Fotila jsem na nejstřeženější hranici světa

Nikdo nemůže odjet z Koreje, aniž by se nepodíval do unikátní Demilitarizované zóny. Ráno jsem si sedla v Soulu na speciální autobus, společně s dalšími Evropany a Korejci, a po delším proplétání se přelidněným velkoměstem jsme se brzy ocitli v otevřené přírodě obdělávaných polí.

Korejci se dívají dychtivě dalekohledy, Jižní Korea

Nejstřeženější hranice světa, Jižní a Severní Korea

Pro mnohé turisty je to velmi emoční zážitek, Jižní Korea

Korejci se dychtivě se dívají dalekohledy do čtyřkilometrové dálky přes řeku Imjin, kde vlastně vidí zrcadlo místa, kde se oni sami nacházejí. Vědí, že  nebezpečí neustále existuje, že jejich půlka Koreje musí být neustále ve střehu, neboť Severokorejcům Jižní Korea nedá spát.

Úsměv na tváři vojáka

Když jsem na ně mířila svým fotoaparátem, často jsem si připadala jako vetřelec. Zádumčivá atmosféra se ale rychle promění ve veselou v okamžiku, kdy se fotografuje na památku. I jinak velmi přísně vypadající vojenští strážci se dokáží pousmát a stoupnout si vedle návštěvníků, aby ti si zachytili tuto významnou událost. Příležitostí k fotografování je nesčetně, tak jako symbolů a muzejních exhibicí v tomto skutku smutném monumentálním místě, které se samo stalo velkou muzejní exhibicí ne tak dávných časů.

Na zpáteční cestě autobusem do Soulu jsem obklopena tichem lidí, kteří přemítají o tomto jednodenním zážitku i o tom, zda tato nekonečná válka někdy skončí…

Demilitarizovaná zóna

Jde o 250 kilometrů dlouhý a 4 kilometry široký pás rozdělující dvě Koreje – jižní a severní, a je to nejstřelenější hranice na světě. Je to vlastně původní hranice mezi částí Koreje okupované USA a částí okupované Sovětským svazem na konci 2. světové války. Obě části zůstaly závislé na svých původních válečných „sponzorech“ a v roce 1948 byla Korea rozdělena na dva separátní státy.

V roce 1950 vypukla Korejská válka mezi Jižní a Severní Koreou, ve které zemřelo přes milión lidí. Demilitarizovaná zóna byla vytvořena v roce 1953 po podepsání příměří mezi válčícími stranami, kdy obě souhlasily posunout svá vojska 2 kilometry od hranice, a tím vzniklo toto 4 kilometry chráněné pásmo. Toto území je doposud horkou zónou mezi oběma státy, občasné výpady ze Severní Koreje už zničily životy stovkám jihokorejských vojáků a několika desítkám vojáků OSN, kteří toto pásmo pomáhají chránit.

Dnes je DMZ jedou z hlavních turistických atrakcí Koreje: ročně ji navštíví přes milion návštěvníků. Zahraniční i místní Korejci navštěvují zónu na celodenních kontrolovaných zájezdech, kdy autobusy objíždějí místa, která jsou povolená navštívit. Pro mnohé z nich je to velmi emoční zážitek; často mají příbuzné v Severní Koreji, které většina z nich nikdy neviděla.

Líba Taylor je česká fotografka která v osmnácti letech odešla do Velké Británie. Fotografovala pro humanitární organizace jako UNICEF, Save the ChildrenFund, ActionAid, WHO, UNAIDS a mnoho dalších. Zaměřila se především na Afriku, Asii a Latinskou Ameriku. Vystudovala španělštinu a historii umění a rozhlasu, filmu a televize na Bristolské univerzitě a také dokumentární fotografii na univerzitě ve Walesu.

Článek vyšel také na webu National Geographic Česko. Další zajímavé články a krásné fotogalerie uspokojí touhu stále něco objevovat i na webu. National Geographic Česko redakčně spolupracuje s www.HedvabnaStezka.cz.