se nás i pohostit.
Obdobně jsme stopovali i v Laosu.Tam se čekalo déle než někdo zastavil,ale reakce byly stejné.Nemohli pochopit,že chceme odvézt,když přece za nějaký čas pojede autobus.Laosané už nebyli tak veselí jako Thajci,ale i oni měli radost,že pomohli farangům.
Stopování bylo legrací a navíc jsme mohli lépe poznat místní.Niko si od nás nevzal nabízené peníze.
Posilněni tímto zážitkem,začli jsme stopovat pravidelně.Lidé většinou zastavovali,protože se domnívali,že potřebujeme pomoci.Nenapadlo je,že chceme někam odvézt.Někdo nás hodil přímo na místo,kam jsme potřebovali,jiný nás zavezl na nejbližší nádraží.Všichni řidiči byli milí a snažili se nás i pohostit.
Obdobně jsme stopovali i v Laosu.Tam se čekalo déle než někdo zastavil,ale reakce byly stejné.Nemohli pochopit,že chceme odvézt,když přece za nějaký čas pojede autobus.Laosané už nebyli tak veselí jako Thajci,ale i oni měli radost,že pomohli farangům.
Stopování bylo legrací a navíc jsme mohli lépe poznat místní.Niko si od nás nevzal nabízené peníze.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo ...
11. 11. 2010, 21:06:34
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
janča
Ahoj, chystám se na jaře stopem po Evropě, máme na to spoustu času. Kdo mi poradíte, kde se dobře stopuje a kde ne, prosím? Janča
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Re:Jak se vám stopovalo ...
15. 11. 2010, 01:57:22
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
honza
nejspíš google
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Re:Jak se vám stopovalo ...
15. 11. 2010, 08:53:04
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Martin Š.
V západní Evropě se stopuje trochu hůř než ve střední, ale vždycky se nakonec dostaneš, kam potřebuješ. Hnusná jsou velká města - když Tě vyhodí třeba v Toulouse na východě, na západní výpadovku se budeš dostávat celý den a z města neuvidíš než systém dálnic. Já radši volím stopování po venkově a menších městečkách. Ve východní Evropě, hlavně Rusku se je stopování běžným dopravním prostředkem i pro místňáky, ale musíš většinou něco zaplatit.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Re:Jak se vám stopovalo ...
20. 11. 2010, 23:45:46
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
igor
najlepsi stop je v holandsku.ako sa hovori je to raj stoparov.clovek nemusi nic spravit a auto same zastane a spyta sa ta kam chces ist a ides :)
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Re:Jak se vám stopovalo ...
23. 11. 2010, 16:18:58
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Radka Zounková
V zápzdní Evropě, pokud se chceš dostat daleko, jsou nejlepší benzínky. Vycházím z Německých zkušeností. Benzínky jsou obří a není jich tolik jako u nás. Takže tam zastaví spoustu aut, jen si třeba dát oraz a tak. Pokud nejseš dostatečná držka na to, abys přímo oslovovala lidi a ptala se, je nelepší stoupnout si k výjezdu z parkoviště. Jedou tamtudy všichni, jedou pomalu, takže si tě můžou prohlídnout a mají čas na rozmyšlenou, jestli tě vezmou nebo ne, a hlavní věc, dá se tam ještě bezpečně zastavit.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo?
17. 11. 2010, 12:09:44
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
eva
Moje nejdelší cesta stopem byla na Slovensko - a měli jsme štěstí, dostali bychom se až do Liptovského Mikuláše, kdyby nás jeden Brňák, instruktor paraglidingu, nevzal s sebou na trénink. Fajn zážitek.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo?
17. 11. 2010, 15:25:08
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Honza Kára
Letos se nám při stopu v Kosovu podařilo sednout si do auta Německému architektovi, narozenému v Kosovu, který se vydal do své rodné země stavět z fondů EU nové školy. Jeli jsme dlouho a svěřil se nám se všemi názory o KFOR, ve kterém sloužil, o náboženství Kosovců a dostali jsme se až k teorii, ve které nám vysvětlil, jak se postupem času z nezadaných chlapů, stávají Gayové. Já sem si oddychnul, když nám prozradil že má dvě dcery a ženu v Německu. Jeho nejzajímavější historka se týkala jeho nynější národnosti. Když mu bylo 10, emigroval do západního Německa, kde žije dodnes. Když mu bylo 15 let, vzal ho táta na dovolenou do Bulharska, kde ho na diskotékách začal zaučovat v namlouvání slečen. Mezi jeho hlavní balící metody patřily kapsy s valutami a legitimování se bulharským slečnám svým západoněmeckým pasem . Za tu cestu jsme ještě stihli vystřídat vůz, když jsme potkali podřízeného našeho řidiče. Ten zrovna potřeboval větší vůz a tak jsme přesedli, pán přenesl plány školy do druhého vozu a jeli jsme dál.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo?
19. 11. 2010, 12:52:07
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Dalibor Beneš
Mým nejdelším autostopem v životě byla cesta z Jakutska do Magadanu, kterou jsem absolvoval letos v zimě se svým parťákem.
Vzhledem k podmínkám na trase a k dalším těžkostem , kdy jsme se museli vracet a volit jinou variantu cesty,jsme celkem ujeli po Kolymské i Tenkinské trase cca 3.300km.
Podle mého kamaráda-ekologa-jsem si tímto výletem použitím letadel a dalších vozidel tak zaneřádil svou ekologickou stopu na této planetě, že až do konce svého života smím pouze na Brdy, a to pouze pěšky.
Vzhledem k podmínkám na trase a k dalším těžkostem , kdy jsme se museli vracet a volit jinou variantu cesty,jsme celkem ujeli po Kolymské i Tenkinské trase cca 3.300km.
Podle mého kamaráda-ekologa-jsem si tímto výletem použitím letadel a dalších vozidel tak zaneřádil svou ekologickou stopu na této planetě, že až do konce svého života smím pouze na Brdy, a to pouze pěšky.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo?
19. 11. 2010, 13:54:21
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
štěpán
zatim nejdelší a nejlepší stop byl rozhodně loňské léto, kdy jsme s kamarádem vytvrdli u Dunquirku, potřebovali sme se dostat přes kanál, a ráno první auto které jelo, bez váhání zastavilo a z pohodlného VW transporter na nás vykoukl rozesmátý Holanďan Derek, který jel pro svého syna do Skotska.. přesně kam jsme potřebovali. Cestou s náma stavěl na všech zajímavých místech po okolí, kdybysme se nechali tak nám platil i jídla, a po třech dnech a 1300 km nás vysadil přímo na farmě kde jsme měli domluvenou práci.. true story:)
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo?
19. 11. 2010, 21:28:42
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
hb
Moje historka je už z roku 2001. Snažil jsem se dostopovat ve východním Turecku do starodávného města Ani. Poslední úsek mě vzal chlápek ve hodně starém autě. Několikrát jsme se navzájem ujistili, že nebude chtít za stop peníze. To i za poslední vojenskou kontrolou. Mně bylo celkem jasné, že peníze chtít bude, jemu nebylo jasné, že mu za stop platit nebudu když jsme se tak předem domluvili. Najednou rána a v pneumatice obrovský kus železa. Muž začal být vzteklý a chtěl po mě peníze nejen za cestu, ale i na novou pneumatiku. Situaci jako zázrakem přišel vyřešit opodál stojící pastevec, který uměl německy. Zdálo se, že je na mojí straně a nakonec jsem muži daroval alespoň krabičku cigaret.
O den později jsem cestou zpět stopnul traktor s vesničany na korbě, kteří se culili a měl jsem pocit, že už věděli kdo jsem a jakou škodu jsem "způsobil" chamtivému vesničanovi.
O den později jsem cestou zpět stopnul traktor s vesničany na korbě, kteří se culili a měl jsem pocit, že už věděli kdo jsem a jakou škodu jsem "způsobil" chamtivému vesničanovi.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo?
23. 11. 2010, 01:08:01
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
roman vehovský - www.cestouosuduanahody.wz.cz
Loni jsem se vrátil ze sedmileté cesty stopem po Asii a částečně po Oceánii... Stopařským křtem ohněm se stalo cestování po Číně...
Čekal jsem tvrdý oříšek k rozlousknutí. A málem jsem si zuby vylámal, než jsem přišel na to, jak stopovat po zemi, kde o autostopu a spaní pod širákem nikdo nikdy neslyšel.
První okamžiky, první problémy. Angličtina. Běžný Číňan rozumí angličtině asi stejně, jako běžný člověk čínským znakům. Když potřebuji najít někoho, kdo o angličtině slyšel alespoň z vyprávění, tak selhávají i jinde osvědčená místa, jako jsou recepce hotelů, lékárny, banky či internetové kavárny. V každé zemi jsem se vždy naučil alespoň pár obratů a slovíček pro nejzákladnější komunikaci. Tady mi však lidé nerozumějí, ani když se snažím vyslovit jméno známého města. Čínština je plná hrdelních hlásek a i pouhou intonací se může zásadně měnit význam slova. Měl jsem tedy peněženku plnou nastříhaných papírků (přelepených páskem izolepy pro neošoupání), s čínskými znaky. Rychlou výměnou vzkazů, otázek (i připravených odpovědí) jsem komunikoval. Ale bitva tím vyhrána nebyla.
Dalším problémem je mapa. Okopírovaný list atlasu je zcela nepoužitelný. Řidič se nevyzná v anglických názvech. Mně zase dělají problémy jejich čínské znaky. Nebylo jiného východiska než se snažit v té změti písemné soustavy zorientovat. Jinak bych se nedostal ani na druhou stranu malého města.
Stalo se párkrát, že lidé chtěli pomoci nasměrovat mne a někam dovést. Autostop samotný je však pro Číňany něco nepochopitelného. „Dej mi adresu a já tě tam navedu,“ říkají. „ Řekni mi město, do kterého chceš jet, a já ti pomůžu koupit na nádraží lístek.“ Ale to, že já nemám ani „ adresu“ ani „cílové město“ nechápali. Měl jsem jen směr. „Jak ti mám pomoci, když mi nechceš prozradit, kam chceš jet.“
Začátky jsou těžké všude, ale tady těžkosti nebraly konce. Řídit se na křižovatkách buzolou či intuicí je asi stejné jako hodit si kostkou. A kostky už jsou vrženy. Mnohokrát jsem před „bezvýchodnou“ snahou vyjít z města, vlezl do hospůdky nebo jídelny a doufal, že když po pár hodinách vylezu, budu znát odpověď.
Ani na stopu to nebylo nejveselejší. Když už někdo zastavil, ještě to neznamenalo, že mne kousek sveze. Díky nemožnosti najít „společnou řeč“, řidiči často odjeli z „místa velké snahy“ beze mne. Pokud mne přece jen někdo vzal, začal obvolávat všechny své známé, o nichž si myslel, že umějí anglicky. Aby mu přeložili, kam že to chci vlastně jet. Podávají mi mobil a já všem těm známým odpovídám, jak se mám a jak se jmenuji. Nic míň a bohužel ani nic víc.
přidám dvě příhody:
...Bylo jaro roku 2005 a já jsem přibyl v Šanghaji. Byla tu i možnost pozemního spojení s Japonskem. A i teoretická naděje absolvovat tuto cestu stopem. Začal jsem obcházet plavební společnosti. V jedné jsem si sjednal schůzku. Na sjednanou dobu jsem byl doveden do kanceláře šéfa. Tomu nastiňuji své několikaleté putování a vyjadřuji touhu dostat se do Japonska. Šéf byl zaujat, jen nevěděl, co si má představit pod pojmem „autostop“. Vysvětluji, že k cestování nepoužívám autobusy ani vlaky, ale jezdím převážně nákladními auty. (Chtěl jsem to udělat pochopitelnější čínským poměrům). „Pokusím se to zajistit,“ říká s přemýšlivým výrazem. Bere telefon a zjišťuje, ověřuje a domlouvá. Po čase se na mne obrátí: „ Půjde to, jen potřebuji znát rozměry tvého náklaďáku.“ ...
... Kousek za Pekingem jsem zažil nevšední stopařskou příhodu. Luxusním autem mně bere na stopu nějaký významný šéf. Zastavujeme na oběd. Restaurace, na jakou nejsem zvyklý. Létací dveře otvírají dvě krásné reprezentativní dívky. Okolo velkého stolu postávají připravené čtyři další. Dva muži přinášejí na stůl vařič, na kterém je ve speciálním hrnci horký vývar. Na talířích nám jsou přinášeny různé druhy zeleniny a svitků masa. To se postupně nechá krátce povařit a hůlkami se sousto vyloví. Po obědě dostávám pivo a někoho na telefonu. Příjemný ženský hlas na mě promluvil dokonalou angličtinou. „Prodáváme těžební a důlní stroje. Rádi bychom navázali obchodní spolupráci…“ To jsem opravdu nečekal. Omluvil jsem se s tím, že zrovna nic nepotřebuji, ale že se zkusím zeptat přátel… Po obědě jsme zajeli do závodu. Sekretářka mi vaří kafe. Pak šéf, jenž bohužel anglicky nemluví, rukama tázavě ukáže gesto, o němž není pochyb. Sex. Další šokující dotaz. Krátká pauza na odpověď. Navíc jsem si nebyl přesně jist okolnostmi, tak jsem raději s odpovědí počkal. Asi jsem měl příliš zmatený výraz, protože dalším gestem naznačil, ať na to zapomenu.
Když jsem se o téhle historce zmiňoval mému čínskému známému, řekl, že při velkých obchodech a důležitých jednáních se šéfové běžně chodí odreagovat do různých zábavných podniků.
Škoda té třešinky neběžného stopařského dortu. Mohl to být „cestovatelský“ zážitek z kategorie neuvěřitelných...
Čekal jsem tvrdý oříšek k rozlousknutí. A málem jsem si zuby vylámal, než jsem přišel na to, jak stopovat po zemi, kde o autostopu a spaní pod širákem nikdo nikdy neslyšel.
První okamžiky, první problémy. Angličtina. Běžný Číňan rozumí angličtině asi stejně, jako běžný člověk čínským znakům. Když potřebuji najít někoho, kdo o angličtině slyšel alespoň z vyprávění, tak selhávají i jinde osvědčená místa, jako jsou recepce hotelů, lékárny, banky či internetové kavárny. V každé zemi jsem se vždy naučil alespoň pár obratů a slovíček pro nejzákladnější komunikaci. Tady mi však lidé nerozumějí, ani když se snažím vyslovit jméno známého města. Čínština je plná hrdelních hlásek a i pouhou intonací se může zásadně měnit význam slova. Měl jsem tedy peněženku plnou nastříhaných papírků (přelepených páskem izolepy pro neošoupání), s čínskými znaky. Rychlou výměnou vzkazů, otázek (i připravených odpovědí) jsem komunikoval. Ale bitva tím vyhrána nebyla.
Dalším problémem je mapa. Okopírovaný list atlasu je zcela nepoužitelný. Řidič se nevyzná v anglických názvech. Mně zase dělají problémy jejich čínské znaky. Nebylo jiného východiska než se snažit v té změti písemné soustavy zorientovat. Jinak bych se nedostal ani na druhou stranu malého města.
Stalo se párkrát, že lidé chtěli pomoci nasměrovat mne a někam dovést. Autostop samotný je však pro Číňany něco nepochopitelného. „Dej mi adresu a já tě tam navedu,“ říkají. „ Řekni mi město, do kterého chceš jet, a já ti pomůžu koupit na nádraží lístek.“ Ale to, že já nemám ani „ adresu“ ani „cílové město“ nechápali. Měl jsem jen směr. „Jak ti mám pomoci, když mi nechceš prozradit, kam chceš jet.“
Začátky jsou těžké všude, ale tady těžkosti nebraly konce. Řídit se na křižovatkách buzolou či intuicí je asi stejné jako hodit si kostkou. A kostky už jsou vrženy. Mnohokrát jsem před „bezvýchodnou“ snahou vyjít z města, vlezl do hospůdky nebo jídelny a doufal, že když po pár hodinách vylezu, budu znát odpověď.
Ani na stopu to nebylo nejveselejší. Když už někdo zastavil, ještě to neznamenalo, že mne kousek sveze. Díky nemožnosti najít „společnou řeč“, řidiči často odjeli z „místa velké snahy“ beze mne. Pokud mne přece jen někdo vzal, začal obvolávat všechny své známé, o nichž si myslel, že umějí anglicky. Aby mu přeložili, kam že to chci vlastně jet. Podávají mi mobil a já všem těm známým odpovídám, jak se mám a jak se jmenuji. Nic míň a bohužel ani nic víc.
přidám dvě příhody:
...Bylo jaro roku 2005 a já jsem přibyl v Šanghaji. Byla tu i možnost pozemního spojení s Japonskem. A i teoretická naděje absolvovat tuto cestu stopem. Začal jsem obcházet plavební společnosti. V jedné jsem si sjednal schůzku. Na sjednanou dobu jsem byl doveden do kanceláře šéfa. Tomu nastiňuji své několikaleté putování a vyjadřuji touhu dostat se do Japonska. Šéf byl zaujat, jen nevěděl, co si má představit pod pojmem „autostop“. Vysvětluji, že k cestování nepoužívám autobusy ani vlaky, ale jezdím převážně nákladními auty. (Chtěl jsem to udělat pochopitelnější čínským poměrům). „Pokusím se to zajistit,“ říká s přemýšlivým výrazem. Bere telefon a zjišťuje, ověřuje a domlouvá. Po čase se na mne obrátí: „ Půjde to, jen potřebuji znát rozměry tvého náklaďáku.“ ...
... Kousek za Pekingem jsem zažil nevšední stopařskou příhodu. Luxusním autem mně bere na stopu nějaký významný šéf. Zastavujeme na oběd. Restaurace, na jakou nejsem zvyklý. Létací dveře otvírají dvě krásné reprezentativní dívky. Okolo velkého stolu postávají připravené čtyři další. Dva muži přinášejí na stůl vařič, na kterém je ve speciálním hrnci horký vývar. Na talířích nám jsou přinášeny různé druhy zeleniny a svitků masa. To se postupně nechá krátce povařit a hůlkami se sousto vyloví. Po obědě dostávám pivo a někoho na telefonu. Příjemný ženský hlas na mě promluvil dokonalou angličtinou. „Prodáváme těžební a důlní stroje. Rádi bychom navázali obchodní spolupráci…“ To jsem opravdu nečekal. Omluvil jsem se s tím, že zrovna nic nepotřebuji, ale že se zkusím zeptat přátel… Po obědě jsme zajeli do závodu. Sekretářka mi vaří kafe. Pak šéf, jenž bohužel anglicky nemluví, rukama tázavě ukáže gesto, o němž není pochyb. Sex. Další šokující dotaz. Krátká pauza na odpověď. Navíc jsem si nebyl přesně jist okolnostmi, tak jsem raději s odpovědí počkal. Asi jsem měl příliš zmatený výraz, protože dalším gestem naznačil, ať na to zapomenu.
Když jsem se o téhle historce zmiňoval mému čínskému známému, řekl, že při velkých obchodech a důležitých jednáních se šéfové běžně chodí odreagovat do různých zábavných podniků.
Škoda té třešinky neběžného stopařského dortu. Mohl to být „cestovatelský“ zážitek z kategorie neuvěřitelných...
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo?
23. 11. 2010, 16:10:04
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Radka Zounková
To jsme takhle jely s kamarádkou do Skotska. Samozřejmě jsme absolvovaly pár takových těch klasických příhod, jak stojíte v Německu na dálničním přivaděči a ze zoufalství střídáte cedule, až skončíte s cedulí OUT OF HERE, pak vás nabere chlápek s tím, že "ani mi neříkejte, kam jedete, já tady o kus dál zastavím na odpočívadle a tam mi to řeknete" a nakonec vás veze dalších dvěsrě kilometrů. Dostaly jsme od něho dvacet euro s tím, že si máme připít na jeho zdraví skotskou whisky. A jako třešinku na dortu nám pak ještě domluvil další stop, sympatického černocha, ke kterému jsme jen přesedly, chlapi nám přendali bágly a vezly jsme se dalších spoustu kilometrů.
Ale ztvrdly jsme u Glasgow asi tak tři hodiny. Po nekonečně dlouhé době zastavil pán ve středních letech v prastarém mercedesu s jakýmisi železnými věcmi na zadním sedadle. Prý jestli se vlezem, tak nás do toho Fort William vezme. Ale jinak prý stopaře nebere. Vlezly jsme se. A když jsme pak jely krajinou jako vystřiženou z Harryho Pottera (v té době jsme znaly tak akorát první díl) ptaly jsme se chlapíka, jestli ten film zná. "Jo, jasně, já jsem tam hrál." Strojvedoucího hrál. A že jede do Fort William, aby tam celý léto jezdil s parním vláčkem a staral se o něho a že nám ty vláčky musí ukázat, jak tam přijedem. Tak jsme se skoro svezly lokomotivou z Harryho Pottera. A pak nás hodil ještě o pár kilometrů dál, přímo na místo, kam jsme směřovaly a o několik dnů později, když jsme stály u silnice a stopovaly směrem na Skye, na nás z té mašinky mával. Ale nezastavil...
Ale ztvrdly jsme u Glasgow asi tak tři hodiny. Po nekonečně dlouhé době zastavil pán ve středních letech v prastarém mercedesu s jakýmisi železnými věcmi na zadním sedadle. Prý jestli se vlezem, tak nás do toho Fort William vezme. Ale jinak prý stopaře nebere. Vlezly jsme se. A když jsme pak jely krajinou jako vystřiženou z Harryho Pottera (v té době jsme znaly tak akorát první díl) ptaly jsme se chlapíka, jestli ten film zná. "Jo, jasně, já jsem tam hrál." Strojvedoucího hrál. A že jede do Fort William, aby tam celý léto jezdil s parním vláčkem a staral se o něho a že nám ty vláčky musí ukázat, jak tam přijedem. Tak jsme se skoro svezly lokomotivou z Harryho Pottera. A pak nás hodil ještě o pár kilometrů dál, přímo na místo, kam jsme směřovaly a o několik dnů později, když jsme stály u silnice a stopovaly směrem na Skye, na nás z té mašinky mával. Ale nezastavil...
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo?
23. 11. 2010, 16:13:32
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Radka Zounková
A co nejkratší stop, jaký jste měli?
Já jsem svého času docela pravidelně jezdívala stopem z Kraváku (Kraví hora v Brně) z angličtiny dolů na šalinu na Rybkovu (asi tak 400m). Je to asfaltka mezi zahrádkama, žádnej chodník. Chodili jsme hromadně a kolem nás projížděli ti majetní, co jim bylo líno si ten kopeček do angličtiny vyšlápnout pěšky nebo byli tak zaneprázdnění svými manažerskými povinnostmi, že by to hromadnou dopravou nestihli. Jednou jsem z hecu prohlásila, že další auto, který pojede, si stopnu.
No, a ono zastavilo.
Já jsem svého času docela pravidelně jezdívala stopem z Kraváku (Kraví hora v Brně) z angličtiny dolů na šalinu na Rybkovu (asi tak 400m). Je to asfaltka mezi zahrádkama, žádnej chodník. Chodili jsme hromadně a kolem nás projížděli ti majetní, co jim bylo líno si ten kopeček do angličtiny vyšlápnout pěšky nebo byli tak zaneprázdnění svými manažerskými povinnostmi, že by to hromadnou dopravou nestihli. Jednou jsem z hecu prohlásila, že další auto, který pojede, si stopnu.
No, a ono zastavilo.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo?
27. 11. 2010, 01:24:54
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
mm
Nejlepší historku ze stopu ma muj bratranek z Butovic. Chtěl jet stopem do Frankfurtu. Vyšel z domu na Jeremiášovu ulici (navazuje dál na plzenskou výpadovku), mávl rukou. Zastavilo auto a ženská ho odvezla do Frankfurtu:-)
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo?
07. 12. 2010, 22:23:03
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Wroclav
Asi nejlepší stop byl, když se nad námi v Turecku slitoval jakýsi manažer a dal nám několik milionů, či miliard lir.
Před škrtnutím nul měli hodnotu asi 800 Kč - asi jsme tehdy vypadali fakt hodně zbídačeně.
Zaradovali jsme se, že máme problémy s rozpočtem konečně vyřešené.
Nicméně radost trvala jen do večera, kdy jsem zjistil, že jsem přesně ty peníze, co jsem dostal, selektivně ztratil (a přitom bych přísahal, že jsem si je dal do peněženky k ostatním). Holt je asi někdo potřeboval víc..
Před škrtnutím nul měli hodnotu asi 800 Kč - asi jsme tehdy vypadali fakt hodně zbídačeně.
Zaradovali jsme se, že máme problémy s rozpočtem konečně vyřešené.
Nicméně radost trvala jen do večera, kdy jsem zjistil, že jsem přesně ty peníze, co jsem dostal, selektivně ztratil (a přitom bych přísahal, že jsem si je dal do peněženky k ostatním). Holt je asi někdo potřeboval víc..
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo?
07. 12. 2010, 22:26:31
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Wroclav
Asi nejlepší stop byl, když se nad námi v Turecku slitoval jakýsi manažer a dal nám několik milionů, či miliard lir.
Před škrtnutím nul měli hodnotu asi 800 Kč - asi jsme tehdy vypadali fakt hodně zbídačeně.
Zaradovali jsme se, že máme problémy s rozpočtem konečně vyřešené.
Nicméně radost trvala jen do večera, kdy jsem zjistil, že jsem přesně ty peníze, co jsem dostal, selektivně ztratil (a přitom bych přísahal, že jsem si je dal do peněženky k ostatním). Holt je asi někdo potřeboval víc..
Před škrtnutím nul měli hodnotu asi 800 Kč - asi jsme tehdy vypadali fakt hodně zbídačeně.
Zaradovali jsme se, že máme problémy s rozpočtem konečně vyřešené.
Nicméně radost trvala jen do večera, kdy jsem zjistil, že jsem přesně ty peníze, co jsem dostal, selektivně ztratil (a přitom bych přísahal, že jsem si je dal do peněženky k ostatním). Holt je asi někdo potřeboval víc..
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Re:Jak se vám stopovalo?
15. 12. 2010, 13:34:24
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Hanka
Ahoj, proč se jmenuješ Wroclaw? Má to nějakou spojitost s tím městem? Už 7 měsíců tady totiž pracuju a hledám nějakou spřízněnou duši ;)
Jinak s Tureckem souhlasím. Tam se stopuje skvěle, stejně jako v Sýrii. Je to snad lepší než autobus nebo vlak (když si v buse zapálí 10 Syřanů, musí z toho být blbě snad i samotnýmu kuřákovi, navíc autobusový společnosti, pokud člověk neumí jazyk, si Vás vysadí, kde chtějí a nechají vás uprostřed neznámý izolovaný vesnice (s tím, že je to konečná), kde z vás mají místní jenom srandu a těžko se odtamtud dostává.
Většina řidičů, když vidí lidi u silnice, zastaví i bez mávání, rádi vás nakrmí i napojí, když je čas a souhlasíte (nakonec se vždycky nějak dorozumíte), rádi vás zavezou k sobě domů, ukázat kraj, pochlubit se tím, co vyrábějí, pěstují, atd.
Mazec je, když zastaví plný auto, kam se stěží vtěsná jeden člověk, natož třeba dva ještě s velkýma báglama...ale oni jsou všichni veselí, mají radost, že vidí nějakýho exota odjinud a mačkání jim vůbec nevadí.
Jinak s Tureckem souhlasím. Tam se stopuje skvěle, stejně jako v Sýrii. Je to snad lepší než autobus nebo vlak (když si v buse zapálí 10 Syřanů, musí z toho být blbě snad i samotnýmu kuřákovi, navíc autobusový společnosti, pokud člověk neumí jazyk, si Vás vysadí, kde chtějí a nechají vás uprostřed neznámý izolovaný vesnice (s tím, že je to konečná), kde z vás mají místní jenom srandu a těžko se odtamtud dostává.
Většina řidičů, když vidí lidi u silnice, zastaví i bez mávání, rádi vás nakrmí i napojí, když je čas a souhlasíte (nakonec se vždycky nějak dorozumíte), rádi vás zavezou k sobě domů, ukázat kraj, pochlubit se tím, co vyrábějí, pěstují, atd.
Mazec je, když zastaví plný auto, kam se stěží vtěsná jeden člověk, natož třeba dva ještě s velkýma báglama...ale oni jsou všichni veselí, mají radost, že vidí nějakýho exota odjinud a mačkání jim vůbec nevadí.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Re:Re:Jak se vám stopovalo?
19. 12. 2010, 21:16:01
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Wroclav
Ahoj, je to přezdívka - sice z Polska, ale ve Wroclawi jsem nikdy nebyl.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Re:Re:Re:Jak se vám stopovalo?
31. 12. 2010, 22:39:19
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Hanka
Aha, skoda...kdybys sem nekdy nahodou stopoval, dej vedet;)
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo?
08. 12. 2010, 00:44:09
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Lukáš
Turecko je na stopování země zaslíbená. Autobusovou dopravu sice mají perfektní (výhodná určitě na delší noční přejezdy), ale stopování ještě lepší. Často včetně pozvání na čaj nebo i na nějaké jídlo. V Turecku jsme během pár cest stopnuli snad všechno od cisterny, přes pickup s kozami nebo amatérského "závodníka" až po sanitku. Čím dál na východ, tím snazší stop. Berou hlavně řidiči náklaďáků. Je potřeba umět něco turecky, vzdálenosti jsou tam dlouhé, tak aby řeč nestála. Přinejmenší si zopakujte české fotbalisty - Turci všechny znají a jméno Baroše z Galatasaray Istanbul otvírá dveře k bezbřehé pohostinnosti! Dlužno říct, že jednou na nás kamioňák vytáhl nůž a chtěl dost peněz (dobře to dopadlo, utekli jsme). To je ale riziko stopování, byť s mimimální pravděpodobností. Tak buďte ve střehu. A doufám, že máte rádi hodně oslazený čaj...
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo?
08. 12. 2010, 05:36:19
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Petr Daubner
Stopování v Oceánii: letos jsem projel pár ostrovů v Oceánii a musím říct, že všude, bez výjimky, se stopuje skvěle. Velmi často zastaví první auto, někdy i samo od sebe. Stopoval jsem na Velikonočním ostrově, na Tahiti, v Nové Kaledonii, na Vanuatu, Samoi a Tonze. Nevýhodou jsou jen často krátké vzdálenosti (hodně řidičů jede z jedné vesnice do druhé, v některých oblastech (třeba na Vanuatu - ostrov Tanna) je pak minimální provoz. Velmi často jsem jezdil na kornách náklaďáků či pick-upů (hloupé pak je, když leje). V místech s pofidérní autobusovou dopravou je autostop jednoznačně rychlejším způsobem přepravy než autobus. Nikde jsem za svezení neplatil, a to ani v místech, kde místní platí. Jako bílý exot jsem prostě jezdil zdarma (nestopoval jsem ale pochopitelně taxíky). Jinak více jsem stopoval jako student na začátku 90. let. Nejdelší stop jsem měl někde ve Finsku,asi 600 kilometrů. Nejkratší stop, asi 100 metrů, někde v Itálii - řidič se mě zeptal na jméno a pak mi s celkem nedvojznačným gestem položil ruku na koleno. Já řekl "no!", on zastavil a vystoupil jsem... Za týden letím na Nový Zéland a pak do Austrálie, kde se chci dopravovat prakticky výhradně stopem, tak doufám, že zážitků bude hodně.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Nejkratsi stop
15. 12. 2010, 07:09:29
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Komar
Iran je dalsi ze zemi, kde stop je pro ne spanelska vesnice. Plahoceni se na vypadovku kolem autoopraven, kde na vas co chvili mavnou, at si date caj... A konecne misto, kde by se uz asi dalo stopovat. No zastavt se da vsude, ale tady uz byla mensi koncentrace taxiku a mestske dopravy. A za chvili auto, ridic. Konverzace Iransky a cesky. Stejne spolecnou rec nenajdeme. Yazd. Jo, tomu ridic rozumi. Naladuje mne na sedacku sveho Paykanu, zaradi zpatecku a odveze mne asi 300 m ke kruhaci, kde stavi dolmuse na Yazd. S vitezoslavnym pocitem mne vylozi. Podekuju a jdu na stopa. Autoopravari mne znovu zvou na caj... trochu se divi, kde se tu vzalo dvojce toho chlapika, co tu sel pred par minutami. Cestou ze mne vyprchava pocatecni nasrani - vsak mne chtel ten chlapik pomoci a koneckoncku za tech par minut plahoceni vedrem ta historka stoji nemluve o osobnim nejkratsim rekordu, ktery asi nikdy neprekonam.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Jak se vám stopovalo?
17. 12. 2010, 10:04:43
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
petrag
Děkuji všem za příspěvky, náhodně vybraní čtyři autoři se mohou těšit na mail, knížku jim pošleme poštou. PG
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Autostop na Novém Zélandu 2010/2011
17. 01. 2011, 07:56:38
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Petr Daubner
Tak sice už je po soutěži, ale to snad nevadí. Momentálně končím svůj pobyt na Novém Zélandu, tak pár poznámek o tom, jaký je tu autostop. Podotýkám, že jezdím samotný chlap a je mi 37 let, takže předpokládám, že samotná dívka pojede ještě o dost rychleji. Celkově musím říct, že stop je na Novém Zélandu hodně dobrý. V průměru stopuji na výpadovce tak 15 minut. Velmi často mě někdo vezme do 5 minut. Naopak nejdéle jsem stál na jednom místě celkově 3.5 hodiny - 2 hodiny večer, pak jsem to vzdal a opodál jsem rozbil stan, a pak ještě 1.5 hodiny ráno na tom samém místě. Ale to byla spíše výjimka. Více mě nabírali cizinci než Novozélanďané. Často mluvili anglicky a když jsem se zeptal, odkud jsou, řekli často Anglie, Kanada, případně JAR. Z cizinců mě asi nejvíc brali právě Angličani, kterých je coby turistů spolu s Němci na Zélandu nejvíc. Silnice jsou na Zélandu pro stopování jako stvořené. Jsou široké, kvalitní a mají navíc ve většině případů hodně místa za krajnicí, takže řidiči vám mohou zastavit skoro všude. A navíc tu skoro nejsou dálnice, což je také pro stopaře dobře. Za celou dobu pobytu na Novém Zélandu (k dnešku 33 dnů) jsem jen jednou vyjel vlakem z centra Aucklandu do první větší vesnice za městem, odkud jsem začal stopovat. Jinak jsem za dopravu nedal ani korunu. Autobusy bych na Zélandu nepoužíval vůbec, jsou drahé a spojení není vždy nejčastější, autostop je v mnoha případech rychlejší. Samozřejmě optimální variantou je půjčit si auto, ale kdo chce ušetřit, autostop na Zélandu moc doporučuji. Lidé jsou tu moc příjemní, velmi často si kvůli vám i zajedou, jen aby vás hodili na lepší flek.
Více o mém stopování na Zélandu najdete na mých stránkách www.kompas.estranky.cz (pro úplnost dodávám, že poslední část trasy, Dunedin - Christchurch, mám ještě před sebou).
Více o mém stopování na Zélandu najdete na mých stránkách www.kompas.estranky.cz (pro úplnost dodávám, že poslední část trasy, Dunedin - Christchurch, mám ještě před sebou).
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
East Side Gallery: Malý zbytek Berlínské zdi je dnes největší venkovní galerií na světě.
Berlín, Brémy, Mnichov, Lübeck či Norimberk patří mezi nejkrásnější německá města.
Na prázdniny se vydejte jedině do Německa!