Profil cestovatele: Tomáš Kubeš

Na kolik se cítím:
Věk není rozhodující, ale přesto na tolik, že až poznám všechny kouty na zemi, budu mít ještě spoustu času objevovat i jiné dimenze
Oblíbené země:
Popsat oblíbenou zemi je obtížné, protože každá země v člověku zanechá pocity a je něčím zajímavá, inspirující. Asi nejoblíbenější je pro mě celý africký kontinent a to díky přirozenosti, divokosti, ale také hodně tvrdému životu. Například Súdán mě fascinoval, jak úžasné lidi tu člověk potká, jsou schopni se roztrhat jen, aby vás pohostili. A ráno vezmou samopal a jdou zabít své sousedy, jako by se nic nedělo. Neuvěřitelný kontrast. Další země, která mě dostala, byla Etiopie. Proto jsem tam byl třikrát a pořád se nedokážu nabažit. Fascinuje mě kontrast kultur, historie a zároveň irituje chudoba, která je patrná na každém rohu. Ale mezi oblíbené země patří i možná pro někoho obyčejné Holandsko, učaroval mě život kolem kanálu, který je úchvatný z paluby lodě.
Na kterých místech se mi hodně líbilo:
Možná jsem to shrnul už výše, já si oblíbil většinu zemí, které jsem navštívil, stále se vracím na Balkán a určitě bych se chtěl vrátit do Kamerunu. Stále si myslím, že Rusko je stále jedna z nejméně objevených zemí a určitě bych neváhal tam jet znovu. Ale když to vezmu opačně, mám i jednu zemi kam bych už nikdy moc nemusel a to Čínu.

Cesta, které si nejvíce vážím:
Vždy asi člověk vzpomíná na cestu, kterou podnikl jako první, ta v něm zanechá nesmazatelnou stopu. U mě to byla cesta do Tibetu, kterou jsem podnikl sám. Mýtická krajina, samota a hodně času na přemýšlení mě změnila na celý život, i když neklidnost mi zůstala. Nejodvážnější určitě byla cesta do Súdánu, země rozvrácené vleklou občanskou válkou.
Nejdelší cesta:
Má nejdelší cesta vedla autostopem z Vladivostoku, kam nás dovezlo za úplatek nákladní letadlo z Berlína, přes Čínu, Tibet, Nepál, Indii, Pákistán, Irán, Turecko zpět do Evropy. Celkem jsem byl na cestě půl roku a opravdu to stálo za to. Tato cesta nebyla jen nejdelší vzdáleností, ale také poznáním a vnitřní změnou, kterou si každý určitě zažije, když cestuje sám.
Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?:
To se nevzalo, to prostě ve mně bylo od narození. Už jako dítě jsem byl neposedný a toužil jsem vidět zapovězené kouty. V knihovně jsem měl přečtené všechny dobrodružné knížky včetně Májovek a Verneovek. Vždy jsem toužil poznávat, plavit se na lodi okolo světa, proto jsem rád, když se mi to podařilo spojit s profesí fotografa.
Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel:
Zikmund a Hanzelka, těmto dvou cestovatelům se podařilo procestovat svět, takový jaký už nikdo z nás nikdy neuvidíme. David Livingston i H. M. Stanley - cestovatelé, kteří putovali opravdu do neznáma.
Cestovatelské Curriculum Vitae:
1994: cesta stopem do Nepálu 1995: Vladivostok - Čína - Tibet - Indie - Pákistán - Irán - Turecko - Praha 1996: Východní Afrika - Keňa - Etiopie - Eritrea - Saudská Arábie - Egypt - Jordánsko - Sýrie - Turecko 1997: půlroční mapování Etiopie a také přírodních národů Mursí a Surma u Súdánské hranice 1999 - 2002: Norsko - několik cest do této fascinující Skandinávské země 2002: Thajsko - podivní obyvatelé Severního Thajska 2003: Súdán - Jižní Súdán dozvuky občanské války - Egypt 2005: Cesta na Sever Ruska - Solovětské Ostrovy - putování po evropské části Ruska 2006: Gambie - Senegal - Guinea Bissau - Guinea 2007: Kamerun - výstup na Mt. Cameroon - průzkum národního parku Korup - Čad - ostrovy Čadského jezera 2007: Rusko - Uzbekistán - Kazachstán - perly Hedvábné stezky 2008: Somaliland - Džibuty - Etiopie - těžba soli a karavany Danakilské prolákliny 2008: zmapování Balkánu včetně situace v Kosovu 2008: Mauretánie - projekt očkování UNICEF
Navštívené země:
Celkem jsem navštívil více jak 60 zemí převážně v Africe, Asii a Evropě. Afrika: Mauretánie, Senegal, Gambie, Guinea, Guinea Bissau, Čad, Kamerun, Egypt, Súdán (Severní i Jižní), Eritreu, Etiopii, Keňu, Džibuti, Somaliland Asie: Rusko, Čína, Tibet, Nepál, Indie, Thajsko, Pákistán, Irán, Turecko, Uzbekistán, Kazachstán, Saudská Arábie, Jordánsko, Sýrie Evropa: Norsko, Švédsko, Anglii, Irsko, Dánsko, Holandsko, Belgii, Francii, Španělsko, Portugalsko, Gibraltar, Itálii, San Maríno, Švýcarsko, Lichtenštějnsko, Německo, Polsko, Slovensko, Ukrajinu, Rusko, Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Srbsko, Kosovo, Albánii, Makedonii, Řecko, Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko
Cestovatelské sny a plány:
Snů je nevyčíslitelné množství. Čím více snů si plním, tím více nových objevuji.
Zvláštní záliby během cestování:
Během cest se věnuji intenzivně fotografování, ale samozřejmě mě zajímá poznání odlišných kultur, historie.
Oblíbená historka z cest:
Jako příklad typické každodenní rutiny cestovatele se nabízí návštěva první podvečerní restaurace v Etiopii. Ta je díky přítomnosti „ferendžů" (cizinců) dnes zaplněná. Po chvíli se najde první odvážlivec, který započne s vyptáváním na obvyklé otázky. Ačkoliv všichni pozorně poslouchají odpovědi, vůbec to nestačí. Jen skončí první, nastupuje na plac další, který doposud seděl vedle prvního zvědavce. Ten jen přikyvoval a nyní má šanci ptát se na to samé, jako kdyby tu vůbec předtím nebyl. Když se to samé opakuje již po páté, nezbývá slabším povahám než se nacpat prášky, nebo se urychleně opít. Vhodným protiútokem bývá čeština. Ovšem často zaboduje i někdo jiný. Kupříkladu jednou se už při odchodu probudil dosud klimbající stařec a spustil: „Odkud jste?" „Z České republiky." „Kde to je?" „V Evropě, vlastně staré jméno bylo Československo." „Á, dobrá země, ...maršál Tito." „Ne, ne, to byla Jugoslávie, my jsme ze střední Evropy, poblíž Německa." Pak se stařík na chvíli zamyslel a poklepal mi vítězoslavně na rameno: „Áha...Kalifornie, Amerika, já to věděl." To už jste ovšem bezbranní.
Významné expedice a projekty:
Jak už jsem uvedl v počátku, cestuji hodně a intenzivně, zábava se mi stala i prací, přesto velkých cest jsem měl několik. Určitě nejlepším začátkem byla první cesta autostopem do Nepálu přes Turecko, Irán, Pákistán a Indii. Druhou a to i časově nejnáročnější byla cesta nákladním letadlem do Vladivostoku a pak stopem, vlakem i pěšky přes Čínu, Tibet, Nepál, Indii, Pákistán, Irán, Turecko a přes Balkán domu. To bylo v roce 1995. Cesta, která mě přitáhla natrvalo k Africe, byla taktéž stopem z Keni, přes čerstvě otevřenou Etiopii, Eritreu, lodí do Saudské Arábie a pak do Egypta, kde po vydělání peněz na cestu domu jsem pokračoval autostopem přes Jordánsko, Sýrii, Turecko, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko. Důležitá byla také cesta v následujícím roce do Etiopie, která byla předčasně ukončena po několika měsících díky oloupení, unesení a zajetí v neklidném kraji u Súdánské hranice. Po útěku jsem se dostal zpět šťastně do Keni a domu. Ale jako významnou považuji i cestu v následujících letech, kdy jsem poznával Rumunské hory a venkov, určitě mě dokonale přinesla cesta klid duše. Důležitá a to i profesně byla cesta do válkou zmítaného Súdánu v roce 2003. V roce 2007 jsem podnikl dvě cesty a to expedici do Kamerunu a Čadu, jejímž cílem bylo přeplutí Čadského jezera. V roce 2008 jsem podnikl cestu opět po letech do Etiopie s cílem Somálsko, což se podařilo jen částečně procestováním Somalilandu.
Autor:
Pravidelně publikuji u nás i v zahraničí, například v časopisech například Koktejl, Lidé a Země, Instinkt, Květy, Travel Digest, Travel Focus, Fotografia Magazín i v mnoha dalších médiích, rádiích. Uskutečnil jsem i několik výstav, letos chystám představit Holandsko a expedice do Srdce Afriky.

Články cestovatele (1):
Sangha - Plavba Srdcem Afriky

Oblíbené příspěvky (0):