Rok v Antarktidě je experiment s životním stylem i psychikou
Antarktida

zdravím všechny diskutující, posledních pár dní mi vrcholí balení na malou výpravičku (na sníh), takže jsem se sem koukl až dnes... a objevil tuhle diskuzičku...

Takže pár zajímavostí:
1. pořad v Planetariu jsem nosil v hlavě řadu let, je to komponovaná diashow (takže ne vyprávění, jak je nahoře zmíněno, já tam fyzicky nebývám), která ve mně uzrála během desítek přednášek. Věděl jsem, že ten materiál v sobě má potenciál této diashow. Jen jsem musel najít místo s potřebným technickým vybavením, a zároveň kde by souhlasili s tímto programem (před několika lety třeba v Planetariu Antarktidu nechtěli), a také se mi do toho pletly další a další projekty, takže se to podařilo až teď... Kdybych nebyl přesvědčen o trvalé hodnotě tohoto programu, tak bych to samozřejmě nedělal.
Z toho, že jsme byl kdysi v Antaktidě budu žít až do smrti, byl to fantastický zážitek!!! Veřejnost s tím odted ale budu již obtěžovat minimálně (jen když budu požádán), diashow je zatím poslední (vetší:-) slovo. Jiný nápad nemám a nemyslím že přijde (nikdy ale neříkám nikdy), každopádně: nebažím po tom. Jiných věcí, co dělat mám dost a dost.

2. Celkem jsme tehdy měli, každý účastník, sehnat nebo vložit do akce na zimování na Nelsonu hodnotu 50.000,-Kč na osobu. Já vložil 20.000,- Kč ze svého(spoření mladých, nebo jak se to tehdy jmenovalo), podobnou částku jsem získal od sponzorů, to byl tedy můj hotovostní vklad, další vklad byl v podobě výbavy, která zajišťovala či přispěla k běhu stanice - byl nějaký materiál od sponzorů, nebo jsem něco kupoval (mačky, lano apod..). Dnes jsou podmínky (finanční) pro pobyt na Nelsonu samozřejmě úplně jiné, ale nemám přesné info. Stačí kontaktovat Jardu Pavlíčka...

3. přes Jižní Ameriku jsem tehdy je pět měsíců, stálo mě to opravdu přesně 2 USD/den se vším všudy, tedy i s těmi vízi. Argentinu a Chile jsem prostopoval kompletně, dále už byla doprava levná (tehdy mohem levnější než dnes, 90.léta). Kolik kilometrů jsem tehdy nachodil pěšky třeba v Buenos Aires těžko říct, ale metrem jsem tam určitě nejezdil, když stál jeden vstup jeden dolar. Argentina byla tehdy fakt drahá, ale nudlová zavářka, bujon a cibule jsou levné všude na světě. Vařeno na lihovém vařiči na tekutý líh... A ovoce, zelenina a chleba jsou také v JA levné... (třeba nahnilé banány jsem občas dostal). Ovšem byla to 90. léta (byl jsem tam pak ještě jednou "na svatební cestě", 8 měsíců, opět 2USD/den/osobu), v současnosti mě pobyt v JA vychází dráž, ovšem, jednak si to mohu dovolit a jednak už to není"jen o tom toulání", ale přeci jen jezdím i kvůli publikačním výstupům.

4. myslím, že při cestování nejde o trhání rekordů co se týče "níže" nákladů, ale především o citlivosti a přístupu k mistním a místnímu prostředí, a o to, co si člověk z cesty odnese sám pro sebe. Někdo si dovede vyžebrat všechno a při tom nikoho neurazí a v místních lidech může navíc zůstat krásný dojem ze setkání s milým, zajímavým a dobrým člověkam (vyvolá-li ovšem žebrání nebo smlouvání dojem negativní, je to špatně!). A naopak jsem zažil lidi, kteří utráceli po stodolarovkách (a tím tedy "vydatně pomáhali" místní ekonomice) a stejně ti, co získali ty peníze prodejem svých služeb, byli tím člověkem zhnuseni na hodně dlouho... a jejich pozitivní vztah k cizincům a světu obecně na dlouho podlomen. Ne pro každého je vhodné levné cestování, pro někoho je i nepochopitelné (viz třeba závěr diskuze horydoly.cz/vypsat.php?id=11799), na druhou stranu vůbec neodsuzuji, když někdo "může pustit chlup" - a za poctivé služby poctivě zaplatí. Jakýkoliv obchod je o tom, že musí být spokojené obě strany.

120 USD (plus minus) jsou jen naklady na dopravu na trase Praha – Nove Dilli. Tedy návazné autobusy a vlaky bez použití autostopu. Ubytování a jídlo musíš připočítat navíc. Ovšem hotel tě na východ od Istanbulu vyjde tak na 120 Kc a kvalitní velký jídlo tak na 30 – 50 Kč. Pokud chceš vědět víc, ozvi se mi na [email protected]