Radim Špaček
Istanbul, 3. prosince 2004
Zdravime z Istanbulu!
Cesta byla vydatna a misty i prijemna. Vzhledem k tomu, ze nas noc pred odjezdem bratri Novakojc jeste odvlekli na pivo, balili jsme vsechny veci na posledni chvili a vubec nespali. O to lepe se nam pak spalo v autobuse bulharske spolecnosti Katev Tours. Zpocatku ani nebylo moc spolucestujicich, posleze zacali pribyvat. Obcas autobus chcipnul (napriklad na nejrusnejsi bratislavske krizovatce), hned ale vybehlo deset Bulharu a ochotne bus roztlacili. Poprve jsem byl v Srbsku. Nastesti v noci. Hranice byly prevazne, to jsme jeste nevedeli, co nas ceka... Nad ranem jsme dorazili do Sofie, kde jsme meli cca 4 hodiny prestavku, trochu jsme se prosli tim mrazivym a deprimujicim centrem, narazili cestou na demonstraci zamestnancu bulharske fabriky na auta Balkankar, kteri pred budovou vladz demonstrovali, protoze uz rok nedostali vyplatu, koupili si nekolik syrovych burku, ktere se tam jmenujou banice a vratili se zpet na nadrazi. Tady jsme narazili na dva Cechy, kluka s holkou, kteri jeli z Istanbulu a dali nam vizitku hostelu Paris, kde na nas ceka dalsi Cech, jmenuje se Dan a jede taky do Indie. V Turecku prave ceka na iranske vizum. Nasedli jsme do luxusniho mercedesu miriciho do Istanbulu se sympatickou posadkou a vydali se dal na vychod napric Bulharskem pres Plovdiv a Chaskovo (tam uz to vypadalo skoro jako v Bosne za valky) az na bulharsko/turecke hranice. Ackoli ve vsech pruvodcich pisou, ze nas s nejvetsi pravdepodobnosti nebudou sacovat, museli jsme nekolikrat vystoupit a stoupnout si k okenku do fronty pro razitko (2x), jednou nam policista zkontroloval jiz udelene razitko v pase a nakonec nas vyhnali ven i s vecma, ktere zbezne prohlidli. Pana celnika ocividne nejvic zaujal cesky preklad Lonely Planet o Turecku. Nebudu to protahovat a delat z toho zbytecny dramo - v osm vecer jsme vystoupili na nadrazi Otogar v Istanbulu, koupili si zeton na metro za milion lir, prestoupili na tramvaj a dojeli do centra, kde jsme ve treti ulici nasli (vlastne skoro nahodou) hostel Paris, kde jsme se ubytovali za 20 dolaru, potkali Dana, dali si pivo, sli se projit k mori a pak sli spat.
Ted je v Istanbulu pul jedenacty, venku sviti slunicko a je krasne teplo, hostel je plny travelleru, kteri se chystaji taky na vychod (nekteri dokonce na bicyklu), v telce hraje MTV a ke snidani jsem sporadal nechutne mnozstvi rajcat, okurek a oliv. Jeste jsem neprisel na to, jak pripojit ctecku fotokarty k tomuhle kompu, vsechny instrukce a dotazy mi to hazi v turectine, tak to zkusim nekde v centru. Cestou aspon este neco vyfotim.
No tak - vsechny zdravime a mejte se hezky. Zatim!
