Profil cestovatele: Katka Roudnická

Na kolik se cítím:
Někdy na pět let, někdy na sto padesát. Podle situace a stupně únavy. Většinou se ale cítím blíže k té dětské hranici.
Oblíbené země:
Všechny - protože každá má své NĚCO Česká Republika – protože tady jsou mé kořeny a vždy budou
Na kterých místech se mi hodně líbilo:
Takových míst je mnoho a ostatním nic neřeknou. Většinou se mi na daném místě líbilo zejména proto, že mám k němu nějakou osobní vazbu nebo jsem tam zažila něco zvláštního. I když šlo třeba jen o příjemné setkání, hezký výhled nebo dobrý pocit.

Cesta, které si nejvíce vážím:
První cesta na vlastní pěst v roce 1999 do Bosny a Hercegoviny. Během pár strávených hodin v poválečném Mostaru se mi převrátilo vnímání okolního světa kompletně naruby.
Nejdelší cesta:
Čtyřměsíční cesta po zemi do Indie. Zatím....
Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?:
Těžko lze vyjádřit v několika slovech proč cestuji. V momentálním pohnutí mysli a možná ještě pod vlivem přečtení dvou knížek od Formánka jsem všechny své pocity týkající se toho „proč cestovat“ sepsala před nějakou dobou do krátkého Cestovatelského zamyšlení. (viz text na konci této stránky)
Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel:
Obdivuji cestovatele Hanzelku a Zikmunda. Pana Zikmunda jsme měli možnost potkat a nezbývá než se obdivovat jeho neuvěřitelné vitalitě a energii, s jakou ještě ve svém věku cestuje, organizuje, zajímá se o veškeré dění, třídí cestovatelskou sbírku po Eduardu Ingrišovi, přednáší a svým vyprávěním, nadšením a dobrou náladou dokáže strhnout celý sál. Skládám poklonu a doufám, že až mi bude osmdesát, budu taky taková energická cestovatelská babka. :-)
Cestovatelské Curriculum Vitae:
* 1981 – 1992 Začala jsem bez svého přičinění ještě jako nechodící přívažek na cestách svých rodičů po krásách českých a slovenských hor. Energičtí prarodiče mi pak při opakovaných cestách do Jugoslávie trpělivě ukazovali krásu vzdálených míst. Nejen moře, ale také odlišnou kulturu a přírodní bohatství vnitrozemí. Tam někde jsou asi kořeny mých toulavých bot. * 1992 – 1998 Po revoluci jsme mohli konečně vyrazit také na západ, což se mi podařilo opakovaně díky mnoha poznávacím zájezdům pořádanými školou. * 1999 – 2001 Cestování na vlastní pěst jsem mohla začít provozovat až když jsem dostala rozum, což podle rodičů bylo s plnoletostí. S kamarády jsme v roce 99 poprvé vyrazili sami k moři, přičemž jsme nějak „zapomněli“ doma sdělit, že se chceme podívat do Bosny a Hercegoviny. Bosna a Černá hora byly naším cílem i v následujících dvou letech, kdy jsme se cestovatelsky teprve otrkávali. * 2002 – 2003 Delší cesty jsme pak podnikli v různém složení na Blízký Východ (Sýrie, Jordánsko a Libanon) a do Norska. To už ale vlastně byla příprava na vytouženou „Velkou cestu.“ * 2004 – 2005 Po zdárném ukončení studií a než jsme se uvázali v práci, vznikla možnost okusit cestování časem nijak neohraničené. Plán cesty zněl: do Iránu, dále po zemi do Indie a pak letecky do JV Asie. Nakonec jsme kvůli finančním limitům i způsobu cestování museli z plánů trochu slevit. Účelem totiž nebylo někam dojet, odškrtnout a pokračovat, ale danou zemi pořádně prozkoumat a prožít. Čtyři měsíce cestování nám dovolily tímto způsobem procestovat pouze Irán, částečně Pákistán a severní část Indie. * 2006 V prosinci jsme navázali na minulou cestu a vyrazili do JV Asie. Laos mě okouzlil a Kambodža překvapila. Nechala jsem tam kousek srdce a odvezla si spoustu vzpomínek. * 2007 Indický Ladakh - tahle cesta byla významná hlavně proto, že jsem ji podnikla s \\\"tchýní\\\" a za celý měsíc jsme se vzájemně nezabily :-)) Obdivuji co vše byla ochotná zvládnout jen pro tu touhu, vidět ty hory na vlastní oči.
Navštívené země:
Evropa: víceméně skoro celá Blízký Východ: Sýrie, Jordánsko, Libanon Asie: Irán, Pákistán, Indie (Himachal Pradesh, Punjab, Haryana, Delhi, Rajastan, Gujarat, Uttar Pradesh, Západní Bengálsko, Jammu a Kašmír) Laos, Kambodža
Cestovatelské sny a plány:
- Aby mi cestovatelské nadšení vydrželo alespoň do osmdesáti.
Zvláštní záliby během cestování:
Z profesní ujetosti mě během cest zajímá vše, čemu ostatní spolucestovatelé říkají „jakési křoví“, což je každá zeleň, zejména ta založená a udržovaná člověkem. - Chvíle určené k odpočinku zabíjím pořizováním písemné dokumentace všech zajímavostí i pitomostí, které jsme během cesty viděli nebo prováděli. Cestovní deníky a zprávy z cest. - Sbírání všech místních materiálů, které mohou ozdobit strohý text deníku. Dopadá to tak, že na konci cesty k běžné zátěži krosny přibude i nějaké to kilčo ve formě nasbíraných jízdenek, vstupenek, propagačních materiálů, lejster, popisků od místních a drobných suvenýrků, které jsme cestou dostali.
Oblíbená historka z cest:
Když jsme mířili do Pákistánu, dali si kluci předsevzetí, že mě nepustí samotnou ani na krok. Moc dlouho jim to nevydrželo. Hnedka za hranicemi mě unesli i s celým autobusem. Během první zastávky (asi po půl kilometru po vyjetí) jsem zůstala v autobuse sama. Ostatní šli na jídlo a kluci se protahovali venku. Jeden z místních ukázal na autobus a s úsměvem pronesl: „Tydyp tadap tudup!“ Kluci mu tohle prohlášení naprosto nechápavě avšak také s úsměvem odsouhlasili. A vzápětí autobus odjel i se mnou. Naštěstí se nejednalo o žádný únos, ale o nutné doložení nákladu v blízkém dvoře. Když nakládači přihodili na střechu pár tun a začaly se prohýbat sloupky, mohli jsme se konečně vydat na cestu. Všichni. Pro příště jsme si ale už dávali větší pozor na to, co se nám vlastně místní snaží sdělit.
Autor:
Zatím chybí dostatek sebevědomí k tomu, projevovat se veřejně, ale pro přátele jsme uspořádali několik promítání, doplněných hudbou a komentářem. Články, cestopisy a příspěvky do online průvodce na Hedvábné stezce

Články cestovatele (5):
Gepardi z De Wildt Cheetah Research Centre
Hummus místo knedla-vepřa?
Pátek třináctého
Zebra na přechodu
Zeptejte se...Jaromíra Štětiny

Oblíbené příspěvky (0):