Profil cestovatele: Michaela Košťálová

Na kolik se cítím:
Většinou na tolik, kolik mi je - jednadvacet. V práci o deset víc; když mi mamka dává pusinku na dobrou noc, o deset míň.
Oblíbené země:
Miluji islámský svět (nechci spekulovat, ale snad je to proto, že jsem tam nežila). Írán pro jeho autentičnost, Turecko pro rozmanitost, Egypt pro kontrasty, Tunisko pro pouštní duny...
Na kterých místech se mi hodně líbilo:
To by bylo na dlouho! Líbí se mi v Telči, v Praze, hezké to bylo v Brazílii i Keni, úplně super v Turecku, Tunisku a Íránu. Spíš bych řekla, kde to zas tak bezva nebylo: na Ukrajině. Jako téměř dítě, co za režimu nežilo déle než čtyřiatřicet měsíců, můžu říct, že tak nějak si představuji poměry v SSSR (děsí mě, že to bylo nejspíš MNOHEM horší). Lidi vesměs protivní, všude pole nebo továrny, bordel, prach. Ale jako všude i tady se našly „růže v trní".

Cesta, které si nejvíce vážím:
Nějaká budoucí... Na svůj věk jsem toho (alespoň podle všeobecného názoru v okolí) viděla docela dost, ale z velké části zásluhou někoho jiného, povětšinou rodičů. Tak se se studem připravuji na tu SVOJÍ velkou cestu (nejlíp kolem světa ;)).
Nejdelší cesta:
Tohle léto (2007) měsíc v Indii... ale ne nadlouho!!
Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?:
Jak mi před pár lety, když jsem se dostala k Cestopisům, řekl Petr Jahoda: „Jsou lidé, co zjistí, že bez cestování zkrátka neumějí být. Jejich životy pak přirozeně směřují k tomu, že se živí jako ,cestovatelé´." Tož možná se můj život neubírá docela „obvyklým" způsobem, ale nějak (zatím) nemám pocit, že bych něco obětovávala...
Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel:
Oblíbení jsou všichni - máme něco společného :)
Cestovatelské Curriculum Vitae:
1987 - 2002 - Toulám se po Česku, Anglii, Chorvatsku, Maďarsku... a nic si z toho nepamatuji. 2002, Egypt - Poprvé na poušti, zlom! Začínám tušit, proč rodičům stálo za to vydávat se každé prázdniny do střední Asie a severní Afriky, navzdory socialistickým byrokratům (za to, že pozvání do Ruska - ono červené rozmazané VIZOV, zastíněné nehorázným papírováním - tiskli do pasů z bramborového razítka, k nim nepřestanu vzhlížet s obdivem) 2003, Keňa - I tropická Afrika má něco do sebe! 2004, Rumunsko - S taťkou na horách; po několika hádkách ujednáme, že spolu už nikdy nikam nepojedeme. 2005, Brazílie - Poprvé (a zatím naposled) přes „Velkou louži". Nejkrásnější dárek k osmnáctinám, co mi mamka mohla dát. 2005, Tunisko - Konečně cesta letadlem bez rodičů, jsem z toho na větvi celý následující týden. Miluji poušť, písek, duny, beduíny, datle... já se tam vrátím! 2006, Írán - Nakonec s tátou přece jen jedeme znovu spolu a skončí to opětovným rozhodnutím, že „nikdy víc" :) Další zlom, zjišťuji, že co říkají ve zprávách, co píší v průvodcích, knihách a časopisech - nemusí být vůbec pravda. 2006, Turecko - S nejlepší kámoškou napříč západním Tureckem. Prostě bezva :) 2006, Ukrajina - viz výše; ale každá přežitá zkušenost se hodí aneb „co vás nezabije, to vás posílí". 2006, Chorvatsko - ze zcela jiného úhlu pohledu než kdysi. Nádherná země. 2007, Pobaltí - s Janap na vlastní pěst... a pak že holky samy nikam nemůžou 2007, Indie - úžasný měsíc s úžasným přítulem :) 2008, Kapverdské ostrovy - aneb s mamčou na „masňáckou" dovolenou, která měla něco do sebe...
Navštívené země:
Brazílie, Bulharsko, Egypt, Estonsko, Chorvatsko, Indie, Írán, Itálie, Kapverdské ostrovy, Keňa, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Řecko, Španělsko, Tunisko, Turecko, Ukrajina, Velká Británie
Cestovatelské sny a plány:
Sen? Abych na předešlý dotaz odpovídala stylem „skoro celá Evropa, Asie, sever Afriky a pak ještě tam, tam a tam; to by bylo nadlouho to jmenovat..." :) Plán? Udělat všechno pro to.
Zvláštní záliby během cestování:
Píšu si deníčky (nejen kvůli článkům a cestopisům) a snažím se fotit.
Oblíbená historka z cest:
Jak nám v Zahedánu (východní Írán) jakýsi student medicíny povídal o pákistánských teroristech, kteří přecházejí hranice, aby převlečeni za íránskou armádu stříleli po všech bílých. Dalšího dne nás celou cestu stavěly skupinky zahalených a ozbrojených Peršanů, sedících na autě s instalovaným kulometem - všichni byli (jak jste si ostatně mohli domyslet vzhledem k tomu, že to píšu) SKUTEČNÍ vojáci. Na toho medika „diplomata" mám ale zlost dodnes :)
Autor:
Začala jsem psát pro Cestopisy, spolupracovala jsem s Českou turistikou a Výletníkem, teď zpracovávám turistické weby pro Online Travel Solutions s. r o. Externě spolupracuji s iDNES, Turistikem a dalšími internetovými médii. Do konce roku by měly vyjít dva průvodci po severních Čechách (edice KAM a KAM NA VÍKEND, Computer Press). Jo a taky chystám výstavu fotek ;)) Více v aktualitách na „myshawebu".

Články cestovatele (10):
Do Kapadocie a na skok k hořícím skalám
Dobrovolníkem v Nepálu
Koločava: Jak to bylo s Nikolou Šuhajem?
Masajové: Tradice (ne)poskvrněné civilizací
Neuvěřitelná Kalkata
O Alláhovi a teroristech
Padělané šampaňské mezi čaji
Sal aneb jak vzniká turistický ráj
Tartu – estonštější než Tallinn
Vánoce pro Nepál

Oblíbené příspěvky (0):