Zdeněk Tomíček

Jméno a příjmení (a přezdívka)

• Zdeněk Tomíček
  

Na kolik se cítím

• Fyzicky starší, psychicky mladší, takže v průměru na svůj věk (27).

Oblíbené země

• Slovensko - na Slovensku mám plno kamarádů a jezdím tam moc rád, a to jak do Tater, tak do někdy zbytečně zatracované Bratislavy;
• Švýcarsko - nádherná země, o které se domnívám, že nabízí vše co potřebuji k životu;
• dále: Norsko, Litva, Itálie.
  

Na kterých místech se mi hodně líbilo

• Key West (USA) - cesta přes kilometry dlouhé mosty mezi ostrovy a západ slunce nad plážemi s palmami a bahamským pískem jsou jedinečné;
• Londýn (UK);
• Zermatt (Švýcarsko) - včetně výletu na Klein Matterhorn;
• Montreaux (Švýcarsko);
• Vysoké Tatry (Slovensko) - od mala jsem tam jezdil s rodiči a tak nějak mi to zůstalo.
  

Cesta, které si nejvíce vážím

• Všech svých cest si vážím stejně. Je jedno jestli cestuji měsíc či víkend, zda se dostanu na druhý konec světa anebo jen pár kilometrů od domova. Důležité pro mně je, aby mi každá cesta něco dala, něčím mě obohatila, a to se mi, myslím, zatím docela daří.
  

Nejdelší cesta

• Třítýdenní cestování po východním pobřeží USA. Využil jsem peněz našetřených během letní práce v New Jersey a procestoval s přítelkyní téměř celou Floridu včetně jejího nejjižnějšího cípu a dále se podíval např. do Washingtonu D.C:, New Yorku či Chicaga.
  

Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?

• Cestuji především proto, abych mohl poznávat rozmanitost jednotlivých kultur. Již jako malý při sledování MS ve fotbale jsem na mapě hledal účastnické země a prohlížel si fotky v těchto zemích pořízené. Na svých cestách se snažím vždy především o to, abych pochopil způsob a smysl života místních - co jim dělá radost a co naopak starosti - a snažím se tyto poznatky porovnávat s životem u nás. Pokud je možnost, využívám svých kontaktů a poznávám danou kulturu za pomoci někoho z místních, protože dle mého názoru ani sebelepší průvodce Vám na stech stránkách nemusí povědět tolik, co jednou větou člověk, který v dané lokalitě žije.

Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel

• Jednoznačně světově uznávaný fotograf Antonín Kratochvíl a dále pak kamarád Jirka Eitler, který je dobrodruhem v pravém slova smyslu a je super být na prezentacích z jeho cest (např. měsíční expedice do Íránu, či aktuálně cesta po Africe).
  

Cestovatelské Curriculum Vitae

• 2000 - Velká Británie;
• 2001 - Rakousko;
• 2002 - Slovensko-Maďarsko - výlet stopem z Liberce do Liberce přes Tatry, Košice, Tokajskou oblast a Budapešť;
• 2002 - Skandinávie - Dánsko, Švédsko, Norsko;
• 2003 - Bulharsko - včetně výstupu na Musalu (2925 m n. m.), nejvyšší horu Balkánu;
• 2005 - Španělsko, Francie, Itálie;
• 2006 - Turecko, Benelux, Francie;
• 2007 - USA - tři měsíce práce na pobřeží v aquaparku a tři týdny cestování po východním pobřeží (New York, Philadelphia, Baltimore, Washington D.C., Miami, Key West) a dále cesta do Chicaga;
• 2008 - Pobaltí - bláznivý "roadtrip" po třech pobaltských zemích. Nejzajímavější bylo poznávat východní část Lotyšska u běloruských a ruských hranic (viz. níže);
• 2008 - Švýcarsko - cesta přes Švýcarsko začínala u Bodamského jezera a končila v Lichtenštejnsku s tím, že jsme se podívali i na francouzskou část Ženevského jezera;
• 2009 - Norsko - bláznivý výlet na pár dní na jih Norska, ze kterého jsme naprosto neplánovaně odcestovali trajektem na den do Švédska;
• 2009 - Španělsko - má duše sportovního fandy byla řádně namlsána, když jsem se podíval do Barcelony na finále Davis Cupu mezi Španělskem a ČR ;);
• 2010 - Urajina - s kamarády jsem vyrazili přes Polsko do Kyjeva a v rámci pobytu tam jsme se podívali do oblasti Chernobylu a města Cernigovo.

Navštívené země

• Andora, Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Monako, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, USA, Velká Británie.

Cestovatelské sny a plány

• Největším cestovatelským snem je cesta do Himalájí a dále procestování oblastí Blízkého a Středního Východu.
• Cestovatelské plány na nejbližší období jsou již dané; chystám se na tři týdny do Kanady a pak také do Alp na jeden až dva prodloužené víkendy. Co se týče plánů na období dalších několika let, pak bych zmínil cestu do oblasti jižní Ameriky a dále Austrálie.

Zvláštní záliby během cestování

• Jednoznačně poznávání kuchyně a receptů té či oné země. Jsem schopen sníst snad všechno (pokud se to již nehýbe J) a snažím tak ochutnat co nejvíce místních specialit. Dalším koníčkem je fotografovaní; nyní jsem si pořídil první zrcadlovku, tak doufám, že se rychle naučím s ní pořádně zacházet.

Oblíbená historka z cest

• Rád vypravím příběh o "nakouknutí do Běloruska". V rámci "roadtripu" po Pobaltí jsem se spolu se svými třemi spolucestujícími rozhodl, že by bylo hezké najít trojmezí Lotyško-Rusko-Bělorusko. Hledat toto trojmezí v pohraniční zóně u hranic s výše uvedenými státy a zároveň vlastně v pohraniční zóně EU nebylo zcela jednoduché, a to především díky hustým lesům, pohraničním hlídkám (místy jsme se dostali na území, kde jsme neměli co pohledávat) a špatným cestám, které sice byly v mapě označeny jako silnice 2. třídy, avšak byly prašné či hliněné. Nakonec se nám podařilo dostat pouze k Lotyšsko-Běloruské hranici. Hraniční přechod byl vzhledem k večerním hodinám uzavřen, ale vedle něj se dalo krásně běžet po louce až na druhou stranu do Běloruska. Chtěli jsme se za každou cenu vyfotit s běloruskou vlajkou a možnost snadného přechodu hranice nás lákala. Naše rozhodování bylo však přerušeno mladou lotyšskou pohraničnicí s AK-47, která vyšla z hraniční budovy. Po chvíli rozhovoru vedeném v česko-ruském jazyce nám dovolila hranici oběhnout a přiblížit se tak k Bělorusku, za což jsme ji museli slíbit, že ji si fotit rozhodně nebudeme. Nicméně hranice kam až můžeme doběhnout, byla předem pevně stanovena, což nám došlo v okamžiku, kdy na nás pohraničnice velmi hlasitě zařvala a namířila svou zbraň. Pokojně jsme couvli a rychle udělali vytoužené fotky. Celou dobu jsme věřili, že je rozumná a sama nevěří tomu, že by čtyři Češi chtěli opustit auto na hranicích a emigrovat z EU do Běloruska J. Vzpomínám na to velmi rád, i když jsem se tenkrát trochu bál. Přeci jen, kdy se mi zas poštěstí utíkat přes zelenou hranici z EU do totalitního státu pod hlavní AK-47?!

Významné expedice a projekty

• Chernobyl Trip 2010: spolu s dvěma kamarády jsem se vydal do zakázané zóny Chernobylu, tj. dostali jsme se k bezprostřední blízkosti čtvrtého bloku a dále do opuštěného města Pripjať.

Pripjat, Ukrajina - Zdeněk Tomíček

Norsko - Zdeněk Tomíček

Klein Matterhorn - Zdeněk Tomíček