Někteří vám okamžitě dodají: „Jan Koller, Poborsky, Rosicky, Milan Barošššššš!!" A když vám dvanáctiletý kluk přeslabikuje i jméno Thomas Uj-fa-lu-ši, nevěříte vlastním uším. Přitom Indonésie je zemí, kde úroveň místní kopané vzbuzuje rozpačité úsměvy i u místních lidí, kteří jsou jinak na svoji zemi patřičně hrdí. Nadšení pro hru však její mizernou úroveň bohatě vyvažuje. Například o českých fotbalistech se učí děti už ve škole.
Fenomén Pavel Nedvěd
Následující fotografie je převzata z oficiální učebnice indonéského jazyka (Bahasa Indonesia) pro nižší střední školy SMP, 2.ročník, dle osnov pro rok 2004. Učebnice je určena pro čtrnáctileté studenty:
V článku se mimo jiné píše o tom, že Pavel Nedvěd se stal v roce 2003 nejlepším hráčem Evropy, je nastíněna jeho skromnost, jelikož „toto ocenění rozhodně nečekal", zmíněna je i Sparta Praha, která s Nedvědem v čele zvítězila v roce 1996 v české lize.
Není se tedy co divit, že většina studentů, prodavačů smažené rýže, řidičů rikš (tzv. bečaků), bankovních úředníků i policistů se vás dříve či později otáže, zda se s Pavlem znáte a jestli jste sousedé. Já s úsměvem dodávám, že jsme kamarádi a v Republik Nedfed se vlastně všichni známe.
Vzpomínám si na příhodu z května minulého roku, kdy jsem cestoval na průzkumnou humanitární misi na Sumatru a v městečku Padang Panjang jsem se ocitl s nepříjemně vysokou teplotou. Byl jsem nucen vyhledat lékaře, na kterého jsem po indonésku „chvilku" čekal. S docházející trpělivostí jsem mu pak bez okolků sdělil, že mám teplotu téměř 39 stupňů a není mi zrovna nejlíp. Mladý lékař se však jen zadíval na mojí kartičku a pravil: „Oh, Ceko! Do you know Milan Baroš???"
Při nedávném zápase českých fotbalistů s Američany jsem seděl u počítače v úřadě guvernéra Yogyakarty a usilovně jsem se snažil poslat do Čech fotky pro náš benefiční koncert. Jaksi jsem pozapomněl, že už nejsou tři hodiny odpoledne, ale jedenáct večer a že je třeba sledovat naplánovaný fotbalový mač. Z usilovné práce mne vytrhl až telefon pana Ujanga, známého z dalekého Banda Acehu, od kterého jsem si před časem půjčoval motorku. Pravil: „Gratuluju! Češi vedou 1:0! Skvělé!" Přitom jsme se neviděli už téměř rok...
Fotbal na televizních obrazovkách
Fotbal na indonéských obrazovkách běží v přímých přenosech každý večer a kvůli časovému posunu vlastně i každou noc. Vysílací práva v Indonésii vlastní televize SCTV, která veřejnost očekáváním fotbalu masíruje už rok. V indonéské televizi jsou totiž ostře sledovány i opravdu nezajímavé zápasy jako například Palermo-Udine či Southampton-Blackburn, natož pak Piala Dunia 2006, světový šampionát, který přitahuje pozornost téměř stejně, jako například měsíc půstu Ramadán!
„Odborníci na fotbal“ a jeho kvalita
První moderátorkou fotbalových pořadů na SCTV se stala Titiek Suharto, dcera bývalého dlouholetého prezidenta. Chtěla zřejmě získat popularitu a očistit jméno Suharto, které zde v poslední době čelí ostré kritice kvůli pozastavení soudního procesu s bývalým prezidentem kvůli jeho vetchému zdraví. Naštěstí se však záhy ukázalo, že Suhartova dcera je možná schopná spolu s otcem rozkrádat státní peníze, nikoliv však moderovat fotbal, a tak byli televizní diváci po dvou dnech dalších zasvěcených komentářů paní Suhartové ušetřeni.
Fotbalové přenosy na SCTV nejsou komentovány indonésky, ale jsou z nějakého záhadného důvodu ponechány v původním anglickém znění, kterému Indonésané vesměs nerozumí. O přestávkách však moderátoři zvou do studia „odborníky", kteří se snaží oslnit diváky svými znalostmi a do nekonečna rozebírají nejrůznější detaily taktiky, kvalit hráčů a podobně, což je těžko pochopitelné v zemi, která sama zatím nevyprodukovala žádného hráče či trenéra mezinárodních kvalit.
Indonéští fotbalisté jsou pro hru talentovaní a rozhodně jim nechybí nadšení. Hlavním problémem rozvoje tohoho sportu však zůstává zcela nekompetentní management fotbalových mužstev a jakákoliv podpora ze strany státu. Týdeník Tempo ve svém aktuálním vydání připomíná událost před několika měsíci, kdy se indonéské kluby Arema Malang a Persipura Jayapura probojovaly až do celoasijského poháru, avšak musely být diskvalifikovány, neboť Indonéská fotbalová federace (PSSI) zapomněla za tyto kluby v řádném termínu podat přihlášky.
Článek byl převzat z webu "Tenggara - Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí jihovýchodni Asie" (http://www.tenggara.net)
