HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Marie Joseph François Garnier - do vnitrozemí Asie

Francouz Garnier spolu se svou výpravou pronikal nejprve do Vietnamu, poté do Laosu a nakonec až za hranice Číny. I když jeho výpravy nepřinesly mnoho politických úspěchů, pro geografii byly převratné.



GARNIER Marie Joseph François (* 25. 7. 1839, Saint-Étienne, Francie, † 21. 12. 1873, Hanoj, Vietnam) – francouzský voják a cestovatel

Když Britové postupně obsadili Indii a Malajsko, Španělé ovládli Filipíny a Nizozemci dnešní Indonésii, nechtěli Francouzi zůstat v rozdělování koloniálních držav pozadu. Už od konce 18. století získávali první opěrné body v dnešním Vietnamu, v roce 1862 pak vojensky zasáhli proti údajnému (ať již skutečnému, či domnělému) utlačování křesťanů v zemi. Dobyli Tourane (nyní Da Nang) i Saigon (Ho-Či-Minovo město) a jižní Vietnam, tzv. Kočinčína, se stal francouzským protektorátem. O rok později tentýž osud potkal i Kambodžu.

Politický účel měla i další výprava na průzkum vnitrozemí, kterou inicioval mladý námořní důstojník se zkušenostmi z Brazílie i kočinčínské kampaně (1860–62), Marie Joseph François (též Francis) Garnier. Do čela expedice ale byl postaven tehdejší vyslanec v Kambodži, Ernst Doudart de Lagrée (1823–1866). Ten už měl s Kambodžou značné zkušenosti – velel jednotkám, které ji roku 1863 dobyly.

Na jaře 1866 byla expedice připravena k odchodu, ale než zamířili k cíli své cesty – tedy do Laosu a Jün-nanu – podnikli Doudart a Garnier ještě cestu proti toku „obousměrné“ (mění tok podle stavu vody v Mekongu) řeky Tonlé Sap ke stejnojmennému jezeru a dále k zříceninám tajemného středověkého města Angkoru, znovuobjeveným roku 1859 H. Mouhotem.

 

Komplikace na Mekongu a vyspělí Laosané

Proti proudu Mekongu tak Francouzi vyrazili až v červenci 1866. Dělový člun, na němž pluli, museli již poblíž Kraché (východní Kambodža) vyměnit za kanoe zdejších domorodců. Když Garnier navrhoval uskutečnění expedice, doufal, že Mekong je splavný a časem na něm budou plout parníky jako po Mississippi – tady ale stále objevoval další a další peřeje a nakonec mohutné, 11 km široké vodopády Kong.

Francouzská expedice pomalu, ale jistě postupovala k severu. Kambodžané a Laosané se k Francouzům chovali velmi příjemně a Doudart a Garnier byli čím dál více fascinováni vyspělostí zdejších civilizací. V dubnu 1867 dorazili do laoského královského města Luangprabangu. Nádherné chrámy jim téměř vyrazily dech. Kromě tradičního jednání s místním vládcem si zde také vzpomněli na Mouhota, který v Luangprabangu zemřel; postavili mu zde památník, na nějž přispěl i laoský král.

Nedaleko za Luangprabangem opustila expedice už poměrně mělký tok Mekongu a stále k severu procházela přes místní hory, ale už téměř bez peněz a bez dárků, které by mohli dávat místním vládcům – a státečků přitom stále přibývalo. V říjnu 1867 přešli čínskou hranici a dostali se tak do prakticky neznámé oblasti Jün-nanu, která tehdy navíc povstala proti centrální čínské vládě. Doudart a Garnier měli i vojenské poslání – měli zjistit, zda by rebelie nešlo využít i pro rozšíření jejich koloniálních držav.

 

V dnešní Číně

Nedlouho po příchodu do Jün-nanu zemřel Doudart de Lagrée (v Dongchuangu 12. března 1868) a Garnier tak pokračoval ve výzkumech již sám. Oblast zmapoval velmi důkladně, čímž ­přinesl největší úspěch výpravy – pronikl až k městu Ta-li jezeru Er Hai. Pokus o politické kontakty ale skončil neúspěšně, když byl jeden z Garnierových průvodců zabit místními muslimy. Zbytek výpravy uprchl a v čele se svým velitelem se šťastně dostal k řece Jang-c’-ťiang, po ní dorazil do Šanghaje a odtud do Saigonu. Co do geografických objevů byla cesta velmi úspěšná (z více než 5 200  km trasy vedlo 3 600 neznámými oblastmi – Garnier z ní publikoval knihu Voyage d’exploration en Indo-Chine 1866–68, 2 svazky a atlas, Paříž 1873), politicky ale zkrachovala.

Garnier se v roce 1873 ještě vrátil do Číny, kde podnikl plavbu proti toku Jang-c’-ťiangu až hluboko do vnitrozemí provincie S’-čchuan, ale byl odvolán a převelen do severního Vietnamu. Účastnil se ještě dobytí Hanoje, ale krátce nato padl v boji, ve věku necelých pětatřiceti let.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


23.11.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Aspoň malý bakšiš by se nenašel?