Profil cestovatele: Vladimír Lemberk

Na kolik se cítím:
Tak na třicet.
Oblíbené země:
Zpravidla ta země, ve které se právě nacházím
Na kterých místech se mi hodně líbilo:
To jsou jen subjektivní pocity, které by asi nikoho nezajímaly. Samozřejmě mám svá nej- místa na povrchu naší planety, kde mi endorfiny v krvi jen hučely. Ta si ale nechám s dovolením pro sebe. Jejich kouzlo totiž spočívá v panenskosti a mnoho lidí by byla jejich zkáza.

Cesta, které si nejvíce vážím:
První samostatný a osamělý výlet v 15 letech na Vysočinu k řece Doubravě, na místa, která jsem si vyhlédl v mapě a pak taky sám v lese našel. Tato cesta byla klíčová. Dala mi totiž vědomí toho, že pokud něco opravdu chci, musím spoléhat sám na sebe; a taky, že to, co se zdá nemožné, je ve skutečnosti hračka. Žádná z pozdějších cest už nebyla tak důležitá.
Nejdelší cesta:
Nevymyslel jsem to já, ale „cesta je život“. Obráceně: můj život je neustálá cesta, protože mi přináší nikdy nekončící podněty, zážitky, zkušenosti a poznání. Obojí, život i cestování, mě baví, mj. i proto, že jedno jsou.
Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?:
Položky zisků a ztrát jsou asi vyrovnané a taky dosti dlouhé. Ničeho nelituji...
Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel:
Podzimní pavouček rodu Erigone (česky pavučenka létavá neboli „babí léto“), kterému k cestě stačí zachytit se své pavučiny a nechat se unášet.
Cestovatelské Curriculum Vitae:
Vyzkoušel jsem skoro všechno – skautování, tremping, sjíždění řek i jednoduché vandrování bez cíle. Dlouho jsem i lezl, takže cesty v tu dobu mířily do vysokých hor – Atlasu, na Kavkaz, Pamír, Altaj i do Himálaje. Už kolik let však nemám při cestách žádné ambice, není proč. Jenom vnímám. Nejsem cestovatel (to byl Emil Holub), jenom občas z vrtochu nebývám doma.
Navštívené země:
Je jich tuším přes padesát, většina v Asii, pak taky v Africe a Evropě. Nemyslím si však, že to o něčem vypovídá. Mohu přeci prolétnout stovkou zemí a nic mi to díky rychlosti a povrchnosti nedá. Raději zůstanu na jednom místě dýl a vnímám ho do hloubky, intenzivně. Nesnáším na cestách rychlost a z ní pramenící povrchnost!
Cestovatelské sny a plány:
Cestovatelským snem je okamžik, až mě děti nebudou potřebovat. To pak všechno prodám a jen s batohem a Marcelou vyrazíme. A budeme cestovat – až do Věčných lovišť.
Zvláštní záliby během cestování:
Fotografování, ochutnávání, přemýšlení...
Oblíbená historka z cest:
Třeba jak jsme si na Borneu šáhli v pralese na čtyřmetrového krokodýla, co se před naší kanoí nedokázal potopit pod hladinu (byl totiž právě nažranej a tudíž nafouklej).
Významné expedice a projekty:
Nemám projekty, expedice ani sponzory, nikomu jsem nic neslíbil, nic nedlužím, jsem volný jak pták.
Autor:
Asi čtyři knížky o přírodě, jeden knižní cestopis (Ostrov zapomenutých lidojedů), několik výstav fotografií, desítky článků do časopisů. Přednáším a promítám, ale nevnucuji se.

Články cestovatele (0):

Oblíbené příspěvky (0):