Pavel Blažek

Jméno a příjmení (a přezdívka)

Pavel Blažek

Na kolik se cítím

Na tolik, kolik mi je, ale rozhodně se tak nechovám.

Oblíbené země

Česká republika

Na kterých místech se mi hodně líbilo

Mariina skála v Českosaském Švýcarsku. Kdysi tam stávala taková malá boudička, úplně nahoře na skále. Strávil jsem v ní několik nezapomenutelných nocí - byl z ní překrásný pohled do údolí a člověk tam měl pocit, že je tak nějak nade vším.

Hodně také vzpomínám na New York, speciálně dolní Manhattan - čtvrť Soho, Tribeca nebo Little Italy. Všechny ty obchůdky a vetešnictví, bary nebo výborné restaurace… dokázal bych se tam procházet a fotit snad měsíce.

A pak to jsou snad každé hory, které jsem navštívil. Od Tater přes Dolomity, Alpy nebo Skalisté hory v USA.

Cesta, které si nejvíce vážím

Vážím si toho, že vůbec mohu cestovat, a každý výlet pro mě hodně znamená. Vůbec nezáleží na tom, jestli jedu na druhou stranu zeměkoule, nebo do Českého ráje. Rád vzpomínám na všechny.

Nejdelší cesta

Ta životem.

Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?

Proč cestuji? Kdo se ptá, stejně nepochopí, a kdo ví, nepotřebuje se ptát.

O co jsem přišel a co získal? Nepřišel jsem o nic, protože to, co nemám, jsem stejně asi ani nechtěl. Ziskem jsou zkušenosti, rozhled - nepochybně větší, než kdybych seděl doma na zadku, a také pochopení. Například toho, že ani já, ani ty nejsi o nic lepší nebo horší než ti, co žijí na druhé straně světa.

Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel

Rune Gjeldnes, Roald Amundsen, Will Stegger a pak každý, kdo se nebojí realizovat své sny. Žít tak, jak si přeje.

Cestovatelské Curriculum Vitae

Někdy v deseti jsem začal cestovat po Čechách s turistickým oddílem.

V třinácti jsem jel poprvé sám na vandr (mamince se samozřejmě řeklo, že jedu opět s oddílem).

V patnácti přišla závislost na cestování stopem. Vše po čase došlo dokonce i tak daleko, že jsem odmítnul jezdit každý den vlakem do školy v České Třebové. Na mou častou nepřítomnost v prvních hodinách dne si učitelé časem zvykli. Bohužel rodiče na mé špatné výsledky ve škole a poznámky za nepřítomnost nikdy.

V patnácti jsem také začal lézt po skalách a do jednoho roku úspěšně skončil v nemocnici s třemi zlomenými obratli. Od lezení mě to však neodradilo. Respektive po skále jsem lezl hned druhý den poté, co mi sundali sádrový krunýř. Během toho prvního bylo potřeba nejdříve dostopovat na Sušky (Suché skály) u Malé Skály u Turnova.

V osmnácti už jsem byl dostatečně statečný na cestu za hranice - stopem do Itálie k moři a zpět. Celkem dobrodružný výlet. Na cestě z Čech mě německý občan pozval do nevěstince, v Rakousku se mi podařilo stopnout chlapíka po celovečerní párty, takže jsem si to do Itálie musel odřídit sám (samozřejmě ještě bez řidičského průkazu), na zpáteční cestě jsem byl málem znásilněn třemi neslušnými Italkami a aby toho ještě nebylo málo, dostal jsem pokutu od italské policie za to, že svačím na dálnici.

No a od dvaceti se to už všechno nějak zvrtlo. Velké výlety a stále větší plány.

Navštívené země

Pár jich je, v podstatě mi ale vůbec nejde o počet. Radši poznám za život třeba jenom tři, ale pořádně.

Cestovatelské sny a plány

Ty zásadně neprozrazuji. Mám pocit, že čím víc o nějaké plánované cestě nebo expedici mluvím, tím je jasnější, že na ni nepojedu.

Zvláštní záliby během cestování

Cestování

Oblíbená historka z cest

Možná o mém prvním výletu do Vysokých Tater. Ze strachu před medvědy jsem spal několik nocí s ocelovou kramlí v ruce. Kramle byla po výletu vrácena zpět k chatě, kde jsem ji našel.

Nebo o výletu, opět do Tater, kdy se mi hned první den naprosto roztrhly mé jediné trenýrky. To samo o sobě by bylo ok, bohužel jsem v horách potkal dvě děvčata, která mě k sobě pozvala do stanu. Moc jsem jim nedokázal vysvětlit, proč si nesundám své špinavé kalhoty, i když lezu večer do spacáku.

Významné expedice a projekty

Pokus o přechod největšího evropského ledovce Vatnajökull na Islandu (www.vatnajokullsolo2006.com).

Přechod náhorní plošiny Hardangervidda v Norsku (www.pavelblazek.com/finse2007).

Autor

Snažím se pravidelně psát příspěvky na svůj blog, to samo o sobě mi dává celkem zabrat. Shakespeare ze mě asi nikdy nebude. Během expedic píšu pro servery ČeskéNoviny.cz, Bavte.se a teď už i pro Hedvábnou Stezku.

Osobní www stránky

www.pavelblazek.com

Osobní poznámka

Vždy jsem měl pravidlo „Kdo neriskuje, nežije“.