HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

VYBAVENÍ NA CESTY

POSLEDNÍ DISKUSE

Alvár Núñez Cabeza de Vaca - Hannibal Jižní Ameriky

Španělsý conquistador mezi ostatními vynikal tím, že se snažil přátelsky chovat k obyvatelstvu Jižní Ameriky. Jeho dobré vyhcházení s Indiány se ale nelíbilo panovníkovi ve Španělsku.



CABEZA de VACA Alvár Núñez (* kolem 1490, Jerez de la Frontera, Španělsko, † 1559 nebo 1564, Sevilla, Španělsko) – španělský cestovatel a conquistador

A. N. Cabeza de Vaca pocházel z bohaté šlechtické rodiny La Vera (Cabeza de Vaca bylo dívčí jméno jeho matky) z Andalusie, jeden z jeho předků se podílel na dobytí Kanárských ostrovů. Někdy se uvádí, že se Cabeza účastnil tažení proti papeži Juliovi II. a bojoval roku 1512 v bitvě u Ravenny.

Do Ameriky se dostal až roku 1527 jako pokladník výpravy P. de Narváeze. Narváez byl zkušený voják (mj. dobyl vnitrozemí Jamajky a Kuby a také vedl neúspěšnou trestnou výpravu proti Cortésovi) a od krále Karla V. dostal za úkol dobýt Floridu a území na sever od Mexického zálivu (jih dnešních USA) pro španělskou korunu.

 

Komplikace Narvaráezovy výpravy

Od začátku měla Narváezova výprava potíže. Plavba přes Atlantik byla nadmíru bouřlivá, a když lodi zakotvily u břehů ostrova Hispanioly (Haiti), část posádky se rozutekla. Přesto expedice zamířila k severu, bez problémů nalezla pobřeží Floridy a 14. dubna 1528 zakotvily Narváezovy lodi v zátoce Tampa. Tam, v jednom z nejlepších přirozených přístavů severní Ameriky, rozhodl Nar­váez o rozdělení výpravy; zatímco lodi pokračovaly podél pobřeží k severu, větší část výpravy (400 mužů) pod velením guvernéra Narváeze postupovala po souši. Mezi těmito muži byl i pokladník Cabeza de Vaca.

Trasa vnitrozemím ovšem nebyla zdaleka podle Narváezova přání. Terén severozápadu Floridy je značně bažinatý, takže vojsko postupovalo jen pomalu. V oblasti nebylo ani stopy po bohatých městech, která Španělé hledali, zato plno nepřátelských Indiánů kmene Apalačů. Boje s nimi způsobovaly Narváezovi velké ztráty, v okolí dnešního Tallahassee pak navíc výpravě došly zásoby a nové si vojáci museli opatřovat na indiánských polích, což vedlo jen k dalším bojům.

Když v zálivu Apalachee došli vojáci znovu k moři, byly lodi daleko vpředu, a velitel tedy rozhodl o postavení člunů, které by výpravě umožnily doplout do Mexika. Ke konci léta byly čluny hotovy a výprava se vydala na cestu.

Čluny vypluly 22. září 1528. Pětice lodí plula k západu, pokusy o zakotvení v zátokách Pensacola Mobile ale nebyly úspěšné, všude bylo množství nepřátelských Indiánů. Poslední říjnový den roku 1528 výprava minula ústí Rio del Espiritú Santo (Řeky všech svatých, tj. Mississippi), ale pak už ji opustilo štěstí docela. Během listopadu ztroskotaly nebo se potopily čtyři čluny, z nichž se nikdo nezachránil – utonul i Narváez a velení výpravy převzal Cabeza de Vaca.

V oblasti ostrova Malhado (pravděpodobně dnešní Galveston v Texasu) se zbytek výpravy rozhodl přezimovat, značná část vojáků ale během zimy pomřela a zbytek se dostal do indiánského zajetí. Poslední čtyři muži, včetně Cabezy de Vaca, pak s indiánskými kmeny putovali několik následujících let po širokých pláních Texasu. U svých věznitelů získali bílí zajatci pověst zázračných léčitelů a nakonec roku 1533 i svobodu; oblastí Texasuseverního Mexika putovali ale ještě další tři roky.

 

Skupinka přeživších

Alvár Cabeza de Vaca, Andrés Dorantés, Alonso del Castillo a černý sluha Estéban postupovali k západu, pak proti toku Río Grande až do Sonory, kde narazili na jiné španělské dobyvatele. Po devíti letech, 25. července 1536, dorazili poslední čtyři muži z Narváezovy výpravy do hlavního města Mexika. O mnoho lépe nedopadly ani Narváezovy lodi – i námořníci se pokusili přezimovat, ale většina jich zemřela a do Mexika jich na jaře 1529 dorazila jen hrstka.

Čtveřice mužů z Cabezovy výpravy poznala značné plochy dosud neznámých oblastí severně od Mexika, a krom jiného přinesla i zprávy o bohatých pueblech (tzv. Sedm měst Ciboly), které inspirovaly řadu dalších výprav; jedné z nich, vedené otcem Marcosem, se účastnil jako tlumočník i Estéban. Ostatní tři se vrátili do Španělska, kde Cabeza de Vaca popsal své putování ve spise La relación que dio Alvár Núñez Cabeca de Vaca de la acaecido en las Indías..., vydané v Zamoře roku 1542.

Než kniha vyšla, měl už Alvár Cabeza de Vaca jiný úkol: císař a král Karel V., pán říše, nad níž Slunce nezapadá, jej jmenoval guvernérem jihoamerické oblasti při Río de La Plata a pověřil jej nalezením Mendozovy výpravy, o níž již nebyly delší dobu zprávy.

Zkušený conquistador proto v létě 1541 vyplul ze Španělska k jihoamerickému kontinentu a přistál u brazilského ostrova Santa Catarina (27° 30’ jižní šířky). Po nezbytných přípravách se 2. listopadu 1541 vypravil guvernér Cabeza s 250 muži a 26 koni z ostrova, překonal úzký průliv a vyrazil k západu. Všichni museli jít pěšky (koně nesli zásoby), překonávali obtížný terén, hustý prales a četné vodní toky, navíc dával Cabeza velký pozor na to, jak se jeho vojáci chovají k místním obyvatelům.

Po zkušenostech z Narváezovy výpravy se Cabeza de Vaca snažil o co nejlepší vztahy s původními obyvateli. To jihoamerickou výpravu zachránilo, když v prosinci 1541 a znovu v lednu příštího roku došly vojákům zásoby, ale vždy získali nové od okolních kmenů. Na konci ledna 1542 objevila expedice nejvodnatější vodopády světa Iguaçú; Cabezovým vojákům, v té době postupujícím po řece na kanoích, se je podařilo překonat jen s největšími obtížemi. Na lodích se přeplavili i přes mohutnou Paraná a po dalším, 250 km dlouhém pochodu pralesem, dosáhli 11. března 1542 hlavního španělského opěrného bodu v jižní Americe, Asunciónu. Tam se Cabeza de Vaca rázně ujal svých pravomocí a zasáhl ve prospěch zotročovaných Indiánů.

 

Hledání cesty do Peru

Dosažením Asunciónu po souši, současníky srovnávaným s Hannibalovým přechodem Alp (navíc bez ztráty jediného muže!), ale Cabezova anabáze neskončila. S deseti loďmi, 400 bělochy a 1 000 Indiány vyrazil proti toku řeky Paraguay ve snaze najít vhodnou cestu do Peru.

Vypluli 8. září 1543, po měsíci plavby proti toku už museli přejít na břeh a v listopadu dosáhli Puerto de los Reyes, kterého dosáhl už rok předtím Martínez de Irala. Další postup směrem ke Cuzcu, jehož chtěl Cabeza dosáhnout, skončil (pro nedostatek potravin) už po osmi dnech a guvernér se tedy rozhodl pro návrat. Mezitím začaly v Puerto de los Reyes (nyní asi São Luis de Cáceres v dnešní Brazílii) hrozit rozbroje mezi bělochy a Indiány, takže se Cabeza rozhodl pro návrat do Asunciónu.

Tam dosáhlo drama vrcholu, opakovaná rozhodnutí ve prospěch Indiánů vyhrotila vztahy mezi Cabezou a jeho podřízenými natolik, že došlo k otevřené vzpouře. Její velitel, Domingo Martínez de Irala, nechal Cabezu de Vaca zatknout a přes La Platu v poutech eskortovat do Španělska. Tam byl conquistador, stranící Indiánům, odsouzen a nakonec deportován do severoafrického Oranu.

Až v roce 1551 král Karel V. Cabezův trest zrušil a povolil objeviteli návrat do Španělska, kde se omilostněný objevitel věnoval sepsání knihy o svém jihoamerickém dobrodružství (Commentarios y succesos de su gobierno en El Rio de La Plata, Valladolid 1555). Rok před smrtí získal od panovníka dokonce drobnou rentu.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


25.10.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Naučte se neočekávat. Neočekávaní je skělé umění. Jakmile již nežijete zčekávaní, žijete v nové dimenzi. STE VOLNÍ.....