Jméno a příjmení (a přezdívka)
Petr Hingar „Kugita“
Na kolik se cítím
Jak kdy, ale většinou na méně než je skutečnost.
Oblíbené země
Argentina, Kambodža, Nový Zéland. A klid Namibu a Kalahari.
Na kterých místech se mi hodně líbilo
Těch míst je hodně. Každý kout země má své vlastní kouzlo. Ale snad. Tierra del Fuego (Ohňová země) aneb jak říkají místní….. „Fin del Mundo“, nekonečné pouště Namib a podmanivost Kambodže.
Cesta, které si nejvíce vážím
Určitě cesta po Kambodži a také cestování křížem krážem po Novém Zélandě.
Nejdelší cesta
Rok a něco strávený na Novém Zélandě.
Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?
To, co vystihuje mojí touhu po cestování je citát od Antonína Veverky: „Největší částí věna, vloženého člověku do kolébky, je vždy ona nesmírná touha po zápase s časem a vzdáleností. Jít dál a víš - to je vždy prvním závazkem nás všech, kdož nastupujeme do šlépějí svých odcházejících otců“.
Cesty, to jsou pro mne neuvěřitelná setkání s lidmi, okouzlení ze zapomenutých míst a oproštění od stresu z Evropského stylu života.
A navíc…země je tak strašně krásná.
Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel
Pánové Hanzelka a Zikmund. Už jako malej jsem doslova hltal knížku „Tam za řekou jen Argentina“.
Cestovatelské Curriculum Vitae
Cestovat jsem začal hned, jakmile to bylo možné. S rodiči nejdříve do „dostupných a povolených“ zemí Evropy a poté i sám po Evropě. A dále?:
1997 – Střední Amerika, první skutečně individuální cesta, během ní jsem propadl kouzlu cestování
2000 – Filipíny, Singapur
2001 – Slovinsko a vůbec bývalá Jugoslávie
2002/2003 – Nový Zéland
2004 – Jordánsko
2005 – Argentina, Jihovýchodní Asie (Kambodža, Thajsko,..)
2006 – Namíbie
Navštívené země
Mnoho a vlastně málo. Je to 40 zemí světa. Namátkou třeba Argentina, Mexiko, Namíbie, Kambodža, Filipíny, Jordánsko, Nový Zéland, Slovinsko.
Cestovatelské sny a plány
Sny, plány..asi každý rok jiné, ale dlouhodobě centrální tichomoří.
Zvláštní záliby během cestování
Fotografování, sbírka etnografického materiálu.
Oblíbená historka z cest
To, že v dalekých koutech světa neznají, či nic nevědí nic o naší krásné zemi je fakt. O to víc mne vždy zaráží úžasné znalosti některých lidí.Jako klasický případ lze uvést dotaz filipínského řidiče jeepney na ostrove Mindannao. Jeho otázka „ jestli je opravdu práce řidiče tak nízko na společenském žebříčku, jak pochopil z románu Nesnesitelná lehkost bytí“ mne upřímně překvapila. Neuměl jsem na to odpovědět…
Významné expedice a projekty
Zatím jsem neměl tu možnost se něčeho takového zúčastnit. Snad jednoho dne...
Autor
Pár výstav fotografií a přednášek s diashow
Osobní www stránky