HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

VYBAVENÍ NA CESTY

POSLEDNÍ DISKUSE

REPORTÁŽ: Jaké to je dostat se do transu díky rituálu voodoo

REPORTÁŽ: Jaké to je dostat se do transu díky rituálu voodoo

Tmavá místnost je naplněna zvukem bubnů, mnohotónním zpěvem, extatickým tancem a pachem krve. Na zemi se v předsmrtných křečích zmítají dvě slepice. Když tančím, sem tam na ně šlápnu. Jsem bosý, svlečený, klouže to a spíše cítím, než vidím. Je to ohromně silné, přirozené a cítím v sobě sílu přírody.



V té kobce cítím svou prapodstatu, je mi velmi dobře, cítím se příjemně, jakoby lehounce opilý, kdesi na rozhraní dvou světů. Toho, co znám a toho nevědomého, co pouze tuším. Je půl druhé ráno a zdá se mi, že až teď se věci pořádně rozbíhají.


Afrika má své kouzlo, BeninAfrika má své kouzlo, Benin

Místní lidé ctí přírodu, BeninMístní lidé ctí přírodu, Benin

Je třeba provést oběť, BeninJe třeba provést oběť, Benin

Prohlédněte si další fotografie k článku...


Rytmus udává džudžu, šéfšaman voodoo - jmenuje se Zira a tady v okolí ho znají.  V jeho vesnici žijí animisté, nevím, jak ji antropolog Joan našel. Narodil se v Beninu a někdo mu i tak musel dát tip. Turisté sem evidentně nejezdí. Toto je opravdový rituál, takto to opravdu chodí. Žádných turistických třicet minut, ale šest hodin magie, transu a krve. Najednou černou místností plnou zpocených tančících těl bleskne světelný výboj, jiskry dopadají kolem nás. Džudžu se usmívá jako dýdžej, kterému se podařilo pustit tu nejlepší vypalovačku a kterému tančí celý parket.

Nahý a potřený krví odstraňuji nánosy křesťanství

Co je to voodoo? Určitě ne to, co tvrdí Hollywood. Žádné propichování panenek a vytváření zla. Voodoo je o dobru, o naší prapodstatě. Chci zjistit více na vlastní kůži. Voodoo vzniklo právě zde, v Beninu a odsud ho otroci donesli na Haiti, do Brazílie, do jiných zemí Ameriky.

Teď to nazýváme animistické, pohanské náboženství a myslíme tím nedokonalé, nesprávné zvyky lidí, kteří stále nebyli osvíceni správnou vírou. Je jedním z mnoha, které jsem zažil. Vždy šlo o magično, které je mimo naše klasické logické chápání světa, Voodoo i všechna další přírodní náboženství jsou projevem touhy homo sapiens po víře. My prostě musíme věřit, to je naše lidská přirozenost. Tak jako hlad či touha po sexu.

Čím více cestuji, tím více věřím v prapůvodno. To, co teď pojmenováváme jako primitivní náboženství, nekulturní zvyky, barbarství, považuji za prapůvodní rys každého z nás. Civilizace je nános na povrchu, který se snaží překrýt naši přirozenost. V tomto směru mě nadchl můj pobyt u Pygmejů. Od té doby hledám.

Rituály, prapodstata, která nás děsí

Proč se i malé děti bojí hada? Vidí ho poprvé a bojí se ho. Proč mám tak rád oheň? Statisíce let s ohněm nepřekryje sto let ústředního topení. Dva tisíce let "civilizovaného" křesťanství nepřekryje naši mnohem starší prapodstatu. A ta je v původních rituálech. Rituál svatby, pohřbu, Vánoc i Velikonoc jsme přejali z pohansko - animistické tradice, i když to kazíme, jak se jen dá.

Bojíme se transu. Raději si jdeme sednout k psychoanalytikovi, případně se tiše opít do hospody. Takto je to nyní legitimní. Takto se to nosí. Nechat se potřít krví a nahý tančit na křižovatce cest za svitu měsíce nám připadá úchylné. A právě toto jsem tu noc v Beninské vesničce dělal.

Tradiční rituály k Africe patří, Benin

Po polních cestách k džbánu plnému krve

Nevěděl jsem, co to přesně bude. Když do toho džbánu tekla krev berana a slepic, myslel jsem si, že to budu muset vypít. Když jsem o půlnoci dostal do ruky zahnutý dlouhatánský nůž, nevěděl jsem, co se bude ode mne požadovat. Vždyť já jsem slušný křesťan a my podřezáváme pouze bezvěrce.

Animistický kmen Koma byl jedním úžasným zážitkem. Na voodoo rituálech se běžně ke kuřecí přidává i krev lidská.  Lidé si řežou většinou vlastní ruce, přinášejí oběť, a albíni to mají prý v Africe velmi těžké. V tomto ohledu byl náš rituál soft.

Kouzelná Afrika

Začalo to pomalu, tak jako všechno v Africe. Odbočili jsme z hlavní silnice na ještě více polní cestu (i hlavní cesta tady vypadá jako polní s půlmetrovými jámami) a pak odbočíme ještě jednou. Když chceme jet dál, musíme odřezávat větve stromů. Africké vesničky jsou to nejkrásnější, co znám. Čistá, uhlazená zem - zametají ji?

Absolutní pohoda, vůně. Jsou zde všude palmy, jsme na jihu a všechno roste, jen se natáhnout. Takový ananas a mango dlouho nikdo z nás nejedl! Je to přesný opak afrických měst, plných odpadků, které vypadají jako ztělesněné peklo na zemi.

Přicházíme do svatyně vymalované naivistickými obrazy leoparda, který právě ulovil antilopu a obrazy divoce vypadajících žen (připomínají mi bohyni Durga z hinduistického panteonu).

Ľuboš Fellner toužil najít prapodstatu sám sebe už od své cesty do džungle za Pygmeji. Co vše tam zažil si můžete přečíst v jeho článcích Pygmejové - děti džungle a také v druhém a třetím pokračování.

Voodoo rituál

Vpředu se vesničané dívají na stupidní akční film, děti pospávají, v rohu stojí motorka. Ten chrám opravdu vypadá spíš jako garáž. Nic nenasvědčuje výjimečné atmosféře, kterou jsem očekával. Nic nenasvědčuje ničemu, nic není tak, jak si představuji. Mně se to však líbí. Je to nestrojené a domorodci jsou takoví: přirození, nespoutaní, necivilizovaní.

Zouváme se a vcházíme dál, do ještě větší tmy, na stěně je naivistický lev s červenou hvězdou a orientálním položeným měsícem, jakoby ho namaloval celník Henry Rousseau, a strom, na kterém sedí obrovská sova. Máme se svléknout.

Oříšky cola vyřeší náš problém

Trenýrky nám tedy zůstávají a dostáváme bílou plachtu. Bílá je znakem voodoo (a mnoha jiných náboženství - Celestian, Santer atd.). Natírají nás voňavým palmovým olejem a sypou na nás jakýsi prášek, je to příjemné. Džudžu začíná tiše povídat, přerušují ho výstřely z filmu z vedlejší místnosti. Jemu to nevadí, a tak ani mně. "Každý z vás má nějaký problém. Nemluvíte o něm, ale máte ho. Dnes ten problém vyřešíme. "

Soustředím se, dávám džudžuovi malou minci a on prosí duchy předků, zda může zahájit rituál. Když nejsou proti, začínáme. Hodí dvakrát " kostkami " (jsou to spíše skořápky) a podle toho, co ukážou, vidí, odkud jsme přišli a kam jdeme. Dostáváme ořechy cola, které byly kdysi součástí coca coly, trpké ořechy, které jsou velmi jemnou drogou, obsahují kofein.

Ano, i dnes tančíme s Afričany hluboko do noci. Každý z nás podrží ořechy cola ve své pěsti, myslí na svůj problém, ořechy převrací v dlani. Ořechy cola jsou v kultuře celé Západní Afriky velmi vzácné, a čím více do zapadlejší vesničky na naší cestě míříme, tím více je musíme donést náčelníkovi. Žvýkají se individuálně, nebo na společných seancích. Necítíte po nich hlad a uvolňují dýchání - jsou to bronchodilatancia. Pak na pokyn ořechy vracíme. Sedíme ve svatyni do půl pasu nazí, obalení bílou plachtou, naolejování a napudrovaní.

Chlapec bez nožiček v Temži

Šaman je v bílém, vypadá slušně a slavnostně, chová se důstojně, jeho pohyby jsou pomalé a vážné. Pak vstává a odchází a my sedíme dále na kamenné lavici, na kterou nás usadili. Čekáme hodinu. Kluci se ptají, jestli jsem objednal voodoo nebo saunu. Je tu dusno, nesnesitelná vlhkost a teplo. To horko však jde i zevnitř. Nikdo netuší, co se bude dít.

Jako křesťané máme k jiným náboženstvím nepřátelský postoj, bojíme se zradit to naše, rozzlobit si nebesa. A na druhé straně víme, že čáry v těchto zemích fungují. Všude nám o tom domorodci vyprávějí. Nemluvě o voodoo. Teď začátkem listopadu jsem byl v Londýně na semifinále Masters, hrál Federer s Nadalem. V novinách se psalo, že v Temži se našlo tělo černošského chlapce. To tělo nemělo nožičky, ručičky a v břiše dítěte objevili zlato a chuchvalce srsti.

I v Londýně vaše klasické problémy řešíte klasickou západní cestou, ale když západoafrickou komunitu postihne skutečný problém, přizvou na pomoc voodoo. Vědí, že to funguje! Myslíme na svůj problém, ale i na tyto věci. Co se teď bude dít a je nám strašně horko. Někteří to vzdávají už nyní, shazují plachtu, oblékají svou cestovatelskou uniformu a odcházejí do bezpečí. Mně je kupodivu příjemně, jsem úplně vyrovnaný, nebojím se ani trošku. To očekávání, co se stane, ve mně potlačuje přirozený strach. Těším se, co bude, čekám.

Při voodoo teče krev, Benin

Opičí hlavy, hroší lebky a tisíce bylinek

"Jdeme! " zavelí najednou džudžu , který se z temnoty vynoří jako duch. Zároveň se rozezvučí bubny. Je to šok, z toho klidného ticha plného očekávání vstoupit takto na scénu. Je to silné, toto udělali dobře. Zástup vesničanů v čele s džudžu se pohne kamsi ven ze svatyně. V rukou nesou slepice a beránka.

Jdeme bosí noční Afrikou, nohy šlapou v písku, cítím překvapivě teplou zem. Miluji jíst rukama a zjišťuji, že miluji chodit bosý v noci. Bubny, palmy, položený měsíc. Kam jdeme?  Je s námi asi padesát vesničanů a děti. Bosý vnímám bytí mnohem silnější. Hodně toho nevidím, o to více zapojuji jiné smysly. Poslouchám bubny, cítím tu teplou zem a dýchám těžký vzduch plný exotických omamných vůní.

Najednou se zástup zastaví, přišli jsme na velkou křižovatku cest. Na tu hlavní cestu, po které se dá dostat do jejich vesnice. Bubny začnou ještě více dunět, zpěvy jsou stále silnější…mačeta, na co je? Naštěstí s ní začnou kopat díru do země - i povrch hlavní silnice je hlína, takže to jde. Kolem projede chabě osvětlená motorka.

Čas nehraje roli

Do jámy se vloží posvátná dýka, kolem šaman rozloží čtyři kalíšky, na které opatrně, zdá se mi, že s posvátnou úctou, položí ořechy cola. Pak zařízne slepice a tekoucí krev rozděluje do vykopané jámy, na ořechy cola a do džbánu. Pak zařízne beránka. V tichosti, beránek ani nehlesl, nedějí se žádné násilné scény, vše je takové přirozené. Nevím, jestli se to zdá jenom mně, protože jsem pracoval na chirurgii?

Chápu logiku toho, co se děje, a bytostně cítím, že to takhle má být. Když něco chceš vyřídit, musíš přinést oběť a my jsme si museli beránka i slepice koupit. Po celé západní Africe najdete trhy, kde prodávají potřeby na voodoo rituály. Opičí hlavy, hroší lebky, lebky osla, hady, štíry a tisíce bylinek. Na konci mi to maso z beránka dávali, ale vše jsme nechali vesnici. Ať si na bláznivé yovo - yovo ( = běloch ) vzpomenou.

Jáma i džbán jsou plné, je to hodně krve. Džudžu mi natírá na hruď červený znak. I tento mi připomíná Šivův trojzubec. Pak tancujeme kolem jámy, já s dýkou v ruce, některé místní ženy se dostávají do transu, mají křeče. Těm, co mají v uzlíku děti, je musí odebrat, absolutně se nekontrolují. "Ty ženy jsou voodoo," hlesl mi do ucha Omar, "Oni mají v hlavě voodoo." U nás dělaly ženy s takovými vlohy kdysi léčitelky, i my Slované jsme měli šamanky. Jako malý kluk jsem takovou čarodějnici potkal ve vesničce na úpatí Bílých Karpat v Žítkové asi patnáct kilometrů od Drietomy. Nebylo to tedy tak dávno.

Jedna oběť, za druhou

Pak podřízneme na místě fetišů - připomínajících falus - další slepici.  A uvnitř svatyně další. Ani nevím, kdy jsme se vrátili, celá outdoorová část trvala více než hodinu, možná dvě. Bylo to tak zajímavé, že mi to přišlo velmi rychlé.

Evidentně jsme nešetřili, když jsme platili. Nevěděl jsem, že jsme koupili tolik oběti. Voodoo by mělo fungovat. A zřejmě i funguje. V průběhu večera se mi zdá můj problém malý, malicherný a už to vlastně ani není problém. Ozve se moje západní mysl postavena na penězích, která nemá nikdy dost. Neměl jsem si raději vybrat jiný problém?

A pak přijde na mysl otázka: Fakt se to takhle rychle řeší? Nevěřím na čáry, nevěřím na voodoo, v transu jsem nebyl a logika říká: ten problém jsem měl pět hodin v hlavě a zřejmě to funguje jako gama receptory při strečinku. Když natahujete sval, tak po chvíli se do mozku vyšle signál uvolnění…Fakt to fungovalo?


Luboš Fellner se narodil v roce 1969. Začátkem 90. let absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde později působil jako asistent. Pracoval ve Slovenském ústavu srdečních chorob, kde se zúčastnil prvních tří transplantací srdce v zemi. Před 22 lety založil cestovní kancelář Bubo Travel Agency. Ta dnes pořádá 612 zájezdů za rok, do světa vyveze okolo 6500 lidí. V roce 2012 koupil českou cestovku S.E.N., přes níž chce proniknout na tuzemský trh. Devět let organizuje cestovatelský festival Kamera Slovakia. Je ženatý, má tři děti.


07.09.2017, Ľuboš Fellner


Diskuse



"Jaké to je" = uvidíte. Není to neškodná zábava pro cestovatele. Důsledky otevření se negativním duchovním energiím se, bohužel, dříve nebo později začnou projevovat.

09. 09. 2017, 09:01:14

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

Miluji letiště. Rád se koukám skrz okna na odlétající letadla. Rád bych prožil takové dobrodružství jako Tom Hanks ve filmu Terminál

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ