HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Robert O’Hara Burke - napříč Austrálií

Burke vedl první výpravu, která dokázala projít napříč Austrálií. Ta ho ale stála život v neznámé krajině. Tribunál přešetřující důvod nezdaru výpravy dokonce Burkeho posmrtně odsoudila jako viníka.



Robert O’Hara BurkeRobert O’Hara Burke

BURKE Robert O’Hara (* 1821, St. Clerans, hrabství Galway, Irsko, † 28. 6. 1861, Cooper’s Creek, Austrálie) – australský policista, vůdce výpravy napříč Austrálií

Od časných ranních hodin bylo vidět, jak davy dychtivých, svátečně oděných lidí chvátají pěšky i koňmo po prašných cestách do Královského parku s jeho útulnými pasekami a vábivým stínem (poprvé v tomto ročním období vál od severovýchodu vlahý větřík). Před jejich zraky se tu odehrávala rušná podívaná. Uprostřed stanů, v kůlnách i na trávnících byli bez ladu a skladu, v malebném nepořádku roztroušeni muži, koně, velbloudi, vozy i různé předměty. Všechno již naznačovalo, že se chystá odjezd a že záhy utichne v karavanseráji všechen ruch. A tak v přípravách k výjezdu míjela hodina za hodinou. (...)

Bylo přesně tři čtvrtě na čtyři, když se výprava konečně seřadila. Uvnitř početného davu se rozevřela ulička a v něm se vytvořil průvod v čele s panem Burkem, sedícím na svém malém roztomilém šedáku. Mezi diváky zaujali přední místa členové výzkumného výboru Královské společnosti spolu se skupinkou význačných hostí, k nimž patřila řada nejctihodnějších osadníků a jejich rodin. Melbournský primátor pak vystoupil na jeden z valníků a pravil: „Pane Burku, jsem si plně vědom toho, že toto velké shromáždění sice poněkud zdrželo začátek vaší cesty, avšak že z něho zato pramení nesmírná vděčnost k vám. Dává vám jistotu, že naši občané s vámi upřímně sympatizují (slyšte, slyšte). Nechci vás zdržovat, a proto jménem tohoto obrovského zástupu i jménem celé kolonie volám: kéž vás Bůh provází (volání hurá).“

S velkou slávou se v srpnu 1860 vydávala z Melbourne na pochod početná výprava, která měla projít Austrálii z jihu na sever. Vedl ji energický policejní inspektor Robert O’Hara Burke, který se na pátý kontinent přistěhoval z Irska. V národnostně pestré skupině byli němečtí přírodovědci dr. Hermann Beckler a Ludwig Becker, anglický geo­metr William John Wills, jemuž připadla významná úloha mapovat dosud neznámé kraje, ale i ošetřovatel velbloudů z Afghánistánu. Hrbatá zvířata, dovezená z Asie, aby cestovatelům ulehčovala přechod pouští australského vnitrozemí, vzbuzovala největší zájem obecenstva, které se loučilo s výpravou.

 

Konflikty a 600 kilometrů cesty

Burkeho expedice rychle procházela obydlenými kraji a 6. září se dostala do Swan Hillu na břehu řeky Murray. Přešla na území Nového Jižního Walesu a přes Balranald pokračovala do Menindee na břehu Darlingu. Se začínajícími obtížemi se množily konflikty mezi členy výpravy, kterou část původních účastníků opustila.

Zbylé cestovatele očekávalo 600 km dlouhé putování ke Cooper’s Creeku, který před patnácti lety objevil Ch. Sturt. Burke svou výpravu rozdělil na dvě části. Spolu s Willsem a s dalšími sedmi muži chtěl postupovat k severu, zatímco druhá skupina (do čela vůdce výpravy postavil nepříliš vzdělaného Williama Wrighta) měla budovat skladiště zásob pro vracející se cestovatele.

Ke Cooper’s Creeku, vodnaté oáze uprostřed australské pustiny, došel Burke se svými průvodci 11. listopadu 1860. Vybudovali další ze skladišť a čtveřice, kterou tvořili spolu s Burkem a Willsem ještě John King a Charles Gray, se v prosinci 1860 vydala přes Kamennou poušť dále k severu. V období dešťů se dostali k řece Cloncurry a k jejímu soutoku s Flindersem. Burke s Willsem dojeli 10. února 1861 téměř až ke Carpentarskému zálivu, i když v cestě na jeho pobřeží bránily neprostupné bažiny. Splnili tak úkol, s nímž se v srpnu 1860 vydávali na cestu.

 

Vyčerpávající cesta špatným směrem

S nevelkými zásobami potravin a vody se vydali stejnou cestou nazpátek. Po dvou měsících dorazili ke Kamenné poušti (10. 4.), kde o týden později zemřel Charles Gray. Obtížně se probíjeli ke Cooper’s Creeku, ale tam našli jen opuštěné tábořiště (21. 4.). Vyčerpaná trojice se v zoufalství rozhodla projít k Mount Hopeless. Vydávala se tak opačným směrem než skupina, která před nimi opustila Cooper’s Creek a postupně se shledávala s dalšími členy prořídlé výpravy, s nimiž se společně dostali do Menindee.

Burke s Willsem a Kingem se zatím potáceli mezi vyschlými koryty Cooper’s Creeku. Ze čtyř stran se za nimi vydali zachránci. Skupina, kterou vedl Alfred William Howitt, došla do míst (v blízkosti pozdější osady Innamincka), kde bylo hlavní skladiště Burkeovy výpravy na Coopers Creeku. Našla zesláblého Johna Kinga, kterého před smrtí zachránili zdejší domorodci. Od něho se dověděli o smrti vůdců výpravy a s jeho pomocí získali dopisy a deníky se svědectvím o výsledcích a tragickém konci expedice. Počátkem listopadu 1861 se svět dověděl o smutném osudu hlavních protagonistů Burkeovy výpravy.

Rozčilená veřejnost chtěla znát viníka a vláda v Melbourne jmenovala komisi k přešetření všech okolností. Pět předních osobností kolonie Viktoria vyslechlo od listopadu do ledna 1862 organizátory výpravy i její účastníky, kteří se vrátili. Závěrečná zpráva kladla Robertu Burkemu za vinu, že při odchodu z Menindee výpravu rozdělil a svěřil příliš pravomocí nevzdělanému Williamu Wrigtovi, kterého sice nemohli stíhat soudně, ale veřejnost ho pokládala za hlavního viníka. Podle názoru komise projevil R. Burke větší dávku horlivosti než opatrnosti.

 

Smutný konec

Ostatky Burkeho a Willse přenesli do Melbourne a pompézní pohřeb, který se konal 21. ledna 1863, byl smutným epilogem výpravy, která jako první prošla Austrálií od jihu k severu.

Výpravy, vyslané na pomoc zmizelým cestovatelům, přispěly významně k poznávání Austrálie. John McKinlay vyšel z Brisbane, dostal se přes Cooper’s Creek k severu a prošel až ke Carpentarskému zálivu. Stočil se na východ, kde chtěl v ústí řeky Alberta vyhledat pomocnou loď. Nedočkal se a pokračoval dál na východ až k pobřeží Queenslandu, odkud se po moři přeplavil do Adelaide.

William Landsborrough se za Burkem vydal ze severu, od ústí Alberty. Prozkoumal a pojmenoval Barkleyho plošinu v Queenslandu a od Cooper’s Creeku prošel bez obtíží do Menindee. K průzkumu nitra Austrálie využil cestu za záchranou R. Burkeho i J. M. Stuart, který pronikl na severní pobřeží pátého kontinentu v místech nedaleko dnešního Darwinu.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


23.10.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Žiji dnes, zítra být nemusí.