HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Pjotr Alexejevič Kropotkin - anarchista na Sibiři

Nejen poznáváním severských oblastí Ruska a Evropy se zabýval geograf Kropotkin. Značnou část svých aktivit věnoval i revoluční propagandě. Z toho důvodu později skončil ve vězení a byl nucen odejít z rodné země do emigrace.



KROPOTKIN Pjotr Alexejevič (* 27. 11./ 9. 12. 1842, Moskva, Rusko, † 8. 2. 1921, Dmitrov, Moskevská oblast, Rusko) – ruský geograf a cestovatel po Sibiři, teoretik anarchismu

Postavu knížete Kropotkina máme téměř automaticky spojenou s anarchismem. Dříve však, než po prožitku v carském vězení odešel Pjotr Alexejevič Kropotkin do ciziny, přispěl svými objevitelskými cestami k dokonalejšímu poznání Sibiře dálněvýchodních oblastí. Příslušník významné ruské šlechtické rodiny odmítl po skončení studia na vojenském učilišti nastoupit pohodlnou službu u carského dvora a nechal se umístit na Sibiř.

Kromě touhy poznat krásu a bohatství přírody asijské části Ruska vedla Kropotkina za Ural snaha přispět k zavedení sociálních reforem, které plánoval pro obyvatele Sibiře N. N. Muravjev-Amurskij a jimž byl, jak se zdálo, nakloněn car Alexandr II. Jejich cílem bylo získat osadníky do řídce osídlených oblastí na východě říše. (Myšlenkou vystěhovalectví Čechů do Poamuří se v 50. letech 19. století zabýval ve svém americkém exilu Vojta Náprstek.)

Kropotkin odešel dobrovolně v létě 1862 do Irkutska a služba jej zavedla do Čity. Při první velké cestě se pustil na voru po Amuru do Blagověščenska, odkud chtěl pokračovat dál až k ústí řeky. Ničivý tajfun rozprášil Kropotkinovy lodi se zásobami pro obyvatele na březích řeky. Musel se vrátit do Čity a po návratu z kurýrní cesty do Petrohradu se v dubnu 1864 vydal z Irkutska do Čity a po řekách Ingoda a Onon se dostal do severního Mongolska. V přestrojení za kupce se vydal s karavanou na východ. Překročil horský hřbet Da Hinggan Ling a zamířil nekonečnou stepí k Amuru, do Blagověščenska. V létě 1864 pokračoval k dolnímu toku řeky a na parníku poznával Sungari (pravý přítok Amuru, Songhma-jian).

 

Sibiřské hory

V dalším létě (1865) se na koni vypravil k pramenům Irkutu v Sajanském pohoří, překročil rozvodí a podél řeky Oky (částečně sjel po jejím toku) k jejímu soutoku s Angarou, proti jejímuž proudu se vrátil do Irkutska. Na inspekční cestě po vojenských posádkách poznal v roce 1865 řeku Ussuri, po které se plavil stovky kilometrů k jihu.

Sibiřské oddělení Ruské geografické společnosti požádalo roku 1866 Kropotkina, aby vedl expedici k osadám zlatokopů na Leně. V květnu 1866 se výprava vydala na cestu z Čity do Irkutska a do městečka Kačug. Po proudu Leny pokračoval do Žigalova Kirenska až k soutoku s Vitimem a po necelém měsíci do Krestové, která byla centrem zlatých polí v okolí Leny. Odtud expedice pokračovala tajgou přes Patomskou vysočinu, jak ji nazval Kropotkin, do Tichonozadonska (dnešní Kropotkin) a k řece Vitimu. Překročila Jablonnovyj chrebet a koncem září 1866 se vrátila do Čity. Kropotkin objevil při své třetí výpravě rozsáhlý ledovec na Patomské vysočině a řadu dosud neznámých horských hřbetů. Výsledky svých pozorování na Sibiři shrnul do díla o pohořích východní Sibiře (Obščij očerk orografii Vostočnoj Sibiri), které vyšlo roku 1875.

 

Ze severu Evropy do vězení

Na jaře 1867 se Kropotkin vrátil do Petrohradu a začal studovat matematiku. Zpracoval výsledky svých sibiřských výzkumů a na přelomu 50. a 60. let zaujal místo tajemníka oddělení fyzické geografie v Ruské geografické společnosti. Spolupracoval na přípravě ruské polární výpravy, která měla zkoumat oblast na sever od Nové země a od Špicberků. Ruský kabinet však neuvolnil finance pro podobný podnik a Kropotkin se pustil do studia zalednění severních oblastí tehdejšího ŠvédskaFinska, kam jej roku 1871 vyslala Ruská geografická společnost. Zabýval se projektem rozsáhlého díla Geografie Ruska, ale zároveň se stále silněji věnoval revoluční propagandě, což mu vyneslo věznění v Petropavlovské pevnosti.

V roce 1876 se mu podařilo uniknout z vězeňské nemocnice a odejít do emigrace, kde žil až do roku 1917. Ani v zahraničí nepřestával publikovat příspěvky z geografie a geologie v odborných časopisech a pro Encyklopedii Britanniku. Vytvořil teorie o geografické podobě asijské pevniny, o době ledové a o vysýchání Euroasie.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


16.01.2012, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Několikahodinové cestování letadlem je tu od toho abyste pak vypadali stejně jako na fotografii v pasu.