jerry
Hm, nikdy jsem o Kubě neuvažoval, ale po přečtení tomhle článku, jsem pevně rozhodnut,že svoje šlápoty otisknu radši někde jinde. Komunismus je strašná blbost.
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Veřejná doprava po kubánsku
Veřejná doprava po kubánsku
13. 01. 2010, 03:20:04
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Veřejná doprava po kubánsku
13. 01. 2010, 13:49:20
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
Katka
Já bych to tak nehrotila. odepsat Kubu po přečtení jednoho článku s jedním úhlem pohledu je podle mého trochu unáhlené.
Já jsem při rozhodování o cestě na Kubu měla taky dost pochybností a nakonec musím říct, že Kuba byla v mnohém úplně jiná než jsem čekala a mnohdy to bylo v pozitivním slova smyslu.
Vrátila jsem se před čtrnácti dny a tak si dovolím ke článku Milana Jány připsat i několik aktuálních osobních zkušeností a možná trochu odlišný úhel pohledu.
Camellos v Havaně už jsme v prosinci neviděli. V ostatních hlavních městech ano, ale v Havaně byly nahrazeny čínskými autobusy Yutong, které jezdí po linkách tras s označením P (a číslo linky).
MHD v Havaně jsme využívali hodně, protože je levná (1 peso nacionale na jednu jízdu). Trasy autobusů jsou dané a místní je znají, takže se dá v pohodě doptat. Zastávky jsou označené v některých částech města, ale ne v centru např. kolem kapitolu. Opět ale místní poradí, kde které číslo autobusu zastavuje. Autobusy jsou ve špičce trochu nacpané, ale ne víc než pražské metro ve špičce. Mimo špičku jsme si i sedli :-)
Pro dopravu po ostrově jsme si vypůjčili auto. Není to nejlevnější varianta, ale byli jsme čtyři a stačilo nám menší auto, takže jsme se o náklady podělili a měli díky autu pohyb po celé Kubě hodně usnadněný. Díky autu jsme se dostali i do velmi odlehlých koutů, kam nejezdí turistické autobusy bez problémů a bez zdlouhavého čekání na stopa. Vypůjčení auta můžu vřele doporučit, pokud se chystáte na Kubu ve více lidech a chcete se podívat i na odlehlejší místa.
S tankováním jsme neměli problém nikde. Benzínové pumpy jsme potkávali pravidlně v každém větším i menším městečku a benzínu bylo v prosinci dostatek. Nebylo ani nutné tankovat při každé příležitosti, stačilo nenechat nádrž klesnout pod čtvrtinu. Dojezdové vzdálenosti k nejbližší benzínce nebyly nikde víc než 50 km.
Dobrý autoatlas s vyznačenými benzínkami jsme dostali k dispozici od autopůjčovny Vía Transgaviota. V tomto atlase jsou dobře zpracované i mapky měst, které se nám také dobře osvědčily.
Vlakové spojení může být opravdu dost problém. Nezkoušeli jsme na vlastní kůži, ale viděli jsme opravdu velké množství zrušených železničních kolejí, zejména na jihovýchodě ostrova.
Jak jsme se dozvěděli od místních, tak všechny lodě na Kubě patří státu. Takže výlet na lodi je buď drahou nebo nejistou záležitostí. V rybářské vesnici používali místo lodí vory stlučené z prken a pneumatik.
Ale konkrétně v Humboltově národním parku projížďky na loďkách probíhají po laguně a po manrovových porostech. Loďky jsou jen veslice bez motoru a tříhodinová projížďka s průvodcem a veslařem v jedné osobě vyjde na 5 CUC na osobu. Vyzkoušeli jsme a můžeme doporučit. Lepší je to ráno, kdy tolik nepraží slunce.
Cestování a poznávání Kuby vám hodně usnadní znalost španělštiny. Alespoň základní. Pokud pominu nadháněče a tzv. jineteros tak ostatní obyčejní Kubánci jsou opravdu velice vstřícní a nápomocní. Ale neumí anglicky. Při trochu hlubší znalosti jazyka a snaze porozumět se dá s mnoha lidmi na Kubě povídat o všem možném. Kubánci jsou překvapivě otevření a rádi si popovídají, takže cizinec má skvělou příležitost dozvědět se spoustu zajímavostí i to, co si obyčejní lidé myslí.
Základní znalost španělštiny také pomůže k lepším cenám za spoustu věcí. Na Kubě se dá levně najíst, ale člověk musí hledat a zkoušet.
A s tím komunismem to tu není zase až tak žhavý. Sice je to stále totalitní stát, ale protože je státní kasa prázdná, tak se pravidla postupně dost uvolnila. Komunismus je o tom, že všichni mají stejné "prd", ale na Kubě fungují dvě ekonomiky a vzmáhá se tu vrstva lidí, kteří se dostanou ke konvertibilním měně (například přes turisty) a ti si nežijí špatně. Stále sice funguje přídělový systém (podle místních se uvažuje o jeho zrušení), ale pokud má člověk přísun CUC, tak si může koupit moderní vybavení, módní kosmetiku, elektroniku apod. Takže je to spíš takový pseudokomunismus. Komunismus je o společnosti bez velkých sociálních rozdílů. To pro Kubu rozhodně už neplatí.
Situace mi přišla srovnatelná s jinými rozvojovými zeměmi, kde je také velké procento lidí, žijících na venkově, kteří toho moc nemají, plat mizerný, možnosti žádné a pak vrstva lidí, kteří si mohou sáhnout na úplně jiný příjem (např. z turismu) a ti si žijí celkem dobře.
Perličkou je to, že emigranti z Kuby mohou na Kubu volně jezdit na návštěvu, přivážet peníze a zboží. Představte si toto pro Československo v sedmdesátých letech :-)
Z celé třítýdenní cesty po Kubě mi ale nejvíc v srdci utkvěla skvělá atmosféra a vstřícní až "živelní" lidé. A to za návštěvu tohoto koutu světa určitě stojí.
Omlouvám se za dlohatánský diskusní příspěvek, ale snad to někomu přinese použitelné informace nebo alsepoň jiný úhel pohledu.
Pokud byste někdo potřebval poradit konkrétní praktické informace před vlastní cestou, tak mi napište na kacucha(zavinac)atlas.cz
Katka
Já jsem při rozhodování o cestě na Kubu měla taky dost pochybností a nakonec musím říct, že Kuba byla v mnohém úplně jiná než jsem čekala a mnohdy to bylo v pozitivním slova smyslu.
Vrátila jsem se před čtrnácti dny a tak si dovolím ke článku Milana Jány připsat i několik aktuálních osobních zkušeností a možná trochu odlišný úhel pohledu.
Camellos v Havaně už jsme v prosinci neviděli. V ostatních hlavních městech ano, ale v Havaně byly nahrazeny čínskými autobusy Yutong, které jezdí po linkách tras s označením P (a číslo linky).
MHD v Havaně jsme využívali hodně, protože je levná (1 peso nacionale na jednu jízdu). Trasy autobusů jsou dané a místní je znají, takže se dá v pohodě doptat. Zastávky jsou označené v některých částech města, ale ne v centru např. kolem kapitolu. Opět ale místní poradí, kde které číslo autobusu zastavuje. Autobusy jsou ve špičce trochu nacpané, ale ne víc než pražské metro ve špičce. Mimo špičku jsme si i sedli :-)
Pro dopravu po ostrově jsme si vypůjčili auto. Není to nejlevnější varianta, ale byli jsme čtyři a stačilo nám menší auto, takže jsme se o náklady podělili a měli díky autu pohyb po celé Kubě hodně usnadněný. Díky autu jsme se dostali i do velmi odlehlých koutů, kam nejezdí turistické autobusy bez problémů a bez zdlouhavého čekání na stopa. Vypůjčení auta můžu vřele doporučit, pokud se chystáte na Kubu ve více lidech a chcete se podívat i na odlehlejší místa.
S tankováním jsme neměli problém nikde. Benzínové pumpy jsme potkávali pravidlně v každém větším i menším městečku a benzínu bylo v prosinci dostatek. Nebylo ani nutné tankovat při každé příležitosti, stačilo nenechat nádrž klesnout pod čtvrtinu. Dojezdové vzdálenosti k nejbližší benzínce nebyly nikde víc než 50 km.
Dobrý autoatlas s vyznačenými benzínkami jsme dostali k dispozici od autopůjčovny Vía Transgaviota. V tomto atlase jsou dobře zpracované i mapky měst, které se nám také dobře osvědčily.
Vlakové spojení může být opravdu dost problém. Nezkoušeli jsme na vlastní kůži, ale viděli jsme opravdu velké množství zrušených železničních kolejí, zejména na jihovýchodě ostrova.
Jak jsme se dozvěděli od místních, tak všechny lodě na Kubě patří státu. Takže výlet na lodi je buď drahou nebo nejistou záležitostí. V rybářské vesnici používali místo lodí vory stlučené z prken a pneumatik.
Ale konkrétně v Humboltově národním parku projížďky na loďkách probíhají po laguně a po manrovových porostech. Loďky jsou jen veslice bez motoru a tříhodinová projížďka s průvodcem a veslařem v jedné osobě vyjde na 5 CUC na osobu. Vyzkoušeli jsme a můžeme doporučit. Lepší je to ráno, kdy tolik nepraží slunce.
Cestování a poznávání Kuby vám hodně usnadní znalost španělštiny. Alespoň základní. Pokud pominu nadháněče a tzv. jineteros tak ostatní obyčejní Kubánci jsou opravdu velice vstřícní a nápomocní. Ale neumí anglicky. Při trochu hlubší znalosti jazyka a snaze porozumět se dá s mnoha lidmi na Kubě povídat o všem možném. Kubánci jsou překvapivě otevření a rádi si popovídají, takže cizinec má skvělou příležitost dozvědět se spoustu zajímavostí i to, co si obyčejní lidé myslí.
Základní znalost španělštiny také pomůže k lepším cenám za spoustu věcí. Na Kubě se dá levně najíst, ale člověk musí hledat a zkoušet.
A s tím komunismem to tu není zase až tak žhavý. Sice je to stále totalitní stát, ale protože je státní kasa prázdná, tak se pravidla postupně dost uvolnila. Komunismus je o tom, že všichni mají stejné "prd", ale na Kubě fungují dvě ekonomiky a vzmáhá se tu vrstva lidí, kteří se dostanou ke konvertibilním měně (například přes turisty) a ti si nežijí špatně. Stále sice funguje přídělový systém (podle místních se uvažuje o jeho zrušení), ale pokud má člověk přísun CUC, tak si může koupit moderní vybavení, módní kosmetiku, elektroniku apod. Takže je to spíš takový pseudokomunismus. Komunismus je o společnosti bez velkých sociálních rozdílů. To pro Kubu rozhodně už neplatí.
Situace mi přišla srovnatelná s jinými rozvojovými zeměmi, kde je také velké procento lidí, žijících na venkově, kteří toho moc nemají, plat mizerný, možnosti žádné a pak vrstva lidí, kteří si mohou sáhnout na úplně jiný příjem (např. z turismu) a ti si žijí celkem dobře.
Perličkou je to, že emigranti z Kuby mohou na Kubu volně jezdit na návštěvu, přivážet peníze a zboží. Představte si toto pro Československo v sedmdesátých letech :-)
Z celé třítýdenní cesty po Kubě mi ale nejvíc v srdci utkvěla skvělá atmosféra a vstřícní až "živelní" lidé. A to za návštěvu tohoto koutu světa určitě stojí.
Omlouvám se za dlohatánský diskusní příspěvek, ale snad to někomu přinese použitelné informace nebo alsepoň jiný úhel pohledu.
Pokud byste někdo potřebval poradit konkrétní praktické informace před vlastní cestou, tak mi napište na kacucha(zavinac)atlas.cz
Katka
Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům)
East Side Gallery: Malý zbytek Berlínské zdi je dnes největší venkovní galerií na světě.
Berlín, Brémy, Mnichov, Lübeck či Norimberk patří mezi nejkrásnější německá města.
Na prázdniny se vydejte jedině do Německa!