Carlo Spinola

Carlo Spinola

(* 1564, Praha, † 10. září 1622, Nagasaki) – italský jezuita a cestovatel, narozený v Čechách

Syn císařského podkoního (později komořího) Ottavia Spinoly, pocházejícího z vznešeného severoitalského rodu, a české matky Carlo byl již v dětství poslán na vychování k strýci Filipovi, který byl arcibiskupem v jihoitalské Nole. Tam také vstoupil v roce 1584 do Tovaryšstva Ježíšova a následující léta strávil v jezuitských kolejích v Nole, Neapoli a Cremoně.

Po smrti otce (1592) požádal Carlo Spinola o vyslání do zámořských misií, ale kvůli špatnému zdraví mu dali řádoví představení svolení až o čtyři roky později. Desátého dubna 1596 tedy odplul směrem do Japonska. Při plavbě kolem Afriky se ale lodi zlomilo kormidlo a byla zahnána na pobřeží Brazílie (v oblasti Bahía), během další cesty zažili obrovskou bouři, která je zavedla až do oblasti Antil. Ke vší smůle je ještě u Portorika zajali Angličané, ale Spinolu a jeho průvodce (také Itala) zase propustili. Po roce putování se Spinola opět vrátil zpět do Lisabonu.

Svého cíle, Japonska, dosáhl Carlo Spinola až v roce 1602 po další plavbě kolem Afriky a přes Gou v Indii. Nejprve působil v Arimě, kde se učil japonsky a kázal tamní rozrůstající se křesťanské obci. V letech 1604–11 žil pražský rodák v Miyaku (nynější Kjótó), tehdejším hlavním městě Japonska; kromě kněžského působení se tam zabýval astronomií. Od roku 1611 pobýval Spinola v centru japonských křesťanů, v Nagasaki, a podílel se na vedení japonské křesťanské obce.

Po nástupu císaře Kongusamy (1616) zesílilo v Japonsku pronásledování křesťanů. Spinola se nějakou dobu skrýval, ale nakonec byl dopaden a uvězněn v Ormuře na ostrově Kjúšú. Po několika letech v žaláři byl roku 1622 popraven spolu s dalšími 51 křesťany. Mezi upálenými byl kromě pražského rodáka i první japonský kněz z řad Tovaryšstva Šebestián Kimura, popraveno bylo i několik žen, a dokonce čtyřletý chlapec, kterého po narození Spinola pokřtil jménem Isidor. Katolická církev prohlásila Spinolu i ostatní mučedníky z Nagasaki za blahoslavené a jejich památku připomíná 10. září.

Osudy česko-italského jezuity inspirovaly spisovatele Jaroslava Durycha, který jej učinil hlavní postavou románu Služebníci neužiteční (1. díl 1940, 2.–4. díl v exilu v Římě 1969, v Praze 1996).

Lit.: Vondruška, I.: Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. Praha, L. Kuncíř 1931, díl III., s. 219-221.

Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: