Robert John Le Mesurier McClure – velitel záchranné expedice pro Franklinovu výpravu

Robert John Le Mesurier McClure – velitel záchranné expedice pro Franklinovu výpravu

Námořní důstojník, polárník, velitel několika záchraných expedic a objevitel Severozápadního průjezdu.

McCLURE Robert John Le Mesurier (* 28. 1. 1807, Wexford /Loch Garman/, Irsko, † 17. 10. 1873, Portsmouth, Anglie) – britský námořní důstojník

Jakoby naproti zmizelé Franklinově výpravě vypluly roku 1850 z Honolulu koráby Enterprise Investigator Beringově úžině vyhledávat zprávy o lodích Erebus Terror, které už víc než pět let byly pohřešovány. Robert John McClure, který velel Investigatoru, poznal arktické kraje při Backově plavbě s lodí Terror severem Kanady v letech 1836–37 a při zkoumání kanadských jezer (1838–39). Už v létě 1848 se vydal spolu s ÚJ. Rossem na pomoc Franklinově výpravě do Baffinova zálivu. Britská pomocná výprava zřizovala skladiště potravin a nejrůznějšími způsoby se snažila poslat trosečníkům ze zmizelé expedice zprávy o možnostech záchrany. Rossova posádka musela až do srpna 1849 zimovat u Leopoldova ostrova, než povolilo ledové sevření, které obklopovalo jejich loď. Záhy však znovu zamrzli a ledový příkrov jim nedovolil pokračovat v pátrání.

Začátkem května 1850 vypravila Admiralita za Franklinem novou expedici, které velel kapitán Horatio Thomas Austin (1801–1865). Tvořily ji plachetnice Resolute Assistance spolu se šroubovými parníky Pioneer Interpid (velel jí ÚF. L. McClintock). Jim naproti pluly lodi EnterpriseInvestigation, kterým veleli kapitáni R. Collinson a R. J. McClure.

Investigator zamířil do polárního oceánu a během plavby podél severního pobřeží Kanady se snažil od místních obyvatel získat zprávy o J. Franklinovi. Významnou pomoc přinesla spolupráce s ochranovským bratrem Johanem Augustem Miertschnigem, který po řadu let žil mezi Eskymáky a znal jejich jazyk. Zachytil zážitky výpravy ve vzpomínkách, které vyšly roku 1856 tiskem.

Nalezení Severozápadního průjezdu

Na konci září 1850 zamrzla britská loď v průlivu Prince waleského (mezi Banksovým ostrovem a Zemí prince Alberta). Odtud se McClure vydával s některými členy posádky na saních do neznámých končin. Při jedné z těchto cest se 26. října 1850 ocitli u průlivu (dostal McClurovo jméno), který je vyústěním po tři století hledaného Severozápadního průjezdu.

Od dubna 1851 oživil McClure hledání Franklinových stop. Zůstalo bezvýsledné a kapitán Investigatoru měl stále větší starosti s lodí, se kterou od července 1851 zmítaly prudké bouře. Nemohla se uvolnit z ledových pout a nakonec se koncem září její posádce podařilo zakotvit v klidnější zátoce na severním pobřeží Banksova ostrova, které dala jméno zátoka Milosti (Bay of Mercy). Nepřipravení námořníci Investigatoru museli znovu přezimovat v Arktidě a jen lov je zachránil před vyhladověním.

V dubnu 1852 se McClure pokusil vyhledat skladiště potravin, které mohla zanechat některá z dřívějších výprav na Melvillově ostrově. Našel však jen zprávy o přítomnosti Austinovy expedice. McClurovi zbylo jen spolehnutí na vlastní síly. Investigator zůstával uvězněn v zimním přístavišti a demoralizovanou posádku čekalo další nucené přezimování. S minimem potravy se britským námořníkům podařilo přečkat do jara 1853. Ve chvílích, kdy se chystali opustit Investigator, objevil se poručík Pim z lodi Resolute se zprávou, že kapitán jeho lodi očekává McClureovy muže u Dealy Islandu. Posádka opustila loď Investigator, která zůstala v zátoce Milosti, kde ji místní obyvatelé postupně rozebírali. Zbytky viděl ještě v roce 1914 ÚV. Stefansson.

Osud zamrzlých lodí

Po nalodění na Resolute nekončily útrapy McClureových námořníků. Pomocné lodi Resolute Interpid zamrzly uprostřed polárního oceánu. Jejich posádky i „cestující“ se museli vydat na pěší cestu po ledě až k Beecheyovu ostrovu, kde kotvila nepříliš velká loď Northern Star. Teprve v říjnu 1854 se zbylí členové McClurovy výpravy dostali do Anglie. Její vůdce získal polovinu odměny vypsané britskou Admiralitou za objevení Severozápadního průjezdu (proplul jím až v letech 1903–05 ÚR. Amundsen na lodi Gjøa) a byl povýšen do šlechtického stavu.

Opuštěná loď Resolute se v létě 1854 oprostila od ledového krunýře, bez posádky proplula Barrowovou úžinou do Baffinova zálivu a v Davisově průlivu ji zadržel kapitán jedné z amerických velrybářských lodí. Odvlekl ji na americké pobřeží, kde ji vláda USA nechala opravit a nově vystrojit a věnovala ji britské královně. Stůl vyrobený ze dřeva lodi Resolute byl naopak předán americkému Kongresu jako projev britského vděku.

Miertsching, J. A.: Reise-Tagebuch des Missionars … (1850–1854). Gnadau 1856.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: