František Vitásek

František Vitásek

(* 7. 1. 1890 Velká Bystřice u Olomouce, † 19. 8. 1973 Brno) – český geograf

František Vitásek absolvoval gymnázium v Olomouci a filozofickou fakultu pražské univerzity, kde roku 1915 obhájil disertační práci Staré ledovce poloostrova balkánského. Učil na gymnáziu v Kolíně a na obchodní akademii v Praze. Roku 1924 se habilitoval na brněnské univerzitě, o tři léta později byl jmenován mimořádným a roku 1931 řádným profesorem Masarykovy univerzity v Brně.

Po válce, která si vyžádala mnoho obětí mezi brněnskými geografy (popraveni byli F. Koláček, F. Říkovský a B. Hrudička), Vitásek začal budovat novou katedru geografie na brněnské univerzitě, pomáhal při vzniku přírodovědecké fakulty v Olomouci. Podílel se i na práci Kabinetu pro geomorfologii ČSAV, který byl roku 1963 přeměněn na Geografický ústav ČSAV. Již roku 1952 byl jmenován členem-korespondentem akademie věd. Do důchodu odešel roku 1960, ale až do smrti udržoval kontakt s vědeckou obcí.

Svůj vědecký zájem Vitásek orientoval na geomorfologii. Od studií jej zajímal výzkum tvarů vymodelovaných činností ledovce, výsledkem byla monografie Naše hory ve věku ledovém. Zabýval se i studiem krasu, ve 20. letech zkoumal nově objevené Demänovské jeskyně. Nemalou pozornost věnoval rovněž klimatologii.

Jako dlouholetý univerzitní profesor napsal celou řadu zeměpisných učebnic. Nejznámější z nich je Fysikální zeměpis ve třech dílech (I.Ovzduší a vodstvo, 1934; II. Pevnina, 1935; III. Rostlinstvo a živočišstvo, 1938), který se během 40. a 50. let dočkal dalších tří vydání. Po vědecké stránce je Vitáskovo kompendium dnes již překonáno, ale pro svou srozumitelnost a přehlednost je dodnes studenty používáno jako vysokoškolská učebnice. Je také autorem publikace Začátky moravské geografie, 1952.

Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: