Jeho obyvatelé, svým původem z velké části s blízké Itálie, Korsiky - odtud to slovíčko „rebelové" v názvu článku jako „problémoví" ale rozhodně nepůsobí. Jsou extrovertní, vášniví, neustále o něčem diskutují, přitom mohutně gestikulují, při zdravení si srdečně třesou rukama, nemluvě o minimálně třech polibcích na tvář.
V Nice se dá normálně žít
Život v Nice, co do počtu obyvatel pátém největším městě Francie, probíhá celkem bez potíží. Lidé jsou zvyklí na „dobré bydlo" a jejich největším problémem je kam se půjdou najíst nebo kdy půjdou na pláž. Moře jim můžeme jen závidět. Už při příjezdu, resp. pokud máte to štěstí a do Nice přilétáte, se vám naskytne úchvatný pohled na celý Andělský záliv a šestikilometrovou hlavní pobřežní ulici Promenade des Anglais. Takovou barvu moře uvidíte jenom tam. Ne nadarmo vymyslel už v roce 1887 jistý básník Stephane Liegeard název „Azurové pobřeží" a Nice je jeho metropolí.
Na rozdíl od Cannes, proslaveného zejména díky slavnéme filmovéme festivalu, tu potkáte méně načinčaných dámiček, které venčí kočky na vodítku a oprašují si písek z bot štětkou na holení. Ani není tak extravagantní jako St Tropez, kde se už v 60. letech opalovaly holky v bikinkách, mezi nimi i Brigitte Bardot ve filmu „A Bůh stvořil ženu". V Nice se zkrátka dá normálně žít. Navíc je vstupní branou do nedalekých národních parků Mercantour a Verdoňského kaňonu, a vůbec do celé Provence se vším, co k tomu patří: malé „vesničky na bidýlku" - villages perchés, levandulová políčka, nekonečné vinice lahodného - zejména - růžového vína, do Grasse či Eze, které se proslavily výrobou parfémů. Nice je také spojeno třemi pobřežními silnicemi se sousedním Monakem, rájem milionářů. Okolní vesničky, jako například Cap d´Ail, Cap Ferrat nebo Villefranche Sur Mer jsou známé hlavně nejvyšším počtem rezidentů s modrou krví.
Nízkorozpočtové Nice
Do Nice se ale můžete vypravit i s daleko nižším rozpočtem. Bydlení je nejlevnější kolem hlavního vlakového nádraží. Cena za nocleh ve dvojlůžkovém studiu se sociálním zařízením se pohybuje okolo 40 euro. Hlavně v sezónu je třeba si pokojík vybrat a rezervovat s dostatečným předstihem. Pokud budete mít štěstí, můžete narazit na pokojík s hezkým romantickým balkónem, odkud je výhled na půlku města, hradní park na skále Chateau nebo dokonce až na pláž. Na příjemné atmosféře města nemůže nic zkazit ani fakt, že jedna z hlavních ulic - Avenue Jean Médecin - je momentálně skoro celá „v přestavbě". Obyvatelé azurového města se už brzy dočkají historicky první tramvajové linky, na jejíž kolaudaci se přijede podívat i prezident Sarkozy.
Celkově je Nice architektonicky velmi zajímavé město, kde najdete přepychové domy jakoby z cukru - styl belle epoque, paláce a pastelově barevné domky. Zajímavá je zejména bohatá rezidenční čtvrť Cimiez, která je rovněž čtvrtí muzeí. Za návštěvu rozhodně stojí muzeum Marca Chagalla, které obsahuje vůbec největší sbírku jeho děl: létající zvířata, květiny, houslisté a objímající se páry.
K té pravé návštěvě Nice a Provence vůbec ovšem patří tržiště - ty barvy, vůně, hukot... Tržiště často bývají v Jižní Francii na hlavních náměstích pod platany, které jsou rovněž pro tento kraj velmi typické. Buď se tam trhuje, nebo hraje pétanques, neboli „boules". Ve staré části Nice je tržišť hned několik: s kořením, šťavnatým ovocem a zeleninou, rybí trh, trh se sýry, květinový trh, dále s různými cetkami, obrázky, s levandulí, kandovaným ovocem, noční trh atd. Na tržišti nakoupíte nejen levněji, ale hlavně denně čerstvé produkty od domácích výrobců. Navíc můžete ochutnávat, tu kousek lahodného kozího sýry, tam hrstičku oliv nebo kousek speciální nicské cibulové placky, která se jmenuje socca.
Labužnická Provence
Že Francouzi jsou velcí labužníci, to je obecně známo. Tajemství lahodné chuti provensálských jídel nespočívá ve složité přípravě, technologii či uměleckém servírování. Jde o to, že kuchaři používají prvotřídní suroviny - dary tohoto kraje. Praví Provensálci snídají několik stroužek česneku pokapaných pravým olivovým olejem, zapijí to panákem pastisu a pak vyrazí vstříc překvapením nového dne. Není divu, že se průměrně dožívají vyššího věku než zbytek Francouzů.
Kromě již zmiňované soccy, kterou dělají nejlepší v kavárně Chez René Socca v uličkách Starého Nice, patří mezi další místní speciality například nicský salád (Salad Nicoise) nebo „Aioli", což je směs čerstvé zeleniny, včetně artyčoků, vařených brambor, vajec a mušlí. To vše se namáčí v omáčce. Zajímavostí je, že některé restaurace nabízejí tuto specialitu jen jednou týdně, a to v pátek. Provensálská kuchyně je také provoněna bylinkami, hlavně bazalkou, tymiánem nebo rozmarýnem, a jakýkoliv pokrm „à la Provencal" se neobejde bez rajčat. Jako dezert se podává creme brulée, sladké chlebíčky fougasettes nebo navettes či medový nugát s mandlemi. Za horkých letních dnů je nejlepší růžové víno, jehož je v Provence vůbec největší produkce. Pod značkou, resp. apelací Cote de Provence se ročně vyrobí až 75 mil. lahví rosé. Místní si jej kupují rovnou po demižónech, pouhých 1,90 eur za litr... Co k tomu dodat, vítejte v ráji!
Voňavý výlet
Do městečka pafémů Grosse to není z Nice daleko. Dostanete se tam nejlépe vlastním či vypůjčeným autem za necelou hodinku jízdy, ale i místní dopravou. V Provence se od pradávna pěstovala levandule, jasmín, růže, mimóza, citroník a fialka - nezbytné ingredience pro výrobu parfémů. Grosse, které bylo založeno Římany, se v raném středověku stalo republikou, vyvážející vyčiněné kůže a olej. Tím asi přišlo i ke svému jménu, něboť „gras" znamená ve francouzštině tučný nebo mastný. V době Kateřiny Medicejské v 16. století přišly na trh parfémované rukavice a postupně se jejich výrobci oddělili od koželuhů. Tak vzniklo samostatné odvětví výroby parfémů. Proces výroby parfémů býval kdysi velmi složitý. Zatímco dnes se používají při výrobě hlavně syntetické výrobky, kdysi se parfémy vyráběly jen z květin - například k přípravě jediného litru parfému bylo potřeba posbírat až šest set kilogramů růžových okvětních lístků!
V Grosse najdete tři hlavní a velké parfumérie, které můžete zdarma navštívit a seznámit se na vlastní oči s výrobou parfémů včera a dnes. Jsou to Fragonard, Galimard a Molinard. Molinard byl založen už v roce 1849 a v bývalé destilérce, navržené osobně Gustavem Eiffelem, jsou vystaveny staré měděné destilační přístroje. Po celý den se můžete připojit ke skupině s průvodcem, který vám ochotně ukáže a popíše - ve vámi zvoleném světovém jazyce - každou fázi výroby, od extrakce a destilace, po práci voňavkářů, nebo-li „nosů". Na světě žije pouhých 250 nosů, z toho pro zajímavost jen třicet žen. Tito mají z části přirozený „talent", z části získají svoje mimořádné schopnosti během desetiletého studia ve Versailles, Curychu nebo Chicagu. Žijí velmi přísným a puritánským životem - žádný alkohol, kouření, káva, česnek nebo ostrá jídla. To vše by mohlo zničit jejich vysokou schopnost rozpoznat z pouhého závanu na šest tisíc různých vůní.
A jako třešničku na dortu vás nechají u Molinardů nejen vyzkoušet si skoro všechny jejich vůně, ale dokonce si můžete za 40 eur namíchat lahvičku svého vlastního parfému!
Kouzlo provensálských vesniček
Říká se jim „villages perchés" - vesnice posazené vysoko „na větvi" nebo na „bidýlku". Byly budovány ve středověku vysoko na skalách jako orlí hnízda opevněná proti nájezdům nepřátelských kmenů od moře, hlavně Saracénů. Teprve když nebezpečí pominulo, začali se lidé stěhovat dolů do údolí a na pobřeží. Dnes jsou zachovalé provensálské vesničky, každá jiná než ta druhá, neodmyslitelnou součástí vaší návštěvy Provence. A místní se tam vracejí kvůli úžasnému klidu a tichu, které v jejich úzkých křivolakých uličkách panuje.
Jednou z nejúchvatnějších vesniček je dvoutisícové Ramatuelle, které leží pouhých osm kilometrů od St Tropez a vznikla v 10. století právě díky okupace Saracénů. I když tam v posledních letech přibylo několik nových roddiných restaurací, pár obchůdků se suvenýry a lahodným vínem, kde můžete i ochutnávat, stále to vypadá, jako by se tam tak trochu zastavil svět... Ramatuelle proslavil i světově proslulý herec Gerard Philippe, který na sklonku svého života založil školu pro postižené a je pohřben na tamním maličkém hřbitůvku.
Jen o pár kilometrů napříč úrodnými vinicemi se rozprostírá kouzelná vesnička s pitoreskními uličkami Gassin, odkud je úžasný výhled do celého kraje. Pokud máte štěstí, dohlédnete nejen na moře a slavnou Pampellonskou pláž, ale klidně až na Francouzské Alpy. Pro představu, Gassin je tak maličká, že když se na poště sejdou čtyři zákazníci, „pošťák" si stěžuje, jaký je dneska nával, a pomalu začne zavírat. Trochu vzruchu přinese do kraje snad jen mistral, tajemný vítr, o kterém jeho jmenovec, básník Fréderic Mistral, prohlašoval, že způsobuje šílenství. Mistral sice dokáže pořádně zamrazit v kostech, na druhou stranu ale, kombinaci mistralu a srážek přináší zázračně bohatou sklizeň vína.
A do třetice provensálská vesnička Rousillon, kterou najdete v samotném srdci Provence, v kraji Lubéron. Už před 2000 lety používali Římané charakteristickou hlínu z okolí Rousillonu k výrobě glazury na keramiku. V současnosti je celá vesnice postavena z narudlých kamenů a opodál vede dokonce „okrová stezka". Bizarní okrové formace, které přecházejí od bledě žluté, přes jasně oranžovou až ohnivě červenou, vytvořila během staletí eroze a vítr. Jedná se zřejmě o vůbec nejfotografovanějších a nejfotogeničtějších z vesniček v celé Provence - no zajeďte se o tom přesvědčit sami...
Proč Hedvábná stezka?
Lidé putují Hedvábnou stezkou už 2500 let. Přesto i dnes taková cesta vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce každý prožije svá vlastní dobrodružství a objeví pro sebe nová místa nebo třeba sám sebe. Hedvábná stezka je tak symbolem toho, že doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Neboť kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.
