Petr Kolínský

Petr Kolínský, k trvalé přezdívce jsem se nikdy nedopracoval, nevím, jestli to je nebo není výhoda.

Na kolik se cítím

Jak kdy, ráno na míň, večer na víc, ale vždy na míň, než mně je.

Oblíbené země

Zatím všechny, těžko srovnávat. Můžete být spokojeni při západu slunce na Sulovských skalách jako při přechodu Hoverly nebo obdivování tučňáků na ostrově Sv. Magdaleny. Myslím, že nemám oblíbenou zemi, možná spíš společnost, se kterou cestuji… Tu si vybírám pečlivěji než cíl cesty.

Na kterých místech se mi hodně líbilo

U kamarádů na chalupě ve Stromkovicích, na řece Band-e-Amir, v autě uprostřed bahna na cestě mezi Tyndou a Jakutskem, na lodi Andromeda na německých kanálech, na vrcholu Olympu, v jeskyních Slovenského krasu a nevím, kde ještě jinde.

Cesta, které si nejvíce vážím

Cesta nákladním autem přes celý, tehdy ještě Sovětský svaz, od oceánu k oceánu, z Hamburku do Magadanu a prvosjezd řeky Band-e-Amir.

Nejdelší cesta

Z hlediska času filmování v Afghánistánu a Pákistánu v roce 2003 a z hlediska vzdálenosti Sibiř 1989.

Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?

Jednoznačně dalo. Poznatky, překvapení, kamarády, zážitky, uspokojení, radost, strach…

Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel

Mirek Štětina, i když to tak v jeho případě někdy nevypadá, je pro mě příkladem, že je potřeba se z každé cesty vrátit v pořádku. Pamatuji si jeho větu, kterou se se mnou někdy loučil před mým odjezdem: „Dávej bacha, další život už není.“

Cestovatelské Curriculum Vitae

Vystudoval jsem Stavební fakultu Českého vysokého učení technického v Praze, obor konstrukce a dopravní stavby, pracoval u státního podniku Vojenské stavby. V létě 1990 mě propustili z důvodů reorganizace a já nějaký čas jezdil s nákladním autem, vozil postupně poštu, chleba, led a nakonec lidi. V zimě jsem učil lyžování v Krkonoších a v roce 1991 založil vlastní stavební firmu. Protože mě stále více bavilo cestovat a poznávat nové kraje a nové lidi, jel jsem s filmaři na Sibiř a na Kavkaz. Během války v Bosně jsem pracoval pro různé humanitární organizace jako řidič kamionu a novinář-fotograf. Vedle Bosny jsem navštívil s humanitární pomocí také Albánii, Mongolsko, Rusko, Gruzii, Arménii, Kosovo a Moldávii. Účastnil jsem se vodáckých expedic na Sibiř, do Mongolska, Severní a Střední Ameriky, Afghánistánu, sjížděl řeky v Rumunsku, Bulharsku, Rakousku, Itálii, Norsku a Španělsku. S autobusem projel Evropu, byl v Murmansku a na Soloveckých ostrovech, projel Maroko. V letech 2000 - 2006 jsem navštívil několikrát Afghánistán, Írán a Pákistán, v zimě 2005-2006 jsem pro sebe objevil Jižní Ameriku. 

Navštívené země

Zatím jich je asi padesát, pokouším se, aby jich bylo vždy víc, než kolik mně je let.

Cestovatelské sny a plány

Zemí a míst je mnoho, teď si spíš vybírám podle možnosti fotografování, možná Austrálie, Peru, Tibet, Island……Plánů na mnoho let, ale někdo zavolá a třeba do týdne pojedu úplně jinam.

Zvláštní záliby během cestování

Fotografování. Zjistil jsem, že když se někam dostanu, tak většinou nejprve fotím a pak se rozhlížím. Výjimkou byl jen Afghánistán, kde jsem poprvé nechal fotoaparáty tři dny odpočívat, než jsem, ten pro mě neuvěřitelný svět, trochu vstřebal. Díky přístrojům a spolupráci s firmou OLYMPUS mě fotografování stále více baví.

Oblíbená historka z cest

Nemám, oblíbené jsou všechny, proto také cestujeme, abychom je na stará kolena mohli vyprávět dětem.

Významné expedice a projekty

Pro mě byly svým způsobem významné všechny, dohromady skládají můj život.  

Autor

Kilometráž rumunských řek, články a hlavně fotografie v časopisech.