HEDVABNASTEZKA.CZ POHORA.CZ AIRWAYS.CZ EXPEDIČNÍ KAMERA KLUB HEDV. STEZKA KLUB CESTOVATELŮ Praha/Brno KARAVANA ESHOP (mapy aj.)

POSLEDNÍ DISKUSE

Všechna diskusní fóra

Masajové: Tradice (ne)poskvrněné civilizací

Masajové: Tradice (ne)poskvrněné civilizací 04. 05. 2008, 09:56:26
 
Kuba Z. Rád bych upřesnil několik věcí:

Masajové kravám nepodřezávají hrdlo! Když pijí jejich krev, jenom jim nožem nebo oštěpem nabodnou tepnu, ale zvíře neusmrtí, jenom si trochu té krve odčepují.

Ženská obřízka se provádí už v době, kdy holčička dostane první menstruaci. Poté může začít taky rodit děti. Takže nejsou výjimkou matky, které nemají o moc víc než deset let.

Masajská obydlí nejsou z hlíny, ale z kravského trusu. Staví je ženy a postavení takové chýše trvá docela dlouhou dobu. Jenom měsíc obydlí z kravinců rozmazaných na proutěném základu vysychá.

Až nejmladší generace Masajů začíná navštěvovat školy a učit se anglicky a swahilsky. Na moderním trhu práce nemají prakticky žádné možnosti uplatnění a obživy - proto žijí z turistického ruchu, vybírají poplatky za návštěvu vesnice a z prodeje suvenýrů... tyto peníze vybírá náčelník, jdou do společného vesnického banku a pokrývá se z nich chod vesnice.

Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům) Nahlásit nevhodný příspěvek
Masajové: Tradice (ne)poskvrněné civilizací 03. 11. 2008, 22:30:17
 
JB Ugali je pokrm z kukuřičné mouky, nikoliv z ovsa.

Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům) Nahlásit nevhodný příspěvek
Thajské létající lucerny 23. 02. 2009, 20:28:27
 
janax Jedna z nejkrásnějších tradic je vypouštění thajských létajících luceren. Ostatně podívejte se sami na stránky http://www.lucerny.cz jsou tam nadherne fotky a videa..

Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům) Nahlásit nevhodný příspěvek
Masajové: Tradice (ne)poskvrněné civilizací 24. 02. 2009, 13:33:56
 
Jenda Děkuji za článek. V Keni jsem sice byl 2,5 měsíce, ale návštěvu masajské vesnice jsem si odpustil. Úplně mi stačí si o tom přečíst. Masaje jsem samozřejmě viděl, ve městech i na silnici - jeden jel na horském kole.
Poznámek k článku už tu je dost, jen mě překvapilo, že pisatelka se na své cestě nesetkala s ugali, vždyť to je v Keni (a i v dalších zemích Afriky) nejběžnější pokrm, či spíše příloha. Pravda, na jiných místech se kukuřičná kaše jmenuje jinak.

Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům) Nahlásit nevhodný příspěvek
Masajové: Tradice (ne)poskvrněné civilizací 28. 02. 2009, 12:04:30
 
Jan veber Moc děkujeme za zajímavý článek.
Vesnici masajů jsme navštívili během naší letošní fotografické cesty po Tanzánii.
Nebyla to ta jedna z mnoha vesniček při silnici, spojující Arusha se Serengeti, kde to před branou do ní vypadá jako na parkovišti supermarketu, ale odbočili jsme na vedlejší prašnou cestu a zastavili před jednou z těch starých masajských vesnic.
Uvítali nás nádherným zpěvem, ze kterého naskakovala člověku husí kůže a pozvali nás na návštěvu do nitra vesnice. V něčem byla návštěva téměř shodná s pisatelkou tohoto článku, v něčem trošku rozdílná. "náčelník" vesnice od nás přijal malou finanční částku, ze které, jak nám řekl a jak tady v diskusi správně připomněl Jakub, financují chod vesnice a to, aby měli na finanční zabezpečení školy alespon pro jedno dítě, které se dostane na studia někam do města a vesnici to potom vrací ve formě peněz nebo služeb (např.když je doktor-léčí lidi ve vesnici)
Námi navštívená vesnice shromaždovala peníze ještě na jednu důležitou věc a tou je vrt na vodu, protože pro ni chodí dost daleko.
Náčelník nás také pozval do jedné ze svých maňat, kde nám v malém prostoru zapáleně vyprávěl o historii masajů, jejich životě a zvycích...(třeba to, že má několik žen a téměř každý den spí v jiné manatě s jinou ze svých žen ;-) )
Návštěva místní školičky byla pro nás nezapomenutelným zážitkem-udusaná hlína, dřevěná bouda bez oken a dveří, na čelní stěně tabule a několik zvídavých dětí s krásnýma očima ve stáří od roka do sedmi let.
Učí se anglicky, svahilsky, matematiku a zeměpis-všechno, co do života zatím potřebují...
Na závěr jsme si za několik dolarů koupili shodné náramky a dodnes je nosíme. Připomínají nám ty krásně zvláštní chvíle mezi lidmi, kteří i v dnešním uspěchaném světě žijí po staletí téměř stejně, neměří čas na minuty a problémy řeší tehdy, až ta situace prostě nastane...
Kdyby byl o fotografie na těchto stránkách zájem, jsme ochotni je sem i se článkem "pověsit"
Jako téměř vše v Africe-"Hakuna matata" ;-)
Jan a Marie Veberovi

Odpovědět To se mi líbí (Tohle se líbí 0 cestovatelům) Nahlásit nevhodný příspěvek

 

Sem vložte diskusní příspěvek.




 
 +   = 
 

RSS této diskuze