Lucie Gladišová

Na kolik se cítím

Cítím, že to všechno zvládnu, ať je toho kolik chce. A snad to zvládnu dobře. Věk není rozhodující.

Oblíbené země

Ta modrá kulatá.

Na kterých místech se mi hodně líbilo

Je toho spousta. Třeba Indie – Taj Mahal v půl sedmé ráno 9. listopadu 2000. Nádvoří káhirské Al Azhar v poklidném večeru před modlitbou. Duhové korálové útesy, vlastně zahrady malé mořské víly, i zamlžené hlubiny s regulátorem v puse a volání moře v uších kdekoli. Zasněžené vrcholky beroucí dech. Úzké uličky, přetlačování s krávami a nekonečné procházení. A taky na Rousseauových obrazcích se mi líbí – v tropické džungli. A válení se v zlatém saharském písku, dokonalá proměna v řízek od babičky, už vím, jak mu je, než ho sním.

Cesta, které si nejvíce vážím

Všech cest si vážím. Putování a směřování (i když cíl se někdy vyjeví až následně).

Nejdelší cesta

Obecně: pořád po ní kráčím, poslední dobou snad i běžím, ale kráčet je lepší.

Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?

Poprvé to bylo z lásky a ze zvědavosti. Pak už je to droga. Dává mi to více možností, otevírá oči, učím se o sobě i o jiných lidech. Díky cestování ale nejsem asi dostatečně často s lidmi, kteří by si se mnou přáli být víc..

Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel

DG

Cestovatelské Curriculum Vitae

Spoustu míst už mám, ale ještě mnohem víc mi jich chybí. Nejvíce jsem zatím asi viděla z Asie, do Afriky a Ameriky jsem jen nakoukla a v Evropě jsem doma, ta se nepočítá.

Navštívené země

Kuba, Libye, Tunisko, Egypt, Turecko, Irán, Pákistán, Indie, Čína, Barma, Laos, Kambodža, Vietnam, Indonésie, Malajsie, Thajsko, Singapur a něco více v Evropě.

Cestovatelské sny a plány

Hlavně s Davidem, Kájinkou a miminkem. A cílů je hodně, nekonečně mnoho.  

Zvláštní záliby během cestování

Sedět, nejlépe trochu schovaná, a pozorovat cvrkot. Filmovat očima. Splývat s okolím, nejen s místem, ale i napříč časem. Povídat si o všem, co vidím a cítím s Davidem. V poslední době ukazovat a všechno možné vysvětlovat Káje a řešit všechna její PLOČ.

Oblíbená historka z cest

Obvykle se vypráví nejlépe ty nejdrsnější zážitky, ale je to vlastně k smíchu, že si připadám tak veliká, když mluvím o chvílích, kdy jsem byla úplně maličkatá..Ale jinak jsem vděčná, když se mi podaří vyprávěním z cest někoho nadchnout, rozesmát, zamyslet se.  

Osobní poznámka

Cestovat může každý, je jedno kam a na jaké vzdálenosti. Je to způsob života.