HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

POSLEDNÍ DISKUSE

Václav Vojtěch

(* 28. 11. 1901 Skřivany u Hradce Králové , † 6. 8. 1932 Sadská u Nymburka) – český polárník



Jen se spustila kotva a již jsem stál dole na ledě. Se zápalem a nadšením šlapaly moje nohy první sníh a led šestého zemědílu světa, jižní točny. A opět mám plné právo přihlásiti se hrdě k svému prvenství. V neděli dne 27. ledna 1929 po šesté hodině večerní, stanul první Čechoslovák na půdě jižní točny, na 78. st. 30 minut jižní šířky a na 163. st. 53 minut západní délky. Tato velká chvíle nebyla pouze mou osobní událostí. Příslušníci jiných národů hlásí se hrdě bez ostychu, když se jim podaří někde nově vztyčiti vlajku své země. v té chvíli přestává býti docílený úspěch jen jejich osobní věcí.

Počátky putování do polárních oblastí

Životní příběh admirála Scotta, dobyvatele jižního pólu, strhl čerstvého absolventa pražské filozofické fakulty k rozhodnutí následovat anglického badatele v jeho výzkumech polárních končin. V létě 1927 se Vojtěch dověděl o plánu amerického admirála Richarda Byrda vypravit se k jižnímu pólu. V tehdejších českých poměrech pro své úsilí podporu nenašel a zpočátku dostal zamítavou odpověď i od Byrda.

Na počátku září 1928 došlo k obratu, když Byrd pozval českého nadšence ke schůzce v hlavním městě Nového Zélandu Wellingtonu. Za slíbené příspěvky pro časopisy vydávané nakladatelstvím Melantrich Vojtěch získal podporu pro cestu na Nový Zéland. Prostředky mu poskytl i prezident Masaryk a zlínský továrník Tomáš Baťa. S jejich pomocí se mohl vydat 25. 9. 1928 na cestu.

Ta začínala na pražském Wilsonově nádraží a pokračovala poté lodí Mataroa plovoucí přes Panamský průplav do Tichého oceánu. Vojtěch do Wellingtonu dorazil 1. 11. 1928. Po několika dnech se dočkal Byrda a při setkání s ním se dočkal dalšího odmítnutí. Až po několika dnech (pod nátlakem místního tisku) mu admirálův tajemník nabídl místo pomocného topiče na parníku Eleanor Bolling. V první prosincový den 1928 odplul z přístavu Dunedin směrem k Antarktidě: „Komandér Byrd se rozhodl odměnit dra Václava Vojtěcha z Československa za jeho ctižádostivost a odhodlanost členstvím ve své expedici,“ hlásila agentura United Press.

První Čechoslovák na Antarktidě

Asi o týden později (9. 12.) se český polárník poprvé setkal s antarktickými ledovci. Na čas se vrátil na Nový Zéland, ale 21. 1. 1929 znovu překročil jižní polární kruh a 27. 1. stanul jako první Čechoslovák na antarktické pevnině.

Na řadu měsíců se novým Vojtěchovým domovem stala loď City of New York (2. 2. 1929). S blížící se polární zimou doufal, že zůstane v americké stanici Malá Amerika, ale Byrd se rozhodl pro jinou sestavu posádky. Pro československého polárníka nezbylo mezi 42 muži místo. Vešel se do ní ale americký mechanik Viktor H. Czegka, rodák z Hluchova na Prostějovsku.

S lodí City of New York se 22. 2. 1929 vydal zpět k Novému Zélandu. Po přistání v Port Chalmersu pracoval na opravách lodi. Později ho kapitán Brown vyslal do novozélandských Jižních Alp k ošetřování a výcviku psů husky, určených pro Byrdovu výpravu. Pod horou Mt. Cook zůstal do října 1929, kdy se vrátil na City of New York.

S její posádkou vyplul 5. 1. 1930 do jižních polárních oblastí. Ledová bouře loď zahnala až k Rossovu ostrovu a Vojtěch znovu uviděl sopku Erebus (15. 2. 1930). Loď pronikla do Velrybí zátoky a její posádka znovu navštívila základnu Malá Amerika, kterou zatím Byrdova osádka opouštěla (19. 2. 1930):

Metr za metrem odrážela City od ledových břehů jižní točny. Na její palubě stálo v pohnutí 69 chlapců, Byrdových hochů, dobrovolníků a nadšenců, kteří obětovali dvě léta života, aby přinesli slávu své vlasti a prospěch vědě. Jejich ústa oněměla a zrak jim zvlhl. Bylo to možné, že musíme odejít?

Stěny bariéry stávaly se stále menšími, jak jsme mířili k severu. Nakonec běžel po širokém obzoru bílý pruh, který bledl stále více, až úplně zanikl. Bariéra! 20. února 1930 viděli jsme břehy Antarktidy naposledy.

Oči hledaly její poslední stopy a rty šeptaly: ‚Jednoho dne se vrátím...‘ “

Nevyplněné přání

Toto Vojtěchovo přání se však již nikdy nemělo vyplnit. Přes Nový Zéland a Spojené státy americké (24.–28. 4. pobýval v New Yorku, kde se opět setkal s Byrdem) přicestoval do Evropy. Na počátku července (6. 6.) spatřil Prahu. Odměnou za účast v americké polární expedici byla Zlatá medaile Kongresu Spojených států, kterou obdržel i s Byrdovým dopisem z 1. 9. 1931. Byla příslibem, že by se český badatel mohl stát účastníkem některé z příštích polárních expedic. Vojtěch se podobné cti nedožil – v létě 1932 se utopil v Labi poblíž Sadské.

• Vojtěch V.: Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhem. Praha 1968

 

Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri


18.08.2011, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Bál jsem se, že bych se nevrátil, tak jsem se vrátil.