HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

CESTOVATELÉ

VYBAVENÍ NA CESTY

POSLEDNÍ DISKUSE

Jak se slovenský šlechtic stal králem Madagaskaru

Přečtěte si o neuvěřitelném, ale skutečném osudu Matúša Mórice Beňovského, žasněte a litujte, že žijete v tak nudném století.



BEŇOVSKÝ Matúš Móric

(* 20. září 1746, Vrbové, † 23. 5. 1786, osada Mauretania na Madagaskaru) – uherský šlechtic ze Slovenska, cestovatel a madagaskarský král

Slavnost začala pozdravem Raffangura, oblečeného v dlouhém bílém rouchu, který mě pak doprovodil do doliny, kde jsme vstoupili do kruhu uprostřed asi třiceti tisíc černochů. I zde držel hlavní projev Raffangur a vychvaloval moje zásluhy na ukončení dlouholetých bratrovražedných válek. Slavnostnímu shromáždění mě představil jako člověka pocházejícího z Raminiho krve. Vyzval všechny kmeny, aby mne uznaly za ampascaneho (tj. nejvyššího náčelníka), podřídily se mi, poslouchaly mne a zachovávaly zákony, které vyhlásím.

S řádnou dávkou přehánění popsal uherský šlechtic Matúš Móric Michal Serafín Beňovský chvíle, kdy ho černí obyvatelé ostrova Madagaskar přijali za krále.

Dobrodružstvím naplněný osud zemanského synka začal na statcích na jižním Slovensku. Po rodinné hádce, v níž zabil jednoho ze svých příbuzných, musel utéct. Pohyboval se ve spišských městech, která byla tehdy zastavena polskému králi. Ve Spišské Sobotě poznal dceru řezníka Zuzanu Hönschovou, se kterou se chtěl oženit. Namísto v kostele však koncem července 1768 skončil v podzemí starolubovňanského hradu. Propustili ho, ale nepokojný Beňovský se zapletl se do válek o nástupnictví na polském trůnu. Polská opozice, podporovaná Pruskem, Francií a Habsburky vystoupila v roce 1768 proti Ruskem ochraňovanému panovníkovi (Barská konfederace). Suvorovem vedené jednotky však porazily konfederanty a mezi zajatci se v roce 1769 ocitl i Beňovský.

Byl internován v Kazani, avšak podařilo se mu uprchnout a dostat se do Petrohradu. Chtěl nastoupit na holandskou loď, ale její kapitán jej vydal carské policii. Beňovského odsoudili do vyhnanství. Přes Tobolsk, Tomsk, Krasnojarsk a Jakutsk pochodoval až do Ochotska, kde spolu s dalšími hnanci pokračoval 12. 9. 1770 na lodi do pevnosti Bolšereck na Kamčatce.

Vzpoura

Po několika měsících zorganizoval Beňovský vzpouru vyhnanců, kteří zabili velitele pevnosti a zmocnili se erární lodi Sv. Petr. V květnu 1771 se sedmdesát povstalců vydalo na moře ke Kurilským ostrovům. Minuli Japonsko, které v té době odmítalo vstup cizinců na jeho území, a dopluli na Tchaj-wan (26. 8.) a odtud do Macaa (15. 9.). Údajná cesta do Beringova moře a na Aljašku je zřejmě Beňovského výmysl.

Z cizinců, kteří pobývali na území Macaa, se Beňovský sblížil s Francouzi, kteří mu zprostředkovali cestu do Evropy. Prodal svou loď i s nákladem kožešin, které na čínské pobřeží dopravil z Kamčatky. V lednu 1772 opustil Macao. a 4. 2. překročila jeho loď rovník. Pokračovala přes Isle de France (Mauritius) a 7. 4. 1772 přistála na Madagaskaru – „ kde jsem ve Fort Dauphinu vystoupil na břeh. Některé informace, které mi poskytl guvernér, vzbudily ve mně přání dovědět se něco víc o tomto pěkném, velkém ostrově, ale na neštěstí jsem si nemohl zdejší pobyt prodloužit a už 14. dubna jsem musel znovu nastoupit na palubu,“ zapsal si Móric Beňovský do deníku o prvním setkání se zemí, jež se mu stala osudem.

Koráb s Beňovským a čtyřicítkou jeho přátel na palubě obeplul mys Dobré naděje, minul Ostrov svaté Heleny a 19. 7. 1772 dorazil do francouzského přístavu St. Lô.

Slovenský zeman vstoupil do francouzské armády. Nabídl, že zorganizuje výpravu k ovládnutí Tchaj-wanu, ale francouzská královská vláda vyslala Beňovského, aby zřídil opevněnou obchodní stanici na Madagaskaru. Naverboval vojáky a 22. 3. 1773 se z přístavu L’Orient vydal spolu s věrnou Zuzanou Hönschovou znovu k ostrovu Ile de France (22. 9.). Po komplikovaných jednáních s francouzským guvernérem se 14. 2. 1774 vydal k ostrovu: „19. února jsem oznámil všem náčelníkům z provincie Antimaroa, aby se 1. března shromáždili v Louisbourgu. Umínil jsem si, že jim oznámím úmysly Jeho Výsosti ohledně kolonie a probudím jejich zájem, jak jen to půjde, o naše záležitosti. Zároveň jsem vydal rozkaz rozmístit dělostřelectvo, abychom byli bezpeční proti každému přepadení. Asi dvě stě domorodců se dobrovolně zavázalo k navážení zeminy ke zvýšení říčních břehů a zasypání blízkého močálu.

Králem ostrova

Zvolna získával M. Beňovský autoritu mezi obyvateli ostrova. Začal s budováním faktorie a organizoval vysoušení močálů. Dokázal jednat a usmiřovat znepřátelené kmeny. Stal se uznávaným nejvyšším náčelníkem – ahobanskabem – Madagaskaru. Zároveň však vzbuzoval závist a nepřátelství nadřízených guvernérů z ostrovů Réunion a Mauritius. Pomluvili Beňovského v Paříži a „král Madagaskaru“ se musel jet zpovídat do Paříže (20. 10. 1776).

Nepochopení francouzského dvora nutilo Beňovského k lavírování mezi vládami jiných mocností. Koncem srpna 1778 odcestoval do Čech a v Jičíně se setkal s císařem Josefem II. Panovník Říše římské národa německého přijal svého uherského poddaného do armády, která měla zápolit s Pruskem o bavorské dědictví a jmenoval ho plukovníkem. Válka, kterou historici nazvali „bramborovou“, se však táhla bez většího vzruchu. Dobrodružné srdce vábilo Beňovského do nových, krkolomnějších podniků.

V květnu 1779 vystoupil z císařských služeb a odjel do Severní Ameriky, kde dosavadní britské kolonie vedly válku o nezávislost. Předčasná smrt polského vojevůdce Kazimierze Puławského, který patřil k velitelům Washingtonovy armády, překazila Beňovského úmysl vstoupit do vojska kolonií. Nedávno povýšený hrabě se proto vrátil do Uher.

Vrhl se do organizace námořního obchodu a otevřel si podnik v přístavu Fiume (dnes Rijeka). Obchodní neúspěchy vrátily podnikatele Beňovského na zem, a tak zklamaný odešel znovu do Francie.

V pařížské společnosti poznal Benjamina Franklina, který ve Versailles zastupoval Spojené státy americké. S jeho pomocí se v lednu 1782 znovu vypravil do Ameriky. Nabídl Washingtonovi, že vytvoří třiapůltisícový sbor z německých žoldnéřů. Válka v Severní Americe se však blížila ke konci a Beňovský opět nedostal příležitost. Hledal podporu pro nové osady na Madagaskaru, ale neuspěl ani u Josefa II., ani u anglické vlády. S Franklinovou pomocí a ve spolupráci s potomkem slavného Magalha ense získal od soukromníků větší sumu financí a odebral se do státu Maryland.

Z Baltimoru vyplul 25. 10. 1784 na Madagaskar. Při plavbě podél jihoamerického pobřeží poškodil podplacený kapitán Beňovského loď, kterou se však podařilo opravit a Beňovský přistál v červenci 1785 na Madagaskaru. Obsadil se svými společníky francouzskou faktorii Foulpointe a začal čile obchodovat s baltimorskými kupci, pro něž se stal Madagaskar zdrojem černých otroků.

Francouzské ministerstvo námořnictva a kolonií s nelibostí pozorovalo Beňovského počínání. Z osady Pondichéry na indickém pobřeží se proti němu vydala vojenská výprava. Při obraně osady Mauretania, kterou sám vybudoval, čtyřicetiletý hrabě Beňovský padl.

Před odjezdem na poslední výpravu předal J. H. Magalha esovi deník, v němž s prášilovskou fantazií popisoval své osudy. Knižní vydání (poprvé anglicky 1789–1790) se dočkalo 17 reedic v sedmi jazycích. Stalo se základem řady beletristických zpracování, jejichž autory byli Mór Jókai (1888), Jožo Nižňánsky (1933) a v češtině Dezider Galský (Král Madagaskaru, 1967). Osudy Mórice Beňovského se dočkaly televizní podoby v třináctidílném seriálu Vivat Beňovský (1974).

Denník Mórica A. Beňovského. Bratislava 1966.

Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.


31.10.2010, Jiří Martínek


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Čínské přísloví: Za tři roky se může člověk stát učencem, avšak ani za deset let zkušeným cestovatelem.