Re:Petlahve, polystyren a krádeže
19. 02. 2009, 10:46:47
jerrik
Jak přesně k oloupení mne, zcestovalého „mazáka“ došlo? (Doplněk k mému příspěvku z 24. 12. 2008) Pokud vás to zajímá, zde je podrobný popis. Během denní, nicméně dlouhé cesty VIP busem z Phuketu do Surat Thani, dva dny před tím, vykradli batohy, tedy hlavně peníze našim náhodným přátelům. Podivil jsem se nad jejich nezkušeností a lehkomyslností, že si nechali peníze v zavazadlech v kufru autobusu. Vždyť přeci každý ví, že oloupení je téměř jisté. Ostatně technologie takové loupeže je popsána v každém dobrém průvodci. Pod dojmem těchto nových důkazů drzosti thajských silničních lupičů jsme si předsevzali, že budeme ještě ostražitější než dosud. O dva dny později jsme vyjížděli z Lamai Beach na ostrově Ko Samui na cestu do Bangkoku. Bylo nám řečeno, že pojedeme místním taxíkem do přístavu Na Thon, tam přesedneme na loď plující asi 1,5 hodiny do přístavu Don Sak a odtud autobusem do Surat Thani na autobusové nádraží, kde budeme 2 hodiny čekat na noční, dálkový VIP bus do Bangkoku. Unaveni několikatýdenním cestováním po Thajsku a thajských ostrovech, kdy člověk nesmí ani na chvilku slevit z ostražitosti a mít své peníze stále na těle pod prádlem v „bederním pásu“, jsme tentokrát pás nechali v baťohu. Vždyť budeme mít baťoh i během plavby lodí neustále u sebe až do večera. Teprve večer, před nástupem do nočního dálkového autobusu si pásy s penězi vezmeme k sobě. Jenomže chybička se vloudila. Autobus nečekal až v přístavu Don Sak, nýbrž už před naloděním v přístavu Na Thon a najížděl s námi na loď. Nu což, v těch místních autobusech si každý bere zavazadla k sobě do busu a sám si je hlídá. Jenomže řidič nám baťohy uložil v autobuse, který neměl kufry, sice přímo uvnitř, takže jsme je měli pod kontrolou, ale na hromadu do zadní těžko přístupné části, ze které je při odchodu z busu na palubu nešlo vyndat. Už nám bylo trapné dělat zmatky a nutit řidiče hromadu přerovnávat a batohy nám vydat. Naše batohy byly úplně vespodu hromady a tak tam tu hodinku během plavby vydrží. Po přistání vyjel autobus z lodi, lidé sestoupili z paluby, naskákali ve spěchu do busu a jelo se. Nikdo nekontroloval, zda si někdo třeba neodskočil, nebo se nezdržel v davu vystupujícím z lodi, ač jinde vás za takové situace přepočítají raději třikrát. V Surat Thani jsme nejeli na autobusové nádraží, nýbrž nás opět ve spěchu a zmatku vyložili na pustém předměstí u jakési „cestovní kanceláře-garáže“. Poslední cestující ještě ani nevyskočil a autobus se už rozjížděl k odjezdu. Okamžitě rozbaluji batoh a s ulehčením zjišťuji, že můj bederní pás i s cestovním pasem a kreditní kartou je v pořádku na svém místě. Ani jsem se nemusel dívat dovnitř, jen jsem si jej připnul kolem pasu pod prádlo. V „garáži“ na pustém předměstí jsme čekali 1,5 hodiny, aby nás všechny, asi 20 lidí, tuk tuky převezli do jiné garáže. Po dalších třiceti minutách čekání nás naložili do mikrobusů a jeli jsme k „big bus“. Myslíte, že na autobusové nádraží? Nikoli! Jeli jsme někam na výpadovku, kde na kraji čehosi připomínajícího frekventovanou dálnici jsme ve tmě a zmatku, honem, honem, naskákali do VIP busu a už se při promítání stupidních filmů ujíždí do Bangkoku. V půl šesté ráno, rozespalí, opět ve chvatu a zmatku, vystupujeme v Bangkoku ve frekventované ulici Phra Arthit nedaleko Khao San. Během dvaceti minut jsme ubytováni v našem oblíbeném hotýlku, otevírám svůj bederní pás s cestovním pasem a penězi a ... Cestovní pas je na svém místě, igelitový pytlíček s gumičkou, ve kterém byla uložena karta do bankomatu je také na svém místě, ale karta zmizela. Spolu s kartou zmizelo 150 dolarů, 50 EUR a 300 českých korun. Lupiči pracují s neuvěřitelnou pečlivostí a rafinovaností. V prostorných kufrech dálkového autobusu, nebo v našem případě během cesty na lodi, opatrně zavazadla rozbalí, prohlédnou, vezmou peníze a vše zabalí a uloží přesně tak, jak to bylo. Okradený na loupež přijde, až když potřebuje uložené rezervní peníze a to může být za mnoho dnů. Pro jistotu se nastupuje a vystupuje ve chvatu a zmatku na nejpodivnějších místech na silnici za městem, přičemž autobus přijíždí neznámo odkud a odjíždí neznámo kam, aby náhodou někoho nenapadlo, ihned po vystoupení zkontrolovat zavazadla a objevit loupež. Pokud to udělá, autobus je stejně už dávno pryč. Namítnete, že přeci vím, která společnost mne vezla. Omyl. Nevím to. Cestu zahrnující všechno to přestupování, postrkování, převážení tuk tuky a mikrobusy z garáže do garáže zaplatíte jako celek v některé cestovní kanceláři na ostrově. Obdržíte voucher, případně nějaké lodní nebo autobusové lístky. Ty Vám ovšem na konci personál, tedy řidič nebo jeho pomocníci velmi pečlivě odebere, přeci už jsme na konci, cesta proběhla bezvadně, lístky nepotřebujete, zatímco oni je potřebují snad k nějaké evidenci? Nebo je to účelové? V jiné zemi jiný mrav, jiný jazyk, těžko jim organizovat jejich systém.
Rozhodl jsem se to nenechat lupičům tak beztrestně. Odlétáme až za tři dny a proto mám dost času zajít na místní cizineckou policii. Ignoruji skeptické úsměvy jiných baťůžkářů. Na policii už cosi sepisují dvě uplakané, mladé blonďaté Švédky. Okradli je o všechny peníze. Hned po mně přichází okradený mladík z Izraele. Sděluji policistům, že žádám o zápis o mém okradení. Požaduji zápis v angličtině? Samozřejmě. „Tak to nám zaplatíte 800 bahtů za tlumočníka“, sděluje mi policista. „Ale já jsem přišel nahlásit loupež všech peněz a kreditní karty, z čeho mám zaplatit?“ Policista sepíše kraťoučkou ručně psanou zprávu v thajštině, opatří ji třemi kulatými razítky a vyzve mne k podpisu. Absurdní! Na moji otázku, co s tím budou dál dělat, se jenom smějí a vtipkují. Vždyť jsem přeci pojištěn.
Odpovědět
To se mi líbí
(Tohle se líbí 0 cestovatelům)
East Side Gallery: Malý zbytek Berlínské zdi je dnes největší venkovní galerií na světě.
Berlín, Brémy, Mnichov, Lübeck či Norimberk patří mezi nejkrásnější německá města.
Na prázdniny se vydejte jedině do Německa!