Profil cestovatele: Veronika Škvárová

Na kolik se cítím:
na 25.
Oblíbené země:
V Evropě jednoznačně Polsko, nabízí vše, co by měla pravá cestovatelská země nabízet - milé a přátelské lidi, nádhernou a rozmanitou krajinu, dobré jídlo a mnoho kulturních a sportovních aktivit. Z mimoevropských zemí mě nejdříve nadchlo Japonsko, ukázalo mi zcela jiný svět, asi proto, že to byla první asijská země, kterou jsem navštívila. Ovšem úplně nejvíce mě nadchl Taiwan, jsou tam milí lidé, nádherná příroda dosti odlišná od evropské, velehory a zajímavé skalní pobřežní útvary, mnoho termálních pramenů a zajímavé budhistické svatyně.
Na kterých místech se mi hodně líbilo:
Národní parky Taroko a Yangshimingshan na Taiwanu Jezero SunMoon na Taiwanu Region Pojezerze Suwalskie v severovýchodním Polsku Provincie Salta a Jujuy v severní Argentině Jeruzalém Toruň Poušť Negev v Izraeli Vesnice a příroda podél řeky Mahakam, východní Kalimantan, Indonésie Madeira Amfiteátr a další římské vykopávky v El Jemu v Tunisku Lázeňské městečko Sandanski v jihozápadním Bulharsku

Cesta, které si nejvíce vážím:
Roční studijní pobyt v Indonésii, během této cesty jsem zjistila, co ve mně je, co všechno dokáži, a že si umím poradit i v dosti zapeklitých situacích. Během cesty jsem se toho dost naučila a poznala. Cesta mi pomohla lépe pochopit problémy třetího světa. Pro cestu jsem se vzdala zaměstnání a obávám se, že tento výlet bude mít za několik let i následky na mém zdraví, radši na to nemyslet! Navíc jsem, bohužel, Indonésii a především Indonésany poznala takové, jací opravdu jsou, tak jak se ukáží jen málokterému cizinci, což je důvod, proč mě tato země zas tak moc nenadchla.
Nejdelší cesta:
Roční cesta do Asie - jedenáctiměsíční studium na Javě + cestování po ostatních indonéských ostrovech a následný pobyt na Taiwanu a v Thajsku. Na kilometry asi měsíční cesta po Novém Zélandu nebo šestitýdenní okruh Patagonií.
Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?:
Proč cestuji? Na to nemám odpověď, zkrátka se mi cestování líbí a je mým největším koníčkem. Je jako droga, jednou se to zkusí a pak se již těžko přestává. Cestování mi nic nevzalo, to mi jen dává. Naučila jsem se obejít se s málem a cítím se mladší než jsem. Bohužel, dalo mi i závist ze strany ostatních. Cestování sice stojí nějaké peníze, ale každý máme nějaké koníčky.
Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel:
Tony Wheeler - přišel s velmi dobrým nápadem, začal vydávat edici knih, která ulehčila cestování a mnoha lidem se stala na cestách společníkem.
Cestovatelské Curriculum Vitae:
V osmdesátých letech jsem začala cestovat s rodiči po vlastech českých, slovenských a východoněmeckých, jedenkrát jsem se podívala s Čedokem do sovětské střední Asie. Počátkem devadesátých let jsem začala jezdit na zájezdy s CK do Středomoří, zlom přišel v roce 1994, když nám CK pro malý počet účastníků zrušila objednaný zájezd, vydali jsme se na vlastní pěst a tahle cesta a způsob cestování mě nadchly a od té doby cestuji již jen na vlastní pěst. Věnovala jsem se několik let i průvodcovské činnosti pro CK. Na vysoké škole jsem se snažila dostat na různé, jakkoliv dlouhé studijní cesty, exkurze, studijní a jazykové pobyty do zahraničí. Studovala jsem v Německu, Itálii, Polsku, Anglii a Indonésii. Prázdniny jsem trávila soukromými cestami po Evropě, v roce 1996 jsem se poprvé jako nezávislá cestovatelka podívala mimo Evropu, od té doby jezdím na cesty stále dále a dále od našich hranic. Nyní jezdím jednou ročně mimo Evropu a po Evropě několikrát do roka. Mezi mé největší cesty patří: třikrát pěší pouť z Pyrenejí do Santiaga de Compostella, několik studijních pobytů v Banátu, pětitýdenní okruh Patagonií a roční pobyt v Indonésii.
Navštívené země:
V Evropě kromě Skandinávie a zemí bývalé Jugoslávie téměř všechny, mimo Evropu: Argentina, Chile, Mexiko, Indonésie, Taiwan, Thajsko, Japonsko, Mongolsko, Sibiř, Tunis, Sýrie, Jordánsko, Izrael, Kazachstán, Uzbekistán, Nový Zéland, Arménie, Gruzie, Malajsie, Singapur.
Cestovatelské sny a plány:
Mým největším snem je psát průvodce pro nezávislé cestovatele, nebo alespoň překládat a aktualizovat již zavedené edice, jazykově jsem vybavená velmi dobře. Co se týče cest, tak se v dnešní době dají cestovatelské sny poměrně lehce splnit, nemám sny, mám jen plány, v nejbližších letech plánuji návštěvu Arménie, Gruzie, Bolívie a nějaké tichomořské ostrovní země. Ráda bych navštívila za každý rok svého života jednu zemi, zatím mám osm zemí náskok.
Zvláštní záliby během cestování:
Zajímám se o tradiční a náboženské odívání, kupuji si odborné publikace pojednávající o místním tradičním odívání a z každé země si vozím figurku (leckdy nejen jednu) v tradičním oděvu navštívené země nebo regionu. Dále se zajímám o tradiční tanec a pokud mám možnost, snažím se nějaký tanec naučit, nebo alespoň vyzkoušet.
Oblíbená historka z cest:
Na Taiwanu v národním parku Yangshimingshan jsme procházeli lesem, kde místní cikády vydávaly přímo ohlušující zvuk, delší dobu se v lese nedalo bez špuntů do uší vůbec vydržet. U nás by se řeklo, že cikády řvaly jako krávy. Cesta končila v informačním centru parku, kde si informátoři jako kulisu pouštěli z magnetofonu v tlumené verzi právě onen cikádí zpěv. Zeptali jsme se informátora, zda tu nemá obrázek těch zvířátek, co v lese vydávají ten silný zvuk, co se právě teď line z reproduktorů. \\\\\\\\\\\\\\\"Ano, mám!\\\\\\\\\\\\\\\" A vytáhl z pod pultu fotografii krávy.
Významné expedice a projekty:
Každá cesta je pro mě přínosem a tak trochu objevitelskou expedicí.
Autor:
K vydání jsem připravila několik turistických map KČT, jsem spoluautorkou prvního česky psaného průvodce po poutní cestě do Santiaga de Compostela, na podzim 2010 vydal Knižní klub můj cestopis z Indonésie, kde jsme shrnula zážitky ze svého ročního pobytu na Jávě a v květnu 2011 vyšla ve stejném nakladatelství 77 výletů s dětmi přes hranice, která nabízí typy na zajímavé výlety u našich nejbližších sousedů.

Články cestovatele (1):
Průvodce Santiago de Compostela

Oblíbené příspěvky (0):