HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Otto Sverdrup - slavný norský polárník

Významný norský cestovatel, který se na severní pól nebál vydat na lyžích, saních nebo člunech. Během svého průzkumu v Severním ledovém oceánu se několikrát ocitl v pasti, ale ani to ho neodradilo v jeho dalším bádáním.



SVERDRUP Otto (* 31. 10. 1854, Bindal, Helgeland, Norsko, † 26. 11. 1930, Oslo, Norsko) – norský polární badatel, spolupracovník F. Nansena

Z tohoto místa, asi tři mořské míle severně od ležení stáčela se pevnina na severovýchod; na západ prostírala se nížina s dlouhými písčitými výspami, na nichž ležel mořský led, vytlačený do neuvěřitelných výšek. Na severu a na západě neviděl jsem nic než moře a opět moře s obyčejným hrubým ledem polárním. Jižně od nás měli jsme Zemi Axel-Heibergovu, sic ne příliš vysokou, ale za to k moři tím srázněji spadající. Nakreslil jsem mapovou skizzu té země, jak vypadala z tohoto bodu, a shledal jsem si namáhavě tolik kamenů, abych mohl z nich zříditi malé znamení, ale přece ještě dost veliké, že jsme je pak mohli viděti z ležení asi tři mořské míle odtud vzdáleného.

Jen těžko mohl F. Nansen najít lepšího kapitána, kterému by svěřil svou Fram na cestu k severnímu pólu. Otto Sverdrup s ním absolvoval přechod Grónska (1888–89) a jakmile zaslechl o nové cestě polární, projevil přání zúčastnit se, poznamenal Nansen stručně do své knihy Na severní točnu.

S lodí Fram vypluli v červnu 1893 z Kristianie (Oslo), obepluli pobřeží Norska a 21. července se vydali z Vardø do Severního ledového oceánu. Úspěšně překonali úžinu mezi pevninou a ostrovem Vajgač a na počátku srpna pronikli do Karského moře. Jeden z neznámých ostrovů, objevený v srpnu 1893, dostal Sverdrupovo jméno. Fram pokračovala podél pobřeží Sibiře až k Novosibiřským ostrovům (18. 9.), kde se její kurs obrátil prudce k severu. O necelý týden později uvázla Fram v ledovém sevření. Speciální konstrukce lodi, kterou navrhl Nansen, zabránila jejímu rozdrcení. Loď zvolna pokračovala s driftujícím ledem na severozápad.

V zajetí ledového sevření

Po dlouhé měsíce zůstávala Fram uvězněna, až se na konci února 1895 Nansen rozhodl opustit spolu s Fredrikem Johansenem loď a vydat se na saních a s lyžemi k pólu. Fram zatím pokračovala v driftu a její posádka prováděla další oceánografická měření a meteorologická pozorování. 15. listopadu 1895 dosáhla rekordu, když jako první loď překročila 85° 55’ severní šířky (na 66° 31’ východní délky). Se začínajícím létem se začali námořníci na Framu připravovat k návratu do Norska. Pomocí trhavin uvolnili loď z ledu (2. 6.) a zamířili k jihu. Po zastávce na Špicberkách přistála Fram v blízkosti Tromsø (19. 8.), kde se Sverdrup a jeho posádka dověděli o Nansenově a Johansenově příchodu do Vardø. Po sedmnácti měsících odloučení byla celá výprava pohromadě.

V září 1896 nabídl Nansen Sverdrupovi propůjčení Framu na novou polární výpravu. S Nansenovou lodí Fram a šestnácti odvážlivci vyplul Sverdrup na sv. Jana 1898 (24. 6.) z Kristianie (Osla) k západnímu pobřeží Grónska. Po měsíci plavby zakotvila Fram v Godthavenu (dnes Quequertarsuaq). Odtud pokračovala do Upernaviku (2. 8.) a do Smithova průlivu, kde její posádka musela v blízkosti mysu Sabine přezimovat.

Norové se vydávali na průzkum k Ellesmerovu ostrovu, který v průběhu svého dlouhého pobytu na severu zmapovali. Setkali se s americkou výpravou, kterou na lodi Windward vedl R. Peary. V srpnu 1899 se Fram uvolnila z ledového sevření, ale marně se její posádka snažila proniknout podél Grónska dál k severu. Před nastávající zimou se obrátila do Jonesova průlivu a uvízla v ledu na jihu Ellesmerova ostrova. Norští polárníci pokračovali s průzkumnými výpravami na saních tažených psy a na lyžích. Krátké polární léto povolilo v srpnu 1900 Fram jen krátký posun na západ. Na saních a na člunech pokračovali Norové v průzkumu Jonesova průlivu. Pronikli do Norského zálivu a na jaře 1901 objevili průliv Heureka mezi Ellesmerovým ostrovem a ostrovem Axela Heiberga, Nansenův průliv a východ do oceánu. Ostrovy v této části americké Arktidy dostaly Sverdrupovo jméno. Další skupina Sverdrupovy výpravy pronikla až na Grantovu zemi, která tvoří severní část Ellesmerova ostrova (jeho západní část dostala jméno švédsko-norského krále Oskara).

Svatá Helena objevena

V létě 1901 se vědci ze Sverdrupovy výpravy vydali na ostrov Devon a objevili nevelký ostrov, který dostal jméno Sv. Heleny. Nejsevernější místo, kam se počátkem května 1902 členové Sverdrupovy výpravy dostali, bylo na 81° 40’ severní šířky. Od konce července 1902 se měnil vítr a Fram, která vydržela nápor ker, se začala uvolňovat z ledu. Její posádka mohla konečně vyplout zpátky na východ (4. 8.). Kolem Coburgova ostrova se dostala do Baffinova moře a 17. srpna 1902 přistála v Godtshavenu. Přeplula Atlantik a 19. září 1902 zakotvila v norském Stavangeru.

Zatímco Fram odplula v roce 1911 pod Amundsenovým velením k Antarktidě, O. Sverdrup pomáhal při hledání zmizelé Rusanovovy expedice (1914–15). Po první světové válce zakládal na pobřeží Karského moře stanice na podporu Amundsenovy výpravy na lodi Maud.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


13.11.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Žij svůj sen... ;)