Profil cestovatele: Petr Slavík

Na kolik se cítím:
Po noci strávené se stopaři u banánového ginu na sedmdesát, na horských stezkách Himálaje je mým kolenům padesát a když sedím uprostřed tlupy horských goril, jsem opět malý kluk.
Oblíbené země:
Nemám oblíbené země. Mé zážitky a pocity jsou spojeny s tvářemi a místy. Každá země má místa, která můžete milovat, i jiná, ke kterým chováte city zcela opačné. Nelze srovnat pláně Serengeti se smradlavým přístavem v Dar-es-Salaamu a obě místa jsou v Tanzanii. S jinými vzpomínkami opouštíte Juni, malou pasteveckou vesnici v podhůří Himálaje a horké, přelidněné Delhi. A obě jsou v Indii.
Na kterých místech se mi hodně líbilo:
V indiánské vesnici na Río Caura, na pláních Busanga v severní části n. p. Kafue, ve stanovém kempu na řece Ishasha, v borových lesích na kopcích Kumáonu a vlastně všude tam, kde jsem našel nedotčenou přírodu.

Cesta, které si nejvíce vážím:
Zambie 2005 s projektem „Dětský svět bez hranic“. Výtěžek z dražby fotografií z této cesty pomohl nemocným dětem.
Nejdelší cesta:
* Autostopem z jihu Chile do deštných pralesů Bolívie (asi tři měsíce).
Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?:
* Cestování mi otevřelo oči a srdce, jestli je to dar, nebo ztráta, ještě nevím.
Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel:
Všichni ti, kteří kráčeli první. Amundsen, Peary, Livingstone, Stanley a pak ti, kteří to dokázali sdělit… London, Hemingway, Kerouac…
Cestovatelské Curriculum Vitae:
V devadesátém roce stopem přes tehdy cizokrajnou západní Evropu na sever Afriky. O pár let později prvně za „velkou louži“ do Argentiny, pak přišla Afrika a z tuláctví se stala vášeň k fotografování divokých zvířat. Následovaly návraty na oba kontinenty. Letos k nim přibyla další exotická kráska Asie.
Navštívené země:
Polsko, Rakousko, Německo, Francie,Švýcarsko, Španělsko, Portugalsko, Maroko, Tanzanie, Uganda, Zambie, Jihoafrická republika, Indie(Uttarančál, Rádžastán, Mádžhapradéš), Argentina, Chile, Bolívie,Venezuela.
Cestovatelské sny a plány:
Právě jsem se vrátil z Bělověžského pralesa, v srpnu letošního roku Bwindi Impenetrable Forest v Ugandě, delta Okavanga v Botswaně, South Luangwa v Zambii. V lednu 2008 Borneo, v létě migrace pakoňů v Keni a v listopadu na horní Cauru…Snažím se své sny žít.
Zvláštní záliby během cestování:
* Fotografování divočiny, které už není jen zálibou.
Oblíbená historka z cest:
* „Počkáme na světlo!,“ šeptá mi Indián u paty stromu. Sedím na zemi a studí mě promočené kraťasy. Mám nepříjemný pocit, že se mi do nich stěhuje celá džungle. Temnota kolem nás pomalu šedne. Minuty se doslova vlečou. Konečně je dostatek světla. Máme tři náboje. Bereme si každý jeden. Strkám svůj do kapsy a čekám na první výstřel „Prásk!“. Dva velcí ptáci odlétají hlouběji do lesa. Pronásledovat džunglí tvora, který má křídla, mi připadá jako blbost, ale Indiáni vyrazí hned po výstřelu jako lovečtí psi. Snažím se s nimi udržet tempo. S vyplazeným jazykem je doběhnu. Opět vyrážíme. Na nohou mi přibývají šrámy… „Jsou támhle. Nahoře,“ sleduji ruku, která ukazuje do koruny rozložitého stromu. Nabíjím pušku a snažím se najít v hledáčku cíl. „Ne, tam. Víc vlevo,“ tahá mě Yekwana za rukáv. „Nic nevidím,“ přiznávám poraženě. „Střílej ty,“ podávám brokovnici klukovi, jehož pobavený výraz uráží mou ješitnost. Nestřílel. Myslím, že na stromě žádný pták nebyl. Dělali si ze mě nejspíš legraci. Hluchý, slepý, tupý, nemotorný běloch. Vracím se k řece naštvaný na civilizaci, která mi vzala schopnosti těch dvou kluků. Když nastupuji do loďky, mám mizernou náladu. Indián, který sedí na přídi se otočí a usměje se. Není v tom ani náznak škodolibosti, jen radost z nového dne na řece. Jeho úsměv a brazilská vydra na plochém balvanu mi vrátily barvy do neúspěchem zkaleného rána.
Významné expedice a projekty:
V přípravách je Borneo a horní tok řeky Caury. Humanitární projekt „Dětský svět bez hranic“.
Autor:
Qhara-qalaq-Černé ucho, Dobyl jsem Kili, Obři s něhou, Delhi, příběh slůněte…reportáže otištěné v geog. magazínu Koktejl. Seznam výstav, reportáží a info o připravované obrazové publikaci najdete na níže uvedeném webu.

Články cestovatele (8):
Africkou divočinou
Černí obři s něhou
Divoká planeta
Jak se tančí s vlky
Kodiak - ostrov krále medvědů
Léto na Kettle River
Rozhovor s fotografem Petrem Slavíkem
Tygří stopou do Corbettiho tygří rezervace

Oblíbené příspěvky (0):