"O všem,co jsem viděl mluviti nemíním, ačkoli i tak budu první, jenž vylíčí mnohé, co lidem se bude zdáti neuvěřitelné. Ba, vpravdě, ani já sám bych tyto věci nevěřil, kdybych je nebyl slyšel na vlastní uši a kdybych je nebyl viděl na vlastní oči."
To jsou slova patrně prvního cestovatele českého původu. Je jím Bratr Oldřich Čech (1274-1331), který žil v dobách, kdy země českého krále Přemysla Otakara II sahaly až k Jaderskému moři. Jeho otec voják Matůš patřil zřejmě k posádce, která vyjadřovala příslušnost Furlánska k Českému státu. Oldřichova matka pocházela právě odtud, tedy z okolí dnešního města Udine na severovýchodě Itálie. Syn se dal v 15 letech k františkánskému řádu a sám se nazval Oldřich Čech (latinsky Odoricus Boemus de Foro Julii, někdy zmiňován také jako Odoric z Pordenone). Řád hlásal poslušnost papeži a bylo z něj vybíráno mnoho misionářů, kteří měli šířit poselství slova Božího do neznámých krajů. Tehdy nabývala obrovského významu mongolská říše a evropská církev si zde snažila získat svůj vliv. Roku 1316 (některé prameny uvádí rok 1314) byl právě Oldřich papežem Janem XXII. určen jako vedoucí poselství k mongolskému dvoru do Pekingu (tehdejší sídelní město vládnoucí dynastie). Jedním z důvodů byly jeho zkušenosti získané již předtím v Asii a také znalost asijských jazyků.
V létech 1316 - 1330 procestoval mnoho pro Evropu dosud jen málo známých míst (Indii, Sumatru, Borneo, Čínu), stal se prvním známým Evropanem, který vkročil na území Tibetu a podal o něm zprávu. To, co v Evropě i vzdělaní lidé považovali za holý nesmysl, o čem neměli ani potuchy, čeho se báli a co nenáviděli, to Oldřich odvážně a bez větších předsudků popsal (přesněji řečeno nadiktoval písaři) a předal Evropě. Popisuje to, co zažil, tradiční zvyky a legendy zemí, které navštívil. Dochovalo se více než 70 rukopisů v latině i četných překladech (italštině, francouzštině, angličtině, němčině aj.) a bezpočet exemplářů tištěných. Jeho dílo mělo zcela mimořádný význam pro přiblížení Asie evropské veřejnosti. Přes skutečnost, že i on místy prokládal skutečná pozorování s neskutečnými fantastickými příběhy, je právem hodnoceno jako nejlepší a vlastně jediné opravdu seriózní cestopisné dílo z pera nábožensky motivovaného středověkého poutníka. V latinském jazyce bylo zveřejněno poprvé zřejmě až po jeho smrti roku 1331 a česky poprvé v roce 1962.
Z jeho zpráv čerpali dokonce ještě Angličané v 16. a 17. století při budování svého světového impéria v Asii. Je zajímavá i skutečnost, že zřejmě jako první popsal existenci trpasličích obyvatel (Negritů) v oblasti Sumatry, Jávy a Bornea. Skutečnost, že byl vlastně prvním českým cestovatelem, si ani mnozí čtenáři jeho vyprávění neuvědomují. Při uvedení pouze latinského jména Odoricus, si takový úsudek vlastně udělat ani nemohou a proto mezi širokou veřejností není ani v Česku Oldřich Čech znám. Bez povšimnutí by neměla uniknout také informace na tomto webu, která zmiňuje Odorica jako patrona cestovatelů. Zmínka se nachází v tomto článku.
Celý text obsahující mnoho podrobností o životě a cestách misionáře Oldřicha je zaznamenán ve dvou českých vydáních knihy „Popis východních krajů světa“ (1962 a 1998, každé s jinými přílohami a jiným názvem):
Já bratr Oldřich Čech z Furlánska (Popis východních krajů světa),Odoricus Boemus de Foro Julii, překlad František Gel a Rostislav Kocourek. - 1.vyd. - Lidová demokracie: Praha, 1962. - 126 s.
Cesta do říše Velkého chána (1316 - 1330) (Popis východních krajů světa), Oldřich Čech z Pordenone, překlad František Gel a Rostislav Kocourek. - 1. vyd. - Kvasnička a Hampl: Praha, 1998. - 179 s.
East Side Gallery: Malý zbytek Berlínské zdi je dnes největší venkovní galerií na světě.
Berlín, Brémy, Mnichov, Lübeck či Norimberk patří mezi nejkrásnější německá města.
Na prázdniny se vydejte jedině do Německa!