Křížem krážem po horských oblastech
Pražský rodák Ivan Bičík vystudoval odbornou geografii na Přírodovědecké fakultě UK (1965). Na škole působil dále jako interní aspirant na oboru sociální geografie. V roce 1969 se zúčastnil expedice ELBORZ-ZAGROS; desetičlenná výprava (z geografů se jí kromě Bičíka zúčastnil i J. Kalvoda) procestovala mezi 29.červnem a 5.zářím 1969 pro nás málo známé horské oblasti Turecka a Íránu, přičemž jako jedni z prvních Čechoslováků zdolali turecký Ercyias Dagh (3 917 m), Ararat (5 633 m) či již zmíněný Demávend.
Cestou tam viděli např. skalní kláštery v řecké Meteoře, tureckou Ankaru či Tabríz v íránské části Ázerbajdžánu, na cestě zpět Teherán, Ísfahán, město z Tisíce a jedné noci Bagdád, zříceniny v Babylónu či vápencové útvary v tureckém Pamukkale. Přitom provedli velké množství geologických a geografických výzkumů a řadu náročných horolezeckých výzkumů, zejména v pohoří Zagros. Cestu Bičík a Krůta popsali v cestopise Cílem je Zágros (1975).
Bičík úspěšně pokračoval v akademické kariéře. Po získání doktorátu (1974) zůstal pracovat jako asistent, v roce 1990 se habilitoval, v letech 1990-94 zastával funkci studijního proděkana PřF UK. Ve své odborné práci se zaměřil především na regionální geografii socialistických států (Socioekonomická a regionální geografie evropských socialistických států, 1986; Východní Evropa in: Geografie Evropy, s R. Netopilem a J. Brinkem, 1989) a obecnou hospodářskou geografii (skripta Ekonomická geografie I. Geografie zemědělství, 1982), Spolu s A. Obermannem napsal populární knihu Asie (1980), v poslední době spolupracoval při napsání celé řady učebnic regionální geografie pro základní a střední školy.
V současné době je Bičík vedoucím Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK a od roku 1994 také prezidentem České geografické společnosti.
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
