Joseph Thomson – Skot, který v Africe vydrží vše

Joseph Thomson – Skot, který v Africe vydrží vše

Joseph Thompson byl významná průzkumník v africkém kontinentu. Díky jeho objevům bylo do mapy zaneseno několik nových jezer, řek vodopádů a oblastí. Vynikal v jeho chování vůči domorodcům, které lze snadno označit za nenásilné a laskavé.

THOMSON Joseph (* 14. 2. 1858, Penpont, Skotsko, † 2. 8. 1895, Londýn, Anglie) – britský cestovatel

Existuje řada druhů zvěře, které nesou jméno podle některé osobnosti: kůň ­Prževalského (podle objevitele), zebra Grévyho (podle francouzského prezidenta z let 1879–87), české srdce jistě potěší hraboš Stoličkův (viz Forsyth). A gazela Thomsonova také nese jméno svého objevitele, kterým byl Skot ­Joseph Thomson.

Nebylo mu ani 21 let, když se stal vůdcem velké expedice: původně byl přidělen k výpravě Keitha Johnsona, který na konci roku 1878 vyšel z Dar es-Salaamu v dnešní Tanzánii k jihozápadu, jenže Johnson už 28. června 1879 podlehl úplavici. Thomson, který převzal vedení karavany, uvažoval o návratu, ale (jako správný Skot, který v Africe vydrží vše, poznamenal si) pak rozhodl o pokračování cesty. Přes dosud neznámou vysočinu v jižní Tanzánii dospěl k severnímu konci jezera Njasa (Malawi) a odtud přímo k západu, k jezeru Tanganjika. Toho dosáhl v jeho nejjižnější části; najal si loďku a podél západního břehu dospěl k Lukuze, kterou – oproti Cameronovi a Stanleymu – prohlásil za prudkou řeku. Po jejím toku plul šest dní, než se Lukuga stala kvůli prahům nesplavnou. Proto Thomson dosáhl na konci roku 1879 Lualaby po souši, nicméně bez větších problémů dokázal, že se Lukuga opravdu do Lualaby vlévá a jezero Tanganjika tedy patří ke konžskému systému.

Objevení bezodtokového jezera

Od Lualaby se Thomson vrátil k Tanganjice (dosáhl jí poblíž dnešního města Kalemie u výtoku Lukugy) a přes jezero se přeplavil do Udžidži. Odtud směřoval podél východního břehu jezera až k jeho jižnímu cípu. Tam jeho karavana zamířila k severovýchodu; Thomson odvážně zvolil pro návrat nevyzkoušenou trasu, odměnou mu za to ale bylo objevení dosud neznámého jezera Rukwa; po jeho hrubém výzkumu vyslovil domněnku, že je bezodtoké (tak tomu opravdu je). Přes Taboru a Masajskou step se v červnu 1882 po velmi úspěšné expedici vrátil na pobřeží.

Roku 1881 pátral po ložiscích uhlí v povodí Rovumy, jejichž objev kdysi ohlásil Livingstone. Pátrání bylo marné, ale Thomson přitom značně zpřesnil mapy této oblasti. Roku 1882 pak byl pověřen novou expedicí, tentokráte do oblasti dnešní Keni. V březnu 1883 vyšel z Mombasy ke Kilimandžáru, obešel jej ze severu a došel k jezeru Najwaša. Při dalším postupu objevil jezero Nakuru, zmapoval region dnešního Nairobi a kolem pohoří Aberdare (pojmenováno po­dle tehdejšího šéfa Královské zeměpisné společnosti) zamířil k Mount Kenyi. V její blízkosti objevil řeku ­Ewuaso-Ngiro (Höhnel) a také vodopády, které pojmenoval po sobě Thomsonovými (nyní Nyahururu).

První pokus Evropana a zdolání hory Elgon

Aby splnil svůj prvotní cíl, totiž najít cestu z Mombasy do Bugandy, vyšel Thomson odtud k západu a bez větších problémů dosáhl Viktoriina jezera. Při zpáteční cestě jako první Evropan spatřil horu Elgon (4 321 m) na ugandsko-keňských hranicích a neúspěšně se pokusil o její zdolání. Odtud se už vydal víceméně přímou cestou k moři, opět přes oblast Nairobi a dnešního národního parku Tsavo. Tam byl ale těžce raněn buvolem a jen díky svým průvodcům – k nimž se Thomson na rozdíl od řady kolegů choval slušně – se v květnu 1884 vrátil do Mombasy. Hlavním výsledkem Thomsonových cest, popsaných v knize Through Massai Land (1884), klasickém díle cestopisné literatury, bylo přesné zmapování oblastí dosud známých jen díky misionářům (Krapf) a v mnohém dosud neprozkoumaných.

V dalších letech se Thomson ještě několikrát vrátil do Afriky: v roce 1885 byl pověřen diplomatickou misí do nigerijského sultanátu Sokoto, o tři roky později do jižního Maroka (dříve než stačil provést plánované výzkumy, musel se pro onemocnění vrátit). V letech 1890–91 působil v Zambii a kromě zmapování dosud málo poznané oblasti mezi řekou Širé a jezerem Bangweolu také vyjednával s domorodci ohledně obchodních práv Britů, což byl samozřejmě předstupeň pro kolonizaci. Nemoci podlomily jeho zdraví natolik, že se musel vrátit do jižní Afriky a pak do Británie, kde v sedmatřiceti letech zemřel.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: