HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Pádler.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

VYBAVENÍ NA CESTY

POSLEDNÍ DISKUSE

S fotografem Pavlem Svobodou o jeho lásce k cestování i chystané sedmiměsíční cestě po Jižní Americe

S fotografem Pavlem Svobodou o jeho lásce k cestování i chystané sedmiměsíční cestě po Jižní Americe

Gruzie, Omán, Indie, Nepál, Kyrgyzstán, Grónsko nebo Island. To je jen malý výčet zemí, které navštívil a skrze hledáček svého fotoaparátu zdokumentoval fotograf a cestovatel Pavel Svoboda. Jeho cesty vedou většinou do vysokých hor a zapadlých vesniček, kde se cítí nejsvobodnější a kde taky sbírá inspiraci. Usměvavý fotograf je dnes mezi cestovateli znám taky jako velmi aktivní přednášející, autor reportáží pro časopis Koktejl, Přírodu či Travelfocus. Jeho fotografie a články najdete samozřejmě i u nás na HedvabneStezce.cz a jelikož se Pavel právě vydal na sedmiměsíční putování po Jižní Americe, můžete se těšit na aktuální zprávy a fotografie právě z těchto končin.



Jak se v člověku probudí láska k fotografování a cestování? Jde to ruku v ruce nebo jedno hezky po druhém?

Asi jako jindy v životě. Jde často o zajímavou souhru náhod.

Dneska cestuješ a fotíš, vydáváš svoje kalendáře a děláš výstavy fotografií z cest. Jak dlouhá je cesta k takovým věcem?

Záleží hodně na každém z nás, já jsem kupříkladu samouk. Vzděláním přírodovědec, ale focení mě zkrátka chytlo, baví a již i částečně živí. S rostoucím zájmem o focení, člověk začne poznávat zajímavé lidi, kteří se zajímají o totéž. V začátcích hodně pomůže i zápal pro věc. Mě často správným směrem navedl kamarád profesionální fotograf Vojtěch Vlk.

Pohled na Ladakh očima Pavla SvobodyPohled na Ladakh očima Pavla Svobody

Ladakh, IndieLadakh, Indie

Ale například výstavy jsou sice moc hezká věc, ale je to takové trochu nákladné sebeuspokojení. Většina výstav je finančně náročných, ale přece jen velkoformátové vytištěné fotky na zdi mají něco do sebe a za tu práci to určitě stojí. A člověk na fotkách ve velkém zvětšení také uvidí celou řadu drobných chyb. Hlavní odměnou za instalaci výstavy je pak hlavně společnost přátel na vernisáži a při dobré konstelaci se sem tam i nějaká fotka prodá. Kalendáře jsem začal dělat před pár lety pro úzký okruh několika známých a pro rodinu a postupně se o ně jevil větší a větší zájem, takže jich dělám rok od roku více.

Reportáže Pavla Svobody na HedvabneStezce.cz: FOTOREPORTÁŽ: Podzimní čas na lofotském ostrově Moskenesøya, Trek Ománe: v horách země sultánovy, Vesnice Kulusuk je pohádkovou zemí mrazu a ledových pustin

Fotíš jen na cestách nebo často vezmeš do ruky foťák i v doma v Česku?

Doma fotím skoro jen děti mých kamarádů a malého synovce, na kterém procvičuji portrétní focení. Sem tam dojde na zdokumentování nějaké akce nebo svatby. Nechávám si ale fotografickou energii hlavně na cesty.

Mnoho tvých obrázků skvěle vystihuje atmosféru místa. Co bys poradil začínajícím fotografům, aby se jim taky vedlo dělat fotky s příběhem a hlavně duchem?

Dobrá fotka málokdy vznikne náhodně. A štěstí se musí jít taky trochu naproti. Pokud chci být s místními hodně v kontaktu, snažím se k nim nějak nenápadně dostat. Pohybovat se mezi lidmi a zajímat se o ně. Musí si na vás trochu zvyknout, někdy stačí pár minut, někde nestačí ani den. Rád korzuji horskými vesničkami těsně po východu slunce, kdy se dá narazit na celou řadu zajímavých námětů. A jak by řekl klasik, fotka se musí vychodit a musíš si pro ni přijít. A moc „nezoomovat“. (směje se)

Jedna z nejúspěšnějších Pavlových fotografií. Vidět jste ji mohli na titulní stránce březnového Koktejlu nebo na Czech Press PhotoJedna z nejúspěšnějších Pavlových fotografií. Vidět jste ji mohli na titulní stránce březnového Koktejlu nebo na Czech Press Photo

Fotíš hlavně krajinu, tvůj kalendář na rok 2015, který už máš kvůli dlouhé cesty připravený s předstihem, je ale kupodivu tvořen jen portréty. Kde se lidé fotí nejlépe?

Asi už je lehce „překrajinkováno“. Cítím, že postupně procházím proměnou z krajinkáře na portrétního dokumentaristu. Respektive kvůli mým cestopisným projekcím musím zvládnout na cestách focení čehokoli a čím dál více pracuji i s videem a časosběry, což je oproti fotkám zase něco rozdílného. A kde se fotí lidé nejlépe? Asi bych řekl, že v Indii. Lidé jsou zde velmi vizuálně zajímaví, na severu v horách se střídá pestré etnické složení a přitom se většinou zdejší lidé i rádi fotí, což je důležitý fakt.

Děti v Indii, LadakhDěti v Indii, Ladakh

Od krajinek přechází Pavel pomalu k portrétůmOd krajinek přechází Pavel pomalu k portrétům

Existuje nějaké místo na světě, které bylo tak výjimečné, že si měl pocit, že ho prostě skrze hledáček fotoaparátu nelze zachytit?

Jednou fotkou asi ne, ale sérií fotografií se často dokáže i hezké místo ještě zkrášlit. Fotky mohou být sebekrásnější, ale euforii, kterou zažije člověk při cestách, do nich zakomponovat asi nejde. Myslím ten pocit, kdy si člověk sedne na zadek před stanem, podívá se kolem sebe a říká, že tohle snad není možné. Absolutní pocit štěstí.

Sledujte cestu Pavla Svobody na jeho facebookovém profilu Pavel Svoboda Photography či koukněte na fotky z cest na webu www.photo-svoboda.cz.

Nyní se chystáš do Jižní Ameriky na sedmiměsíční expedici LOS ANDES photo expedition. Kam všude se podíváš?

Čekají nás čtyři až pět měsíců v Ekvádoru, Peru a Bolívii a poté zbylé dva měsíce v Patagonii.

Na tvých přednáškách to většinou vypadá, že jsi na cesty důkladně připravený. Jak se ale člověk připraví na takhle dlouhou cestu?

Ha, to je, Katko, vidět, že jsme společně ještě nikde nebyli (směje se). Moje nejčastější věta na cestách je „uvidíme“ nebo lépe „uvidíme na místě“. Většinou ale mívám představu, co a kde bych rád viděl, zbytek a často i to nejlepší nějak přijde samo. Ale jak už jsem říkal, štěstí se musí jít trochu naproti. A cesta po Jižní Americe? Tak ta bude hodně punková. Do poslední chvíle jsem dodělával pracovní resty, dopisuji články, bylo potřeba vytvořit kalendář a další takové světské záležitosti, jako se třeba vystěhovat. Ale už se moc těším.

Velbloudi, OmánVelbloudi, Omán

Pavel SvobodaPavel Svoboda

Budeš nám na HedvabnouStezku.cz přinášet pravidelné reportáže z cest plné historek a zážitků. Na co hlavně se můžeme se čtenáři těšit?

Rád bych udělal o každé navštívené zemi praktický report, o aktuální situaci, jak se pohnuly ceny a hlavně jak se nám kde subjektivně líbilo a cestovalo. Aby to nebyla nuda, budeme po večerech ve stanu sepisovat ty nejlepší historky.

Kam se nejvíce těšíš ty? A pročpak?

Tak trochu velkou neznámou je pro mě celý Ekvádor, doufám, že mile překvapí. Určitě se těším na dlouhé treky v Peru, Cordillera Blanca a Huayhuash, v Bolívii na laguny v NP Sajama, gejzíry na Altiplánu. Rád bych objevil nějaké klidnější místa u jezera Titicata. Hlavně se ale těším na nějaké příjemné vesničany a pastevce v horách. Ohňová země se tváří také hodně atraktivně, stejně jako celá Patagonie. A ono i naložení se kdekoli do horkých pramenů pod hvězdnou oblohou bude určitě fajn.

Život na indickém venkověŽivot na indickém venkově

Indie očima Pavla SvobodyIndie očima Pavla Svobody


16.06.2014, Katka Smolová


Diskuse


Libor
Libor
Jihozápad Bolívie je krásný, ale zrovna gejzíry (včetně chilského El Tatio) nic moc oproti Yellowstonu nebo NZ. Hezčí než laguny v NP Sajama je jezero Chungará kousek na západ, ale už v Chile. Ekvádor by měl mile překvapit minimálně velkou pestrostí na malém prostoru, nízkými cenami a snadností cestování. Celá Patagonie atraktivní není, protože většina je suchá větrná rovina s občasnými kopci. Krásných míst na úpatí hor nebo v horách je tam ale mimořádně hodně.
07. 07. 2014, 16:54:31
MartinPluhar.cz
MartinPluhar.cz
Jižní Amerikou jsem se toulal sám 6 měsíců. Všude bylo hezky. I v Peru, kde mi ukradli foťák, pas, peníze... Zážitky jsou k nezaplacení. Cestě zdar.
03. 08. 2014, 10:28:33
Normál
Normál
Libore, tak to Patagonii nepopisuješ moc hezky. Viděl jsi nandu pampového, tučňáky, velryby? Fitz roy? Za chvíli tam letíme, tak bych chtěl znát tvůj názor.
07. 11. 2014, 11:32:18
Libor
Libor
To byla jen reakce na větu "Ohňová země se tváří také hodně atraktivně, stejně jako celá Patagonie." Většina lidí míří do těch krásných míst, ale samotné přejezdy přes ni moc atraktivní nejsou (tedy mimo hory a pobřeží, Carretera Austral je něco jiného). Nandu jsem ale při přejezdech viděl. Tučňáci byli nejlepší na ostrově Isla Madgalena u Punta Arenas (tučňák magellanský). Na velryby bylo v půlce prosince celkem pozdě. Bylo tam prý posledních pár kusů, viděl jsem je jinde a pospíchal jsem, abych stihnul Fitzroy před vánoci, takže jsem na poloostrov Valdés nejel. Fitzroy je super, ta oblast patří k tomu nejlepšímu v Patagonii. Strávil jsem v Patagonii 2 měsíce a krásných míst by bylo nejmíň na další měsíc.
07. 11. 2014, 16:01:57
Ahoj Libore, doporucil bys nam prosim nejaka dalsi mista, ktera stoji za to v Patagonii nevynechat, krome klasickch cilu jako Fitz Roy nebo Torres del Paine? Mame dva mesice casu, tak bychom radi zvladli vse, co se stihnout da...
12. 11. 2014, 20:07:59
I poblíž klasických cílů se dá najít mnoho krásných míst s minimem turistů, např. ledovec Huemul u Fitzroye, odbočka na ledovec Dickson z okruhu v Torres del Paine, treky u Ushuaii, skalnaté vrcholky hor u Bariloche. Hlavně doporučuju projet celou Carreteru Austral a prozkoumat ta nejhezčí místa, když máte dostatek času (jinak by to nebylo jednoduché). Tam moc nikdy moc lidí nebude. Např. park Pumalín, ledovec Colgante jižně od Puyuhuapi, stezka k Laguně Los Pumas severně od Puyuhuapi, trek u Cerro Castillo, Catedral de Marmol u Río Tranquilo i nejjižnější část silnice, kde jsem nebyl, např. výlety k ledovcům z Caleta Tortel. Pošlu mailem zápisky z cesty.
13. 11. 2014, 19:35:51

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

CESTOVATELSKÝ TWEET

Hodně čti a poslouchej.