Elisha Kent Kane – lékař na za polárním kruhe

Elisha Kent Kane – lékař na za polárním kruhe

Snaha dokázat, že severní pól je obklopen volným mořem, vedla expedici amerického lékaře. Jeho loď ale na dvě léta zamrzla v ledových pláních.

KANE Elisha Kent (* 3. 2. 1820, Philadelphia, Pennsylvánie, USA, † 16. 2. 1857, Havana, Kuba) – americký lékař a polárník

Každým rokem se v polovině 19. století po výzvě britské Admirality a za neustávajícího naléhání lady Franklinové vydávaly lodě do severních moří hledat zmizelou výpravu J. Franklina. Nepřinášely jen zprávy (mnohdy mylné) o jejím osudu, ale jejich objevy obohatily geo­grafické poznání.

V americké výpravě E. De Havena, která se v roce 1850 vydávala na lodích Advance Repulse do polárního moře, se jako lodní lékař objevil Elisha Kent Kane. Postavou nevelký muž měl za sebou dobrodružstvím naplněný život. Po románku s třináctiletou spiritistkou, který se stal námětem skandálního spisku Milostný život dr. Kanea, uznal za nejvhodnější odejít z Ameriky. Procestoval dlouhou řadu zemí v Evropě, v Africe (dostal se hluboko do vnitrozemí Dahome a účastnil se archeologických vykopávek v Egyptě) i v Asii. Sestoupil do kráteru činné sopky Taal na Filipínách.

Kane se osvědčil a dostává velení

Malý doktor, kterého de Haven původně nechtěl přijmout za člena posádky, projevil na výpravě, jež zkoumala ostrovy Beecheyho, CornwallisGriffithův, mimořádnou odolnost. Díky Kaneovi se podařilo posádkám obou amerických lodí přezimovat v arktických podmínkách (1850–51).

Vedle zkušeností to byly především rozhodnost a energie, které vedly amerického loďaře Henryho Grinnella k rozhodnutí pověřit Kanea vedením nové expedice. Vyplula na lodi Advance 30. května 1853 a chtěla hledat volné moře, které podle některých názorů prý obklopuje severní pól. Po jistých problémech doplula do St. Johnu na Newfoundlandu a do Fisskanaessetu v Grónsku (1. 7.). Na palubu přibyli zkušení obyvatelé severních krajů – Eskymák Hans a míšenec Petersen, kteří sehráli důležitou roli při přezimování expedice.

V posledních červencových dnech doplula Advance do Melvillova zálivu a nastoupila obtížnou cestu mezi uvolněnými krami a ledovci (27. 7.). Dostala se až do Smithova průlivu a na počátku září se začala připravovat na přezimování v Rensselaerově zátoce. Zároveň členové expedice zakládali zásobárny pro připravované výzkumné výpravy na saních, které mohli (bez účasti nemocného Kanea) realizovat na jaře příštího roku. Setkávali se s Eskymáky, kteří žili daleko severněji, než se předpokládalo. Přesto přinášela polární noc obtíže s nedostatkem potravin, topiva, s nemocemi (především kurdějemi), které americké polárníky oslabovaly. Dostavila se i smrt.

Uvězněni v ledu

Led toho léta (1854) neustupoval a Advance v něm zůstávala uvězněna. Kane se rozhodl hledat pomoc u britských lodí, které nepřestávaly hledat Franklina. Vydal se za nimi na malém člunu, ale neuspěl, když se ani britské lodi nedokázaly vymanit z ledového sevření. Výprava musela podruhé přezimovat.

Přicházející jaro 1855 ukázalo, že Advance nemůže vyplout a 20. května Kane vydal rozkaz opustit zátoku a hledat spásu v pochodu polárními končinami a potom plavbě na volném moři podél pobřeží Grónska. Po sedmi týdnech dopluli k Shackletonovu mysu, kde je počátkem srpna 1855 zachránila dánská loď, plující z Uppernaviku na sever pro velrybí tuk.

Přes obtíže, jimiž prošla jeho expedice, zůstával Kane přívržencem představy o volném moři, obklopujícím severní pól. Za potvrzením této představy se do arktických krajů vydal lodní lékař I. I. Hayes. Kane opustil severní moře a velmi záhy zemřel, aniž cokoliv ztratil z pověsti uznávaného polárního badatele.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: