HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Georg August Schweinfurth - první Evropan mezi Pygmeji

G.A. Scheinfurtha provázela pověst jednoho z největších znalců severovýchodní Afriky. Jako první přinesl důkaz o existenci "trpasličích lidí"- Pygmejů. Objevil několik tamních řek a dokonce vydal knihu shrnující jeho africké zážitky.



SCHWEINFURTH Georg August (* 29. 12. 1836, Riga, Lotyšsko, † 19. 9. 1925, Berlín, Německo) – německý cestovatel

Už od starověku se ve vědecké i „populární“ literatuře objevovaly zprávy o existenci trpasličích lidí. Jedni jim věřili, jiní je považovali za chybné, další je řadili do společnosti jednookých Kyklopů a podobných báchorek. Když o nich informoval P. B. Du Chaillu, téměř nikdo mu nevěřil. A přece Pygmejové žijí; jako první z Evropanů je nalezl roku 1870 německý cestovatel Georg Schweinfurth.

Schweinfurth, původem pobaltský Ně­mec, vystudoval botaniku a v letech 1863–66 se věnoval přírodovědeckým výzkumům na egyptském a súdánském pobřeží Rudého moře. Jeho práce zaujaly berlínskou akademii natolik, že byl pověřen výzkumnou expedicí do afrického vnitrozemí. Zaujala ho především řeka Bahr el-Ghazál, podle jeho názoru podceňovaná (Schweinfurth dokonce uvažoval o tom, zda právě ona není pravým pramenem Nilu). V listopadu 1868 se proto objevil v Chartúmu, kde se seznámil s arabským kupcem (vlastně otrokářem) Ghattásem, s jehož karavanou vyrazil 5. ledna 1869 přes Fašódu k jihu. Téměř celý následující rok pak badatel věnoval průzkumu řek Lol, Jur (Džúr) a Ibba (Tondž).

Cestou dále na jih, ke svému největšímu objevu...

Až v prosinci 1869 postupoval Schwein­furth s jinou karavanou dále k jihu. Přes oblast pramenů Ibby se dostal do oblasti dnešního národního parku Garamba a 19. března 1870 spatřil svůj největší objev: řeku Uele, tekoucí – k západu. V cestopise přirovnal Schweinfurth své pocity k pocitům Parka, když spatřil ­Niger. Směr toku Uele vylučoval možnost, že by patřila k systému Nilu; kam opravdu teče, dokázali až Junker a zejména Van Gèle.

V oblasti Uele se také Schweinfurth dostal do rezidence Munzy, krále říše Mangbetů (srov. Miani), a jako první Evropan se sešel s Pygmeji kmene Akka, čímž dokázal existenci trpasličích lidí. Objevil také prameny Juru; už v červenci 1870 se ale vrátil do Ghattásovy stanice mezi Ibbou a Jurem (severovýchodně od dnešního města Waw).

Výzkum říčních toků

Po zpracování výsledků předešlých cest se v první polovině roku 1871 Schweinfurth věnoval výzkumu oblasti řeky Bahr al-Arab a objevil dosud neznámou řeku Kuru. Tu sledoval po celém toku až k pramenům (na súdánsko-středoafrických hranicích) a vyslovil domněnku, že řeky, tekoucí na druhé straně hřbetu, už nemohou patřit do povodí Nilu (opravdu šlo o přítoky řeky Mbomu a tedy část povodí Konga). U jiných řek se ale s jejich určením mýlil. Po dokončení výzkumů se rozhodl k návratu a 21. 7. 1871 už byl v Chartúmu. Své zážitky z Afriky shrnul v cestopise Im Herzen von Afrika (1874).

V dalších letech se Schweinfurth vrátil k přírodním vědám a podnikl jen menší cesty – v letech 1873–74 spolu s Rohlfsem do Libyjské pouště, později ještě do Etiopie, na Sokotru a 1888–89 do Jemenu. Žádná z jeho dalších cest sice už neměla takový význam, jako cesty z let 1868–71, ale umožnily mu další prohloubení hlavně botanických výzkumů a potvrdily jeho pověst jednoho z největších znalců severovýchodní Afriky.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


26.11.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Cestování? Nejlepší škola života.