Kudy ostatní nechodí
Naše pětičlenná partička, která se dala dohromady v CK Rajbas, si tentokrát vybírá poměrně známý trekkingový vrchol Mera Peak 6461 m, ale volíme k němu netradiční cestu z vesnice Tumlingtar, na místo obvyklé Lukly. Hlavní kouzlo tkví v tom, že naše trasa vede turisticky téměř nepoznamenanou oblast, kde první turisty a horolezce potkáváme až desátý den pochodu. Tumlingtar leží v idylické krajině v nadmořské výšce kolem 400 m. Krajina je tvořena převážně rýžovými políčky, kde banány rostou snad u každého stavení, vodní buvoli rozvážně přežvykují a děti dělají blbiny jako všude na světě. Zkrátka, ráj na zemi. Sem ekonomická krize rozhodně nedosáhne.
| Mera Peak je nejvyšším "trekovým" vrcholem Nepálu. Kromě asi 100m obtížnějšího terénu vede výstupová cesta po sněhových pláních. Nahoře se přitom otevírá jeden z nejlepších pohledů - Kanchenjunga a Makalu na východě, Everest, jižní stěna Lhotse a Nuptse na severu, Ama Dablam a Cho Oyu na západě. |
Dal Bát, čapátí a pivo
Ani s jídlem nemáme žádné starosti, všude nám rádi uvaří dal bát (rýže s luštěninovou kaší a trochou zeleniny), nebo brambory na loupačku, čínskou polévku či upečou čapátí. Na místo sporáku, mikrovlnek a varných konvic se tu vaří na peci splácané z hlíny a vrchol modernizace a pohodlí je vynález zvaný ,,Papinův hrnec“. Pivo se dá díky silným a obchodně prozíravým nosičům koupit už i zde. Není sice vychlazené na naši teplotu sedmého schodu, ale i tak chutná výtečně. Elektřinu tu mají maximálně ze solárních článků a ledničku tu opravdu nenajdeme.
Údolím řeky Hinku Khola
Doprovází nás Padam - nepálský průvodce, který nás bezpečně s jistotou vede údolími i přes sedla. Cest je tu mnoho a orientovat se v množství nabízejících se místních stezek by nebylo bez Padama jednoduché. Usnadňuje nám také skvěle komunikaci s místními obyvateli, kteří anglicky až na výjimky nemluví.
Rýžová políčka a deštné pralesy se s nadmořskou výškou mění v rododendronový porost obřích stromových rozměrů, jenž musí být působivé zejména v květu na jaře. Desátý den pochodu stoupáme údolím řeky Hinku Khola, zde se napojujeme na obvyklou výstupovou trasu na Mera Peak, která vede z Lukly. V osadě Tangnag jsou už postaveny desítky stanů a pohybují se tu stovky nosičů. Téměř všichni mají za cíl, tak jako my, Mera Peak, nebo vrchol Baruntse 7 152 m. Jeho základní tábor je od Mera Peak base campu vzdálen tři dny pochodu. Všichni se nejméně na jednu noc zastavují v Kare. Je to poslední komfortní místo s lodžemi, kde lze objednat teplou sprchu, nebo kde je možné posedět večer ve vytopené místnosti. Také tu je možné levně půjčit horolezecké vybavení dostačující kvality – mačky, cepín, úvazky, lana a duplexové boty snad všech velikostí.
Mera peak za jediný den
V Kare si dáváme odpočinkový den a na lehko absolvujeme fotografickou odpočinkovou vycházku. Další den stoupáme do sedla Mera La 5 413 m. Těsně před ním potkáváme nosiče s širokým úsměvem, jenž kráčí sněhem po ledovci - bez ponožek, jen v trepkách! Pravda, na slunci to na ledovci pěkně pálí, ale přece jen je jeho obuv na sněhu poněkud neobvyklá.
Z Mera La máme v plánu vystoupit na Mera Peak za jeden den. Budíček máme ve 3 h, odcházíme ve 4. Hvězdy svítí na cestu a po hodině se rozednívá. Mráz odhadujeme na -15°C, ale nefouká, a tak jsou podmínky téměř ideální. Trochu nám dělá starost oblačnost stoupající z údolí. Nakonec se projevuje jako výhoda, protože slunce na nás tolik nepálí. Výstup, i když technicky nenáročný, nám dal pěkně zabrat. Všechny nás se stoupající výškou bolí hlava, jako po několika litrech nekvalitního vína. Po sedmi hodinách stoupání jsme šťastně na vrcholu a obdivujeme neskutečné panorama, jemuž dominují vrcholy Mt. Everestu, Makalu a Kančenčongy.
Sestup je jednoduchý, takže se nakonec ukáže jako největší problém odletět v horšícím se počasí domů. Letiště v Lukle patí k nejnebezpečnějším letištím na světě. Přistávací dráha tu má sklon 12° a končí strmým srázem.
Honza Odehnal je blázen, cestovatel, motorkář, trekař, lyžař a fotograf. Živí jej provozování netradiční cestovní kanceláře Rajbas - Outdoor Travel, s kterou brázdí všech pět kontinentů - od zimních polárních krajin Skandinávie, přes Himálaje na kole, motorce či pěšky po národní parky Nového Zélandu či Argentiny.


