Alexandr Fjodorovič Middendorf – expedice na sever Ruska

Alexandr Fjodorovič Middendorf – expedice na sever Ruska

Ruský přírodovědec, který více prozkoumal a přinesl nové poznatky z nejsevernějšího poloostrova Asie – Tajmyru. zabýval se studiemi věčně zmrzlých oblastí.

MIDDENDORF Alexandr Fjodorovič (též Alexander Theodor von Middendorf) (* 6./18. 8. 1815, Sankt Petěrburg, Rusko, † 16./28. 1. 1894, Hellenorm, nyní Hellenurme, Estonsko) – ruský lékař, přírodovědec a geograf

Teprve počátkem 40. let 19. století vypravila Ruská geografická společnost expedici k podrobnějšímu prozkoumání poloostrova Tajmyr, který byl znám více než sto let z map, jež zpracovali na základě svých cestovatelských zkušeností S. Čeljuskin a Ch. Laptěv. Výpravu, která počátkem roku 1843 vyjela z Krasnojarska do Turuchanska, vedl Alexandr Middendorf, lékař, který své všestranné schopnosti projevil na expedici akademika Baera do Laponska a k Bílému moři (1840).

V dubnu 1843 projel Middendorf se psím spřežením zamrzlý Jenisej až po ústí Dudinky; pokračoval na severovýchod k jezeru Pjasina a k řece Boganida, která náleží do systému Chatangy. Severním směrem proťal Severosibiřskou nížinu k jezeru Tajmyr a po řece Nižní Tajmyra se dostal až k jejímu ústí do Karského moře. Při návratu od jezera Taj­myr Middendorf onemocněl tyfem a jen s pomocí Evenků se mu podařilo vrátit koncem ledna 1844 do Krasnojarska.

Zakrátko se vydal spolu se svým mladým spolupracovníkem Vasilijem Vaganovem do Irkutska, k Leně a po ní do Jakutska, v jehož širším okolí se věnovali studiu věčně zmrzlých půd. Middendorf se rozhodl prodloužit expedici do málo známého Poamuří. Spolu s Vaganovem projeli do osady Amga (na stejnojmenném přítoku Aldanu), kde shromáždili početnější výpravu a s ní pokračovali k řece Učur. Překonali Stanovoj chrebet a v květnu 1844 se po proudu Udy pustili do jejího ústí v Ochotském moři.

Middendorf spolu s Vaganovem provedli podrobný průzkum pobřeží zálivu Udskaja guba (až k řece Tugur) a Šantarských ostrovů. S přicházejícím podzimem se pustili proti proudu Tuguru; přešli do povodí Amgunu a odtud k řekám Bureja a Selemdža. Na konci roku 1844 se dostali k soutoku řek Leja a Giljuj. Podél Leji se koncem ledna 1845 dopravili do míst, kde se řeky Šilka a Argun slévají v mohutný Amur a od jejich soutoku pokračovali do Něrčinska a do Irkutska.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: